name | autoweek.cz
V ČR je 50x méně STK na obyvatele než v Německu nebo Británii!
07.12.2016 | Vladimír Rybecký | Aktuality
Asociace emisních techniků a opravářů ASEM upozorňuje, že podle směrnice EU můžeme zřizovat STK a SME i u servisů. Proč ministerstvo dopravy hraje do noty ruským, ukrajinským, německým a slovenským podnikatelům a většině domácích podnikatelů zákonem tuto činnost zakazuje?
Směrnice 2016/45/EU nevylučuje zřizování Technických kontrol i u autoopraven, pokud bude zaručena dostatečná objektivita kontroly. Ta už je dnes zaručena je, ale český zákon tuhle variantu nepochopitelně zakazuje. Ministerstvo dopravy tak ignoruje přání EU dostat STK a Emise blíž k lidem.
Evropské komisi není znám pravý důvod, proč se v ČR reguluje počet kontrolních míst. Asi by se nestačili divit, kdyby věděli, že přes fronty u linek STK je někde 400 % nad regulační stav technických kontrol. Neví ani o tzv. „spící STK“, která existuje pouze na papíře. A protože korupce v STK je masivní a všudypřítomná, vybírají státní úředníci „Áčkové“ adepty podle skrytě diskriminačních regulí. Malý provozovatel autoservisu, který nemá čas vysedávat na úřadech, je na vedlejší koleji. Že bojuje o práci, aby platil daně, je státu jedno.
Práce v autoservisu je dost i bez technických kontrol a měření emisí, ale zejména v autorizovaných servisech by přenesená působnost státu (technická kontrola) zákazníkům pomohla. Pracovníci servisu by byli oproštěni od vyžadované služby zákazníkem a nemuseli by jezdit jinam. Zařízení na kontrolu mají beztak lepší než na stávajících STK.
Český zákonodárce jde bohužel proti duchu směrnice Evropské unie. Ta se snaží přenesenou působnost státu zdokonalit a přitom zlevnit a přiblížit občanovi. Proč je tato služba třeba v Rakousku, Německu nebo Velké Británii o mnoho levnější zatímco v Česku se neustále zdražuje? Co je jiného tam a tady? V Německu je ca 33 000 technických kontrol, ve Velké Británii 24 000, ale u nás jen 370!
1) Zatímco němečtí a angličtí majitelé vozidel najdou i malé kontrolní místo u každého venkovského autoservisu, musí český občan desítky km za velkokapacitní kontrolní linkou (to je jediná českým zákonem schválené forma).
2) Občanovi je v cizině nabízena seriózní kontrola přímo v autoopravnách mnohem levněji a hned před ní i eventuální údržba, seřízení či včasná oprava. Je to tím že kontrolní místa nežijí z peněz kontrol, ale z peněz za opravy, takže mají do čeho píchnout, i když je v kontrolách tzv. hluché období.
3) V České republice má provozovatel STK zákaz ekonomické spjatosti s opravami nepochopitelně ze zákona. Kdybychom připustili anglický nebo německý model, pak by se nabídka seřízení, opravy a získání nálepky na jednom místě zpřístupnila všude a logicky by i zlevnila.
4) Ani v jedné jmenované zemi nepřeváží mechanici autoservisů do mnoho kilometrů vzdálené velkokapacitní STK, aby tam čekali ve frontě, na získání známky. Vede to ke klientelismu, který už u nás dlouho známe: protokoly s verdiktem VYHOVUJE i u vozidel nebezpečných pro provoz nebo nadměrnými emisemi poškozujících lidské zdraví. Známý známému vyhoví, protože mu vozí pravidelně nosný kšeft, bez něhož by se neuživil.
Povede se ještě v Česku definovat v zákoně i Malou STK pro venkov a odlehlá místa?
Návrh novely zákona č. 56/2001 Sb. pokračuje v modelu 50x menšího regulovaného počtu kontrolních míst v podobě velkokapacitních kontrolních linek žijících z vysokého průtoku aut a nenabízí to, co očekává Evropská unie. Ta si ve směrnici 2014/45/EU představovala, že se přenesená působnost státu zkvalitní a přiblíží občanovi. Směrnice totiž povoluje spojit kontroly s opravami, ale tomu návrh novely ani ve třetím znění bohužel nespěje.
