name | autoweek.cz

Snížení emisí automobilů: snadněji se řekne, než udělá

23.04.2024 | | Tiskové zprávy

Auta bez emisí: můžeme otočit směřování vývoje? Stanovisko Evropského účetního dvora k budoucnosti automobilu.

Evropská unie zavedla nařízení, které se rovná zákazu prodeje nových vozidel se spalovacím motorem od roku 2035. Cílem je, aby byl vozový park bez emisí. Chvályhodný cíl, ale cesta k němu je dlážděna překážkami. EU musí zajistit, aby za své ambice v oblasti ochrany klimatu nedoplatila oslabením své průmyslové suverenity. Dosažení cílů v oblasti klimatu by nemělo představovat pro občany příliš velkou finanční zátěž.

 

Snížení nebo úplné odstranění emisí z automobilů je ústředním prvkem evropské klimatické strategie, jejímž cílem je do roku 2050 snížit čisté emise na nulu. Aby toho bylo dosaženo, je třeba snížit emise CO₂ automobilů se spalovacími motory. Musí být rovněž prozkoumány možnosti alternativních paliv. A konečně, akumulátory poháněná elektrická vozidla musí oslovit masy.

 

V posledních letech Evropský účetní dvůr zveřejnil řadu zpráv, které ukazují, že první cíl dosud nebyl dodržován, druhý – jak ukazuje příklad biopaliv – se nezdá být životaschopný ve velkém měřítku, a zatřetí by oboje mohlo být nákladné jak pro průmysl, tak pro spotřebitele v EU.

 

Snížení emisí automobilů: snadněji se řekne, než udělá

EU dosáhla pokrok ve snižování emisí skleníkových plynů – nikoli však v odvětví dopravy, která představuje přibližně čtvrtinu všech emisí skleníkových plynů v Evropě, z nichž polovina pochází pouze z automobilů.

 

„Zelená dohoda může být úspěšná pouze tehdy, pokud se sníží emise automobilů. S politováním však musíme konstatovat, že navzdory ambiciózním cílům a přísným požadavkům většina konvenčních automobilů stále vypouští tolik CO₂ jako před 12 lety,“ konstatuje Nikolaos Milionis, člen Evropského účetního dvora.

 

Přestože byly testovací normy od roku 2010 zpřísněny, auditoři EU zjistili, že skutečné emise z konvenčních spalovacích motorů, které stále tvoří téměř tři čtvrtiny nových registrací, za 12 let výrazně neklesly. I když se motory staly účinnější, bylo to kompenzováno v průměru (přibližně o 10 %) těžšími vozy a (přibližně o 25 %) výkonnějšími motory potřebnými k přesunu této hmotnosti.

 

Kromě toho auditoři zjistili, že plug-in hybridní vozidla, o nichž se kdysi předpokládalo, že jsou schopna šetrně nahradit čistě spalovací motory, jsou stále klasifikována jako „nízkoemisní“, a to navzdory rozdílu mezi emisemi naměřenými v laboratorních podmínkách a na silnici - v průměru se liší o 250 %. (Zvláštní zpráva Evropského účetního dvora č. 01/2024: „Snižování emisí CO2 z automobilů: opatření konečně nabírají na síle, ale výzvy stále čekají“)

 

Alternativní paliva: nejistá budoucnost

Alternativní paliva, jako jsou biopaliva, e-paliva nebo vodík, jsou často zmiňována jako potenciální nástupci benzinu a nafty. Auditoři EU však ve své zprávě o biopalivech zdůrazňují, že chybí jasný a stabilní plán jak řešit dlouhodobé problémy tohoto odvětví – množství dostupného paliva, náklady a šetrnost k životnímu prostředí.

 

„Protože nejsou široce dostupná, nepředstavují biopaliva spolehlivou a důvěryhodnou alternativu pro automobily,“ konstatuje člen Evropského účetního dvora Nikolaos Milionis.

 

Za prvé, domácí biomasa nestačí k tomu, aby byla seriózní alternativou k tradičním fosilním palivům. Pokud je však biomasa převážně dovážena ze třetích zemí, je to v rozporu s cílem strategické autonomie v odvětví energetiky. Biopaliva také soutěží o suroviny s jinými průmyslovými odvětvími (např. potravinářským, farmaceutickým a kosmetickým).

 

Za druhé, kvůli těmto problémům s poptávkou dospěli auditoři EU k závěru, že biopaliva ještě nejsou konkurenceschopná. Biopaliva jsou prostě dražší než paliva na bázi uhlíku a v současnosti je levnější nakupovat emisní povolenky než snižovat emise CO₂ pomocí biopaliv, která daňové politiky zemí EU ne vždy upřednostňují.

