name | autoweek.cz

Jak Lamborghini ztratilo svou mužnost

26.04.2012 | Vladimír Rybecký | Aktuality

Koncern Volkswagen se chlubí hospodárností svých vozů a ohledy k životnímu prostředí. Ale peníze nesmrdí, takže je připraven vydělávat i na monstrech, která jsou pravým opakem této filosofie. Důkazem je Lambirghini Urus.

Po kontroverzním SUV Bentley EXP 9 F koncern Volkswagen předvedl další monstrum, s jehož pomocí chce získat spoustu peněz od bohatých Číňanů, Rusů a arabských šejků. Jestliže EXP 9 F svým tupým designem uráží důstojnost noblesní anglické značky, Lamborghini Urus ukazuje, že ideje, s nimiž Ferrucio Lamborghini založil svou automobilku, jsou ve jménu zisku definitivně spláchnuty do kanálu.

Naprosto dokonale proměnu značky Lamborghini pod kontrolou Audi vystihli Jack Baruth a Bertel Schmitt pro americké TTAC. Část jejich textů vám zde nabízíme.

Nejvyšší výkonný šéf Lamborghini Stephan Winkelmann říká, že Urus je předkem současného bojového býka. Podle Wikipedie je to zubr. Kdosi už doplnil, že je to i SUV od Lamborghini.

Stephan Winkelmann je dokonalým šéfem Lamborghini. Narodil se v Berlíně, vystudoval v Římě, je důstojníkem německé armády v záloze a mluví anglicky s italským akcentem. Je také nejlépe oblékaným šéfem ze všech šéfů Volkswagenu. V tom ale moc soupeřů nemá.

Winkelmann označuje Urus za „rychlý, silný, odvážný, jedním slovem neporazitelný.“ Podle něj 600 koní poskytuje ohromující zrychlení:  Býk je samozřejmě „prvotřídní pokud jde o emise CO2“.

Nový model dosud nebyl uvolněn pro výrobu, ale Winkelmann už ví, že se po celém světě prodá „v průměru 3000krát“, ať už to znamená cokoli.

Davy mají rádi zubry. Nicméně dav kolem tohoto zubra pochází z Číny a jako takový nachází zalíbení v takových stylistických úchylkách, jako je tato směsice antiky, baroka a arabských nocí. Nebo ropuch vařených v páře.

Myslím, že sériová verze tohoto modelu bude příští rok, až se bude pořádat autosalon v Šanghaji.

Sportovní vozy a superautomobily vám kdysi skutečně dokázaly nakopat zadek. Pomyslete na Miuru ženoucí se po Autostradě rychlostí 272 km/h, když průměrné italské auto nedokázalo překonat stovku. Nebo první 911 s krátkým rozvorem usilující o zabití svého řidiče v průsmyku Stelvio. Nebo velkou Vette vrčící po Mullholandu.

To byla auta pro muže. Řídili je muži, kteří vládli světu, kteří tento svět vybudovali. A stejní muži je vytvořili. Sám Ferrari, jenž dokázal obětovat své jezdce jako pěšce a spaloval podstatu svého života aby dosáhl vítězství. Ferry Porsche, jenž musel postavit a zkonstruovat závodní vůz, aby vykoupil život svého otce. David Brown, jenž vydělal jmění a pak je rozházel, aby mohl umístit své vlastní iniciály na Aston Martin. Ferrucio Lamborghini, který slavně zahájil činnost vlastní společnosti, protože mu Enzo neprojevil dostatečný respekt (nebo proto, že zjistil, jaká marže je na dílech Ferrari, to podle toho, jakému příběhu chcete věřit). To byli skuteční muži, kteří vytvářeli patřičná vozidla pro jiné muže s finančními prostředky, odvahou a úspěchy.

Tito muži jsou všichni mrtvi jako Caesar. Jejich proslule křehké podniky, které často držely pohromadě pouze díky víře svých pracovníků, pro které „starý pán“ objevil nějaký způsob, jak jim zaplatit příští týden, byly zbaveny nejistoty a bezpečně uhnízděny v náruči obrovitých korporací nebo ropných zbohatlíků.

A auta, která tito muži vyráběli? Nahradily je výrobky, které mají značku a jsou prodávány lidem z vyšší společnosti, neblaze proslulému jednomu procentu žijícímu v bezpečí sítě zkorumpovaných bank, ochranitelských vlád a ochranných bariér.