Co brání zákonodárci k vytvoření zahraničního vyzkoušeného modelu?
Je to silný vliv zastánců velkokapacitních STK na státní správu. Opačný zájem autoservisů o „Malou STK“ by ze strany autoservisů (smluvních i nesmluvních) sice také byl, ale samotné sympatie, které nám servisy a jejich zástupci vyjadřují, na rovný boj s „velkými“ nestačí.
K prosazení „Malé STK“ potřebujeme členství řetězců autoservisů v asociaci ASEM!
Do prosazování zájmů vlivných lobbistů miliardářské ruské, ukrajinské, německé a slovenské minority je zapojena více než desítka poslanců. Nový zájemce o stamilionový byznys v STK okolo hnutí ANO/J&T Banka Jakobovič Tkáč (http://rejstrik.penize.cz/47115378-j-t-banka-a-s) tlačí na deregulaci, aby začal stavět další velkokapacitní linky. To, že proti jsou všechny stávající velké skupiny podnikatelů v STK (opět majitelé velkokapacitních linek), je vedlejší, ale volání po „Malé STK“ na venkově je mezi poslanci a ministerskými úředníky slyšet čím dál méně. Něco se s tím musí dělat!
Na krajských úřadech je také dost rušno a zaregistrován je dost významný počet i tzv. „spících STK“, které sice zatím nefungují, ale do počtu budoucí, státem vší silou udržované regulační kvóty, se již započítávají (např. v Brně je 400 % nad počet, ačkoliv se tam na STK stojí fronty). Výlov rybníka všechny shora jmenované pochopitelně nesmírně zajímá!
Nejpočetnější, avšak hlasově zatím nejslabší skupina zájemců o STK v autoservisech může službu kontrol výrazně zlevnit! Majitel autoservisu J. K. nám sdělil: „Proč chci rozšířit na „Malou technickou kontrolu“? Protože jen z 20 emisí měsíčně jsem vyměnil 11 katalyzátorů a dva filtry částic. Na STK stejně připravuji a pak s nimi musím pro známku jezdit jinam, čímž jen ztrácím čas.“
Charakter technické kontroly, jako doplňku k opravárenství, kdy autodílna završí svou péči o vozidla svých zákazníků tím, že jim vystaví v podobě vyhovujícího kontrolního protokolu vysvědčení své práce, by výrazně zlevnil službu pro občany. Autodílna, která většinu potřebného vybavení má, protože ho používá, totiž nežije z kontrol, ale z údržeb vozidel a z jejich oprav. Objektivita je zaručena přítomností zákazníka u kontroly (vidí všechno) a u Měření emisí vidí též výsledky měřicích a diagnostických přístrojů.
Co by znamenalo připustit tzv. „Malou STK“?
Nárůst velkého počtu „Malých STK“ (do pěti kontrolovaných aut týdně) by zbavil stát závislosti na potřebě za každou cenu kontrolovat. Byla by to vedlejší činnost. Pro každý autoservis by to byla jen taková rozinka na dortu pro jejich zákazníky. Takový model technických kontrol by se automaticky zbavil tendence podvádět - provozovateli to nic nepřinese, protože levný poplatek za trvale benevolentní kontroly ho finančně zruinuje.
I kdyby tendence podvádět byla, snahou zvyšovat počet udělených vyhovujících protokolů na sebe upozorní v elektronickém systému sledování statistik CIS a dlouhý život by takové podvádění nemělo. Ceny poctivých kontrol by byly nižší, kontrolní práce by nebyla motivovaná cílem papírově VYHOVĚT, nýbrž skutečně zabránit tomu, aby se nebezpečné nebo ovzduší a lidské zdraví poškozující vozidla dostávala na dva roky do provozu mezi lidi a ohrožovala okolí, jak se to dnes v masivním objemu ve skutečnosti děje.
To jsou důvody, proč u nás je 50x méně kontrolních míst na občana než v zahraničí.
Pokud chcete spolurozhodovat, kam se posune naše poctivé řemeslo v podnikání v době, kdy se schvalují připomínky k zákonu a vyhláškám pro příštích deset let, staňte se členy ASEM.
Stále ještě není pozdě! Do 19. 12. 2016 můžeme novelu zákona připomínkovat!
