novela ohrožuje existenci sme u servisů | Aktuality | autoweek.cz

Novela ohrožuje existenci SME u servisů

Novela ohrožuje existenci SME u servisů

28.04.2018 | | Aktuality

Zástupci ASEM byli pozváni k veřejnému jednání Hospodářského výboru, kde chtěli poslancům sdělit, jaké problémy vznikají dvojími rozdílnými pravidly pro STK a SME u autoservisů.. Po hodině a půl čekání na příležitost přišel šok: „Poslanci vám slovo dát nechtějí. Na shledanou."
Zástupce Asociace emisních techniků a opravářů (ASEM) Libor Fleischhans byl pozván na mimořádnou schůzi Podvýboru dopravy Hospodářského výboru poslanecké sněmovny k argumentaci proti navrhovanému znění novely 56/2001 Sb. z důvodu pro většinu poslanců doposud neznámých skutečností, které zcela zkreslují pohled zákonodárců podle přání vlivných lobbistických skupin a jejich právníků s vlivem na státní správu. Jak jeho setkání s volenými zástupci lidu dopadlo popisuje na dalších řádcích:
 
V bufetu někdo promluvil k Ivanu Adamcovi, který předtím seděl v čele schůze: „Hele měli bysme se vrátit, aby nám nevodešli lidi.“ Poslanec za ODS Adamec odvětil: „Ať jdou třeba do prdele, ty mně zajímaj dneska nejmíň...“. My „hosté“ veřejného jednání Hospodářského výboru jsme se na sebe podívali a bylo nám trapně za Adamce, původní profesí učitele. Poslanec lidu za ODS to řekl před námi a tím dal najevo, jak s námi hodlá vést dialog. Po přestávce se stalo přesně tak...
 
První šok však záhy vystřídal druhý... Hned po Adamcovi nám další lekci dala zpravodajka sněmovního tisku 51 Zuzana Ožanová: „Chtěla bych podotknout, že poslanci měli proti ASEM zasáhnout razantně a včas už na Podvýboru pro dopravu, a nedat mu prostor, aby se dostali až sem do Hospodářského výboru!“ Zavřeli nám hubu jak tam, tak teď i tady. Jak jim ta moc asi chutná... Pokračovala sdělením, že proti návrhu ASEM se rozhodla až v neděli potom, co vyslechla obě strany. To byl poslední šok a vrchol, protože s nikým z nás nemluvila.
 
ASEM sdělení
​Novela ve druhém čtení odbourává zákaz ekonomické spjatosti Stanic technické kontroly (STK) s opravami jako je to běžné u Stanic měření emisí (SME). Je jedno, že je to jen papírový alibismus. U STK totiž pracují kontroloři a ne opraváři a u STK na opravy nikdo nemá čas! V dohledné době nerozjede nově opravy žádná STK. I po dvou letech jich bude jen jako šafránu. Opraváři totiž zoufale chybí i v autoservisech mj. i díky nekvalitnímu klientelistickému a korupčnímu konceptu STK/SME, který už léta generuje vyhovující protokoly i pro vraky. Po uvedení novely v platnost bude ještě hůř.
 
​STK dostávají návrhem novely taktéž povinnost dovybavit se libovolným počtem emisních stanic (ty nejsou regulované, ani jejich forma stanovená zákonem). Obráceně to však zákon diskriminačně prakticky zakazuje! Žádný autoservis s SME se dle zákona nemůže dovybavit o „pracoviště ​technické kontroly“! Stav dle vzorce regulace je totiž už 15 let plný privilegovaných STK!
 
I kdyby nebyl okres STK nasycen, by byl autoservis dle zákona nucen stavět pracoviště technické kontroly jen jako nesmyslně dlouhou šestadvacetimetrovou průjezdní linku! Do toho žádný autoservis nepůjde, protože je zaměřen na opravy a servis, a ne na byznys z hromadného prodeje kladných protokolů z měření emisí a technických kontrol jak na běžícím páse!
 