 

Zásadním bodem auditorů je nakonec to, že ekologická šetrnost biopaliv je přeceňována. Pro biopaliva jsou nutné suroviny. Jejich produkce může způsobit nerovnováhu ekosystémů a produkce může mít nepříznivé účinky na biologickou rozmanitost, půdu a kvalitu vody. Nevyhnutelně vyvstává etická otázka, zda by měla mít výroba paliv přednost před výrobou potravin. (Zvláštní zpráva Evropského účetního dvora č. 29/2023: „Financování udržitelných biopaliv EU v odvětví dopravy: budoucí cesta je nejistá“)

 

Vzhledem k tomu, že emise CO₂ ze spalovacích motorů se nesnížily nebo je nelze snížit, zdá se, že elektromobily s akumulátory jsou jedinou schůdnou alternativou. Auditoři však vidí problémy na straně poptávky i nabídky, kvůli nimž je nepravděpodobné, že EU dokáže sladit svou Zelenou dohodu s udržením průmyslové suverenity.

 

Elektromobily: dilema pro EU

Auditoři zjistili, že evropský průmysl akumulátorů v celosvětové konkurenci zaostává. To by mohlo potlačit budování plné kapacity v EU. Méně než 10 % celosvětové výroby akumulátorů se odehrává v Evropě a většina výrobců jsou mimoevropské společnosti. Celosvětově má lví podíl na celosvětové produkci na úrovni 76 % Čína.

 

„Elektromobily se ve skutečnosti mohou pro EU stát dvojím dilematem: mezi ekologickými prioritami a průmyslovou politikou i mezi environmentálními cíli a náklady pro spotřebitele,“ varuje členka Evropského účetního dvora Annemie Turtelboomová.

 

Zvláštní překážkou pro průmysl akumulátorů v EU je jeho značná závislost na dovozu surovin ze třetích zemí, s nimiž nemá odpovídající obchodní dohody: 87 % dovozu surového lithia do EU pochází z Austrálie, 80 % dovozu manganu z Jižní Afriky a Gabonu, 68 % surového kobaltu z Demokratické republiky Kongo a 40 % grafitu z Číny. Závislost na dovozu surovin s vysokou poptávkou vede nejen k omezení nákladů. Mnohé ze zemí původu jsou navíc vnitrostátně nestabilní nebo dokonce představují geopolitická rizika pro strategickou autonomii Evropy nemluvě o sociálních a ekologických podmínkách, za nichž se tyto suroviny těží.

 

Auditoři rovněž zdůraznili, že náklady na akumulátory vyrobené v EU zůstávají mnohem vyšší, než se plánovalo, a to i přes rozsáhlou veřejnou podporu. To nevyhnutelně ovlivní jejich konkurenceschopnost ve srovnání s ostatními globálními hráči a může se také stát, že evropská elektrická vozidla budou pro většinu populace nedostupná.

 

Od zveřejnění zprávy auditorů EU o akumulátorech se zdá, že prodej nových elektromobilů v Evropě výrazně vzrostl (loni 1,5 milionu registrací, tedy sedmina všech nových registrací). Nedávné studie však ukázaly, že tento prodej byl veřejně dotovaný a většinou se pohyboval v cenovém rozpětí více než 30 000 eur. Značná část těchto nákladů jde na akumulátory: v Evropě průměrně až 15 000 eur.

 

Stručně řečeno, pokud nedojde k jasnému zlepšení kapacity a konkurenceschopnosti EU hrozí, že evropská „revoluce elektromobilů“ bude závislá na dovozu a v konečném důsledku bude mít škodlivý dopad na evropský automobilový průmysl s více než 3 miliony pracovních míst ve výrobním sektoru. (Zvláštní zpráva 15/2023 Evropského účetního dvora: „Průmyslová politika EU v oblasti baterií: potřeba nového strategického impulsu“)

 

Nabíjecí místa: příliš málo a příliš daleko od sebe

Předpokladem elektromobility je dostatečná dobíjecí infrastruktura. V praxi však zůstává přístup k elektromobilitě překážkou pro mnoho Evropanů, kteří možná uvažují o elektromobilech.

 

„EU nemá mnoho trumfů pokud jde o elektrifikaci svého vozového parku: přístup k surovinám, náklady, které nese průmysl a občané, a nedostatečná infrastruktura by mohly vést k promarnění svého závazku,“ varuje členka Evropského účetního dvora Annemie Turtelboom.

 

Ve zprávě o nabíjecí infrastruktuře v EU auditoři zjistili, že navzdory úspěchům, jako je propagace standardní zástrčky EU pro nabíjení elektromobilů, je stále obtížné přejet EU s elektromobilem. Za prvé, v celé EU chybí nabíjecí stanice. V době auditu byl jejich počet hluboko pod cílem jednoho milionu kusů do roku 2025. Za druhé, dostupnost veřejných dobíjecích stanic se v jednotlivých zemích velmi liší. Ve východní Evropě jsou obzvláště vzácné: 70 % nabíjecích míst je ve Francii, Německu a Nizozemsku. Auditoři nakonec zdůraznili, že cestování v elektromobilech po Evropě není zdaleka snadné kvůli nedostatku informací v reálném čase a harmonizovanému platebnímu systému. (Zvláštní zpráva Evropského účetního dvora 05/2021: „Infrastruktura nabíjení pro elektromobily: více nabíjecích stanic, ale jejich nerovnoměrné rozložení ztěžuje jízdu v rámci EU“)