Text Asociace emisních techniků a opravářů (ASEM), redakčně upraveno
Foto:
Snímek z pracoviště jedné venkovské autodílny - proč by taková autodílna nemohla objektivní kontroly provádět? Jestli udělá pět kontrol za týden či měsíc je takovému autoservisu úplně jedno. Stejně žije z oprav.
Evropské komisi není znám pravý důvod, proč se v ČR reguluje počet kontrolních míst. Asi by se nestačili divit, kdyby věděli, že přes fronty u linek STK je někde 400 % nad regulační stav technických kontrol. Neví ani o tzv. „spící STK“, která existuje pouze na papíře. A protože korupce v STK je masivní a všudypřítomná, vybírají státní úředníci „Áčkové“ adepty podle skrytě diskriminačních regulí. Malý provozovatel autoservisu, který nemá čas vysedávat na úřadech, je na vedlejší koleji. Že bojuje o práci, aby platil daně, je státu jedno.
Práce v autoservisu je dost i bez technických kontrol a měření emisí, ale zejména v autorizovaných servisech by přenesená působnost státu (technická kontrola) zákazníkům pomohla. Pracovníci servisu by byli oproštěni od vyžadované služby zákazníkem a nemuseli by jezdit jinam. Zařízení na kontrolu mají beztak lepší než na stávajících STK.
Český zákonodárce jde bohužel proti duchu směrnice Evropské unie. Ta se snaží přenesenou působnost státu zdokonalit a přitom zlevnit a přiblížit občanovi. Proč je tato služba třeba v Rakousku, Německu nebo Velké Británii o mnoho levnější zatímco v Česku se neustále zdražuje? Co je jiného tam a tady? V Německu je ca 33 000 technických kontrol, ve Velké Británii 24 000, ale u nás jen 370!
1) Zatímco němečtí a angličtí majitelé vozidel najdou i malé kontrolní místo u každého venkovského autoservisu, musí český občan desítky km za velkokapacitní kontrolní linkou (to je jediná českým zákonem schválené forma).
2) Občanovi je v cizině nabízena seriózní kontrola přímo v autoopravnách mnohem levněji a hned před ní i eventuální údržba, seřízení či včasná oprava. Je to tím že kontrolní místa nežijí z peněz kontrol, ale z peněz za opravy, takže mají do čeho píchnout, i když je v kontrolách tzv. hluché období.
3) V České republice má provozovatel STK zákaz ekonomické spjatosti s opravami nepochopitelně ze zákona. Kdybychom připustili anglický nebo německý model, pak by se nabídka seřízení, opravy a získání nálepky na jednom místě zpřístupnila všude a logicky by i zlevnila.
4) Ani v jedné jmenované zemi nepřeváží mechanici autoservisů do mnoho kilometrů vzdálené velkokapacitní STK, aby tam čekali ve frontě, na získání známky. Vede to ke klientelismu, který už u nás dlouho známe: protokoly s verdiktem VYHOVUJE i u vozidel nebezpečných pro provoz nebo nadměrnými emisemi poškozujících lidské zdraví. Známý známému vyhoví, protože mu vozí pravidelně nosný kšeft, bez něhož by se neuživil.
Povede se ještě v Česku definovat v zákoně i Malou STK pro venkov a odlehlá místa?
Návrh novely zákona č. 56/2001 Sb. pokračuje v modelu 50x menšího regulovaného počtu kontrolních míst v podobě velkokapacitních kontrolních linek žijících z vysokého průtoku aut a nenabízí to, co očekává Evropská unie. Ta si ve směrnici 2014/45/EU představovala, že se přenesená působnost státu zkvalitní a přiblíží občanovi. Směrnice totiž povoluje spojit kontroly s opravami, ale tomu návrh novely ani ve třetím znění bohužel nespěje.
Co brání zákonodárci k vytvoření zahraničního vyzkoušeného modelu?
Je to silný vliv zastánců velkokapacitních STK na státní správu. Opačný zájem autoservisů o „Malou STK“ by ze strany autoservisů (smluvních i nesmluvních) sice také byl, ale samotné sympatie, které nám servisy a jejich zástupci vyjadřují, na rovný boj s „velkými“ nestačí.
