ferdinand piech rezignoval - ale kdo vlastně vyhrál? | Aktuality | autoweek.cz

Ferdinand Piech rezignoval - ale kdo vlastně vyhrál?

Ferdinand Piech rezignoval - ale kdo vlastně vyhrál?

25.04.2015 | Rybecký Vladimír | Aktuality

Boj o moc v koncernu Volkswagen se vyhrotil. Ferdinand Piech ve své snaze zbavit se Martina Winterkorna narazil na silný odpor. Výsledkem je, že se Piech rozhodl rezignovat na vedení dozorčí rady. Vůbec ale není jasné, kdo vlastně vyhrál.
Ferdinand Piech už mnohokrát ukázal, že se nikdy nevzdává. Proto je skutečně šokující zpráva, že rezignuje na místo předsedy dozorčí rady Volkswagen Group a dokonce i spolu se svou ženou Ursulou dozorčí radu opustí.
 
Pravnuk Ferdinanda Porscheho působí 51 let v automobilovém průmyslu - nejprve v automobilce Porsche, později u Audi (zprvu jako technik, od roku 1988 jako generální ředitel) a 22 let v čele koncernu Volkswagen - ponejprv 9 let jako jeho generální ředitel (1993-2002) a poté 13 let v čele dozorčí rady. Tento 78letý Rakušan byl nejstarším předsedou dozorčí rady mezi všemi akciovými společnostmi v Německu a vloni byl v této roli i nejvýše placeným předsedou s odměnou ve výši 1,47 milionu eur.
 
Piech jako technik stál u rodu takových legendárních automobilů, jako byly Porsche 917 nebo Audi Quattro, proměnil nevýraznou značku Audi v konkurenta Mercedesu-Benz a BMW, ale také prosadil vznik tří nejztrátovějších projektů historie automobilového průmyslu - Volkswagenu Phaeton, Audi A2 a Bugatti Veyron.
 
Piech opouští vedení Volkswagenu paradoxně ve chvíli, kdy má na dosah splnění svého životního cíle - proměnit německou automobilku, vytvořenou jeho pradědem, v největšího výrobce automobilů na světě. Pod jeho dohledem se Volkswagen proměnil v impérium dodávající vše, s čím se dá jezdit po silnicích - od motocyklů po obrovská nákladní vozidla.
 
Piech si do své sbírky značek, kontrolovaných Volkswagen Group, zařadil tak věhlasná jména, jako jsou Lamborghini, Bugatti, Bentley, Ducati či Ital Design, ale i původně především na domácí trhy orientované automobilky Seat a Škoda Auto, a k tomu přidal ještě výrobce nákladních vozidel MAN a Scania. Nakonec se mu podařilo ve velkém souboji s bratrancem Wolfgangem Porschem ovládnout i automobilku Porsche, z níž musel kdysi odejít. Současně s tím pro rodinný klan Porsche/Piech zcela ovládl koncern Volkswagen, protože rodina nyní kontroluje 50,7 % volebních práv.
 
Piech si jako svého nástupce vybral Martina Winterkorna, s nímž velmi úzce spolupracoval už za svého působení u Audi. Nyní ale dospěl k přesvědčení, že Winterkorn nezvládl řízení klíčové koncernové značky - Volkswagen Osobní vozy. Piech proto dal svou nespokojenost s jeho činností najevo v rozhovoru pro magazín Spiegel.
 
Odpovědí byla nevídaná podpora Winterkornovi - prakticky všichni se postavili proti Piechovi. Velmi hlasitě jej kritizovali zejména představitelé odborů, disponující téměř polovinou míst v dozorčí radě, a předseda vlády Dolního Saska Stephan Weil (SPD), což je představitel druhého největší ho akcionáře koncernu, kontrolujícího 20 % akcií a disponujícího právem veta pro klíčová rozhodnutí dozorčí rady. Prezidium dozorčí rady dokonce v předstihu navrhlo Winterkornovi prodloužit jeho smlouvu jako šéfa koncernu i po roce 2016.
 
