jaký svět chceme po covid-19? | Aktuality | autoweek.cz

Jaký svět chceme po Covid-19?

Jaký svět chceme po Covid-19?

20.04.2020 | Rybecký Vladimír | Aktuality

Výkonný viceprezident Evropské komise odpovědný za evropskou Zelenou dohodu Frans Timmermans se spolu se zakladatelem a předsedou nadace Solar Impulse Foundation Bertrandem Piccardem zamysleli pro Euractiv nad budoucností Evropy po koronavirové krizi.

Koronavirová krize způsobila spoustu utrpení a přinesla mnoho nejistot, nicméně její následky nám podle Franse Timmermanse a Bertranda Piccarda nabízejí příležitost překonat staré zvyky a vybudovat udržitelnou vysoce konkurenceschopnou ekonomiku.

Koronavirová krize ještě neskončila a mnoho lidí trpí: ti, kteří onemocněli i jejich rodiny, zdravotničtí pracovníci, pracovníci, kteří ztratili zaměstnání, samostatně výdělečně osoby nebo malé podniky čelící nejisté budoucnosti. Pro mnohé to je hrozný čas.

Nyní se musíme zaměřit na boj proti viru a zároveň zajistit, aby naše hospodářství a finanční systém zůstaly nad vodou. Avšak jakmile se vynoříme z bezprostřední krize, budeme muset co nejrychleji restartovat naši ekonomiku, zprovoznit výrobní linky a s lidmi vracejícími se zpět do zaměstnání znovu začít vydělávat. To nám podle Timmermanse a Piccarda dává na výběr: zoufale bojovat, abychom se dostali zpět k tomu, co jsme měli dříve, nebo se pokusit dosáhnout mnohem lepší postavení.

Co jsme měli před Covid-19? Pomalá, lineární a na uhlíku závislá ekonomika snažící se zvyšovat míru zaměstnanosti a kvalitu života, přičemž vyčerpávající přírodní zdroje, produkující nebezpečné odpady a toxické znečišťující látky, vystavující obyvatelstvo a průmysl riziku, nemluvě o vlivu na změny klimatu. Opravdu to chceme obnovit?

Podle Timmermanse a Piccarda existuje i jiná cesta: usilovat o kvalitativní růst s udržitelnou a vysoce konkurenceschopnou ekonomikou. Jak se na ní dostaneme? Nahrazením staré a znečišťující infrastruktury moderní, čistou a efektivní infrastrukturou ve všech sektorech - energetice, stavebnictví, mobilitě, zemědělství a průmyslových procesech. To by vytvořilo mnohem víc pracovních míst a mnohem vyšší růst HDP než tomu bylo dřív.

To je důvod, proč tvrzení, že „Zelená dohoda je luxus, který si nemůžeme dovolit“, je zcela falešné. Povodně, sucha, požáry, stoupání hladiny moří a dezertifikace nás tvrdě zasahují. Navíc nás ustupující příroda a tání permafrostu budou konfrontovat se stále více neznámými viry.

Náhlé zastavení hromadné výroby a dopravy, které poškozuje naši ekonomiku, nám dává malou ochutnávku toho, jaké by to mohlo být, kdybychom elektrifikovali naši mobilitu a omezili fosilní paliva v průmyslu. Místo toho, abychom si čistý vzduch v srdci našich měst jen představovali, nyní jej cítíme.

Zelená dohoda je strategií růstu, která chrání životní prostředí. Obnovitelné zdroje energie a čisté technologie jsou obrovskou hospodářskou a průmyslovou příležitostí, která má světlejší budoucnost, než návrat k ekonomice založené na fosilních palivech a živené nejistotou a nepředvídatelností.

Proč? Protože čisté technologie za sebe zaplatí díky úsporám energie a zdrojů které nabízejí. Investice do této nové infrastruktury nejsou náklady, jsou to investice, způsob, jak zvýšit ziskovost průmyslu a snížit výdaje pro jednotlivce, tvrdí Timmermans a Piccard. Můžeme vybudovat robustní síť obnovitelných zdrojů energie založenou na solární energii, geotermální energii, biomase, energii oceánu a energii větru, i když možnosti jdou mnohem dál.

Mohli bychom elektrifikovat přístavy pomocí energie z pobřeží abychom snížili emise námořní dopravy, postavit nabíjecí místa pro elektrická vozidla a stanice na čerpání vodíku, stanovit vyšší standardy účinnosti pro všechny druhy spotřebičů, snížit spotřebu energie budov pomocí účinného vytápění, větrání a klimatizace nebo inovativních izolačních technologií. Mohli bychom zemědělcům pomoci modernizovat, aby používali méně pesticidů a starali se o životní prostředí při výrobě zdravějších produktů.

Tyto technologie již existují, jen potřebují snazší přístup k investicím, zadávání veřejných zakázek v souladu s Pařížskou dohodou a příznivé ekologické předpisy, které vytvoří potřebu těchto řešení na trhu.

Zpoždění přísnějších norem pro emise automobilů automobilovému průmyslu nepomůže, když města zakazují spalovací motory a zákazníci se vydávají směrem k elektrickým automobilům. Rovněž provozování uhelných elektráren nepomůže energetice, když ceny obnovitelných energií budou nadále klesat.

Místo toho, abychom využívali opatření na podporu „podnikání jako obvykle“ - uzamykání se do zastaralých ekonomických modelů a investování do aktiv, které budou brzy vyčerpané - bychom měli investovat do nové ekonomiky abychom z krize vyšli v lepší formě, než jsme do ní vstupovali, ve formě vhodné pro budoucnost: udržitelné, inkluzivní, konkurenceschopné a připravené.

Pomůže nám to vytvořit největší průmyslový trh století, protože by přinášel větší zisk ochranou životního prostředí než jejím ničením.

To by mohlo být to nejlepší, co můžeme udělat, jsou přesvědčeni Timmermans a Piccard.