K prosazení „Malé STK“ potřebujeme členství řetězců autoservisů v asociaci ASEM!
Do prosazování zájmů vlivných lobbistů miliardářské ruské, ukrajinské, německé a slovenské minority je zapojena více než desítka poslanců. Nový zájemce o stamilionový byznys v STK okolo hnutí ANO/J&T Banka Jakobovič Tkáč (http://rejstrik.penize.cz/47115378-j-t-banka-a-s) tlačí na deregulaci, aby začal stavět další velkokapacitní linky. To, že proti jsou všechny stávající velké skupiny podnikatelů v STK (opět majitelé velkokapacitních linek), je vedlejší, ale volání po „Malé STK“ na venkově je mezi poslanci a ministerskými úředníky slyšet čím dál méně. Něco se s tím musí dělat!
Na krajských úřadech je také dost rušno a zaregistrován je dost významný počet i tzv. „spících STK“, které sice zatím nefungují, ale do počtu budoucí, státem vší silou udržované regulační kvóty, se již započítávají (např. v Brně je 400 % nad počet, ačkoliv se tam na STK stojí fronty). Výlov rybníka všechny shora jmenované pochopitelně nesmírně zajímá!
Nejpočetnější, avšak hlasově zatím nejslabší skupina zájemců o STK v autoservisech může službu kontrol výrazně zlevnit! Majitel autoservisu J. K. nám sdělil: „Proč chci rozšířit na „Malou technickou kontrolu“? Protože jen z 20 emisí měsíčně jsem vyměnil 11 katalyzátorů a dva filtry částic. Na STK stejně připravuji a pak s nimi musím pro známku jezdit jinam, čímž jen ztrácím čas.“
Charakter technické kontroly, jako doplňku k opravárenství, kdy autodílna završí svou péči o vozidla svých zákazníků tím, že jim vystaví v podobě vyhovujícího kontrolního protokolu vysvědčení své práce, by výrazně zlevnil službu pro občany. Autodílna, která většinu potřebného vybavení má, protože ho používá, totiž nežije z kontrol, ale z údržeb vozidel a z jejich oprav. Objektivita je zaručena přítomností zákazníka u kontroly (vidí všechno) a u Měření emisí vidí též výsledky měřicích a diagnostických přístrojů.
Co by znamenalo připustit tzv. „Malou STK“?
Nárůst velkého počtu „Malých STK“ (do pěti kontrolovaných aut týdně) by zbavil stát závislosti na potřebě za každou cenu kontrolovat. Byla by to vedlejší činnost. Pro každý autoservis by to byla jen taková rozinka na dortu pro jejich zákazníky. Takový model technických kontrol by se automaticky zbavil tendence podvádět - provozovateli to nic nepřinese, protože levný poplatek za trvale benevolentní kontroly ho finančně zruinuje.
I kdyby tendence podvádět byla, snahou zvyšovat počet udělených vyhovujících protokolů na sebe upozorní v elektronickém systému sledování statistik CIS a dlouhý život by takové podvádění nemělo. Ceny poctivých kontrol by byly nižší, kontrolní práce by nebyla motivovaná cílem papírově VYHOVĚT, nýbrž skutečně zabránit tomu, aby se nebezpečné nebo ovzduší a lidské zdraví poškozující vozidla dostávala na dva roky do provozu mezi lidi a ohrožovala okolí, jak se to dnes v masivním objemu ve skutečnosti děje.
To jsou důvody, proč u nás je 50x méně kontrolních míst na občana než v zahraničí.
Pokud chcete spolurozhodovat, kam se posune naše poctivé řemeslo v podnikání v době, kdy se schvalují připomínky k zákonu a vyhláškám pro příštích deset let, staňte se členy ASEM.
Stále ještě není pozdě! Do 19. 12. 2016 můžeme novelu zákona připomínkovat!
Text Asociace emisních techniků a opravářů (ASEM), redakčně upraveno
Foto:
Snímek z pracoviště jedné venkovské autodílny - proč by taková autodílna nemohla objektivní kontroly provádět? Jestli udělá pět kontrol za týden či měsíc je takovému autoservisu úplně jedno. Stejně žije z oprav.
Další články
© 2024 autoweek.cz. Veškerá práva vyhrazena | O autoweek.cz