Piech se proto pokusil učinit další krok k uklidnění situace návrhem smysluplného nástupce Winterkorna. Do médií pronikla jména šéfa Porsche Matthiase Müllera a šéfa Škoda Auto Winfrieda Vahlanda. Opět se strhla vlna nevole, takže Piech popřel, že by uvedené návrhy podával.
 
Piech se vždy snažil jednat v zájmu koncernu. Z toho vzešla i jeho kritika Winterkorna ale také jeho rezignace, která by měla situaci ve vedení koncernu zaměstnávajícího 600 000 lidí uklidnit.
 
Piech se před lety nekompromisně zbavil šéfa koncernu Bernda Pischetsriedera, kterého vystřídal právě Winterkorn. Po ovládnutí Porsche v roce 2009 zlikvidoval i jednoho z nejrespektovanějších manažerů německého automobilového průmyslu Wendelina Wiedekinga, který svou činností v 90. letech zachránil automobilku před hrozbou zániku. Navzdory velkému odporu ze všech stran prosadil v roce 2012 do dozorčí rady svou druhou manželku Ursulu, původním povoláním učitelku z mateřské školy. Tentokrát se Piechovi jeho osvědčená taktická hra, v níž byl pokládán za velmistra, naprosto vymkla z kontroly.
 
Respektovaný expert Ferdinand Dudenhöffer, který se do poslední chvíle domníval, že Piech nakonec tuto bitvu vyhraje, k nastalé situaci říká: "Vítězem boje o moc ve vedení koncernu jsou pro tuto chvíli odboráři a sociální demokraté ve spolkové zemi Dolní Sasko. Této alianci jde jen o jediné - zachovat velmi dobře placené pracovní příležitosti v Dolním Sasku. Zda to ale bude i ku prospěchu pro koncern Volkswagen, to není v tuto chvíli vůbec jisté. Piech byl totiž přesvědčen, že se vedení Volkswagenu vydalo špatnou cestou a že jeho hlavním problémem je mateřská značka Volkswagen."
 
Vedení dozorčí rady se nyní ujme její místopředseda Berthold Huber, zástupce odborové centrály IG Metall. Dolnosaský premiér Stephan Weil říká: "Dozorčí rada je akceschopná a vrcholný management je plně funkční, takže nyní musíme vše v klidu zvážit. Není žádný důvod ke spěchu. Naším cílem je dospět k jednomyslnému rozhodnutí dozorčí rady."
 
Jenže platí pravý opak toho, co tvrdí Weil - čím dříve se podaří tuto krizi zažehnat a najít nové nejvyšší představitele, tím lépe pro celý koncern. O Piechovi můžeme myslet cokoliv, jisté ale je, že na vzestupu koncernu Volkswagen v posledních letech měla velký význam stabilita jeho vedení daná právě jeho osobou.
 
Jako výsledek mocenského boje by bylo logické očekávat jmenovat předsedou dozorčí rady v souladu s původním (Piechovým) plánem 67letého Winterkorna. Rozhodovat by se tedy teoreticky mělo o jeho nástupci v roli generálního ředitele Volkswagen Group. Jenže Piechova rezignace může mít pravý opak toho, co se leckdo domnívá - namísto uklidnění může rozpoutat ještě tvrdší boj o moc, než ten, který smetl Piecha.
 
Volkswagen potřebuje co nejdříve vyjít z tohoto období nejistoty s výraznou vůdčí osobností. Důležité ale také je, aby nezapadla Piechova kritika vedení Volkswagenu. Ani jeho odchod totiž nic nezmění na faktu, že právě Volkswagen je největším současným problémem koncernu, který je nutno řešit. Jenže problém značky Volkswagenu do značné míry spočívá v jeho nízké ziskovosti. Jakékoliv snaha o řešení tohoto problému ale vždy narazí na zájmy odborů a dolnosaské vlády.