Odkaz, jenž tito muži budovali se stal cenným zdrojem rozdávaným návrháři v rolácích, který se bojácně pohybuje po tratích obrán již před dávnou dobou o všechny své přednosti.

Přesto ještě horší je to, že tyto „výrobky“samy přestaly odvádět chlapskou práci společnosti. Porsche muselo přežít nebo zemřít na prodeji modelu 911, stejně tak Lamborghini spoléhalo na prodej Countache, aby jeho dveře mohly zůstat otevřené. Nic z toho již neplatí. Dnes obchod pohání Panamera a Cayenne. Obchoduje se s image modelu 911, ale samotné 911 už ztratilo význam. Je jako exkluzivní manželka Panamery. Je tu jen proto, aby Pano působilo dobře.

Nakonec 911 degradovalo z klíčového výrobku Porsche v něco, co se krátce ukazuje v reklamách na SUV pro maminy a na urážlivě napuchlé luxusní kočáry. Stalo se hyperchlapským. Každá nová verze 911 je stále větší parodií než ta předchozí. Spoilery, lišty, sací otvory, obrovská kola, nálepky a celý výčet nesmyslů vyvržený přes zadní plošinu v plastichromu. Není pochyb, že přijde okamžik, kdy 911 prostě zmizí a bude se používat jen k propagaci způsobem, jakým Chevrolet v reklamě dokola omílá Bel Air aby rozptýlil vaši pozornost od korejských vnitřností, kterých se nyní chtějí zbavit.

Nedokáži vám přesně říci, kdy jsem začal dávat přednost Lamborghini před Ferrari. Asi v době, kdy přišlo Murcielago. To auto se mi líbí - je to důstojný nástupce Countache i přesto, že se vyrábí za německé peníze. Černé prostředí a nádherné propracování detailů současných aut rovněž nikoho neurazí. Nicméně nejvíce se mi líbí trvalá čistota výrobku. Každý ví, co je Lamborghini. Nemusíte to vysvětlovat. Res ipsa loquitir - Věci hovoří za sebe.

Prominul jsem Lamborghini jejich korporátní vlastnictví, protože korporace se podle všeho s ním nechtěla zabývat. Je pravdou, že firma přešla od (ne zcela) samostatné činnosti v drobnost ve větší společnosti, ale nemohli jste sedět v Murcielagu a říkat si, že to je dílo korporace.

Ta auta vždy působila jako individuality a speciality. Bylo by úspěchem na jedno si vydělat a mít ho. Výraz vydělat místo dostat, ukrást apod. zdůrazňuji, neboť vlastnictví něčeho takového, jako je Gallardo nebo Murcielago, pak může být ohromně uspokojující.

Obavy jsem však měl s příchodem Reventonu následovaného Aventadorem. Ty již pěkné nebyly. Byly pouze agresivní. A vzhled Reventonu, připomínajícího Stealth, nebyl slibný. Působil na mě dojmem, jako když si bývalý zaměstnanec řetězce Subway nechá udělat kmenové tetování. Někdo se příliš snažil.

To mě konečně přivádí k novému SUV Lamborghini. Myslím, že se jmenuje Urus, což je jakousi zkratkou z Ursus, což znamená medvěd, a Anus, co znamená konečník. Je to přirozeně žert, patetický pokus jak z nákupního vozíku manželky ruského mafiána vytvořit Batmanovo Murci.

Je to výsměch všemu, za co Lamborghini kdy stálo - a než zmíníte LM-002, zastavím vás a řeknu, že to bylo rovněž komické. Promineme LM-002, protože to byl kus smetí. Své italské pruhy si vysloužilo tím, že bylo naprosto zbytečným doplňkem.

A přesto se Urus brzy stane pánem v domě Lamborghini způsobem, jakým Caymara vede autosalon ve Stuttgartu. Bude se prodávat jednomu procentu. Aventador už nyní bydlí v mámině přístěnku. Možná se vyšvihne výš, třeba dosáhne zuřivosti až 400 km/h nebo tisíce koní, ale my všichni víme, jaký bude jeho osud. Lamborghini je mrtvé. Oni to neřeknou, protože pořád chtějí létat do Itálie. Takže budou jezdit s touto sračkou a předstírat, že servírkám na večeři se líbila, ale vy to tady čtete poprvé. Lamborghini je mrtvé stejně jako jeho zakladatel. Vše ostatní, co se stane, už je jen divadlo a faleš stejně jako když příslušnici SEAL v televizních seriálech ukazují své svaly.