Diskriminačně koncipovaný návrh novely nadále zachovává zákaz konkurence STK v okresech zákonem definovanou regulací jejich počtu v okresech. STK se však stavěly v okrese nerovnoměrně a většinou stojí ve větším městě a to hned 4 až 6 doslova vedle sebe! Znamená to zbytečnou dopravní zátěž, konkurenční boj o zákazníky nabídkami vyhovění a pendlování nevyhovujících zpět do autoservisů blízko bydliště zákazníka, mnohdy i 30 km vzdálených od STK.
 
Co se tím systémově stane?
Nedávno slíbená dvojkolejnost (paralelní existence SME u opraven a SME u STK) je možná už jen teoreticky. Prakticky bude vyhubena zákazy plynoucími ze zákona, které pro STK už zázračně neplatí! Už to začalo, protože mnoho STK dnes už zavádí i o 500 Kč dražší STK pro všechny zákazníky, kteří ke kontrole přijedou s hotovými emisemi z autoservisu! Touto zákonodárcem požehnanou diskriminací fakticky končí šance na existenci SME u opraven! Mnohé servisy rozhořčeně hlásí, že s emisemi končí. ASEM žádají první rozhořčení o zpracování žaloby na stát, který je ještě před rokem motivoval na dvojkolejnost, kterou teď diskriminačně rozdílná pravidla pro oba subjekty novelou prakticky pohřbívají.
 
Telefonát jednoho provozovatele SME u autoservisu: „STK, ke které jsem s vozidly mých zákazníků jezdil, postavila další tři emisní stání a zdražila STK o 400 Kč pokud přijedou ode mne s hotovým emisním protokolem! Takže já končím, emisní přístroje prodávám, nevyplatí se mi, na nic mi nebudou. Všechno stáhne STK svým výsadním postavením na trhu požehnaným zákonem!“
 
To není konec všem důsledkům
ASEM předpovídá: Zbaví-li se autoservisy emisních přístrojů a budou početné SME pracoviště vyhazovat nevyhovující auta, ty nikdo v autoservisech nebude opravovat ani emisně kontrolovat! Chtít totiž na opravářích, aby měli emisní přístroje když s nimi nesmí dělat emise je nesmysl a po řadě podrazů od státu za posledních 15 let se už nikdo na sladké řečičky nachytat nenechá. Od emisí vyhození zákazníci  budou pak napospas bez pomoci diagnostiky a opravy emisního systému, protože STK je opravit neumí a ani na to nemá čas a servis už emise dělat nebude, protože ho zničily pokutující ceny STK, které začínají být standardem.
 
Stát si zadělává na větší problém než tuší
Stát si tak schválením této novely v aktuálním znění připravuje další problém, který může v budoucnu eskalovat v systémový nedostatek opravářů stále složitějších elektronických bezpečnostních a emisních systémů, který svou politikou prakticky nyní novelou politicky naprogramovává. Emisní přístroje už autoservis mít nebude, proč taky. Zmizel dokonce z povinné výbavy většiny servisních sítí autorizovaných servisů značek v ČR. A to Evropská unie chce kontroly rozšířit o elektronické systémy ABS a airbagy!
 
Chytrému napověz, hloupého kopni
V mé specializaci a oboru, ve kterém se pohybuji téměř nepřetržitě skoro 40 let, bych chtěl pomoci společnosti pomoci najít jednoduchá morální pravidla, zlevnění a zpřístupnění kontrolních míst všude na venkově, zbavit města přebytečné dopravy a lidi osvobodit od hodinových čekacích front před STK tvořících se už hodinu před otevírací dobou. Chci, aby nám vexláci s vytopenými auty a přetočenými tachometry neprodávali ze západu individuálně dovezené pasti (pokud v zahraničních inzerátech stojí „NUR FÜR EXPORT“, je vozidlo z nějakého důvodu neprodejné v právním státě a kupují je výhradně východní vexláci s auty, kteří neduh zamlčí a s kamarádské STK dostanou OK certifikát o technickém stavu, co má cenu toaletního papíru), do kterých lidi nastrkají další obrovské a nečekané investice, chci abychom všichni dýchali čistý vzduch a jezdili bezpečně a aby platily stejné podmínky a stejný metr pro všechny.
 
Jak narovnat systém kontrol vozidel
Aby se tak stalo, je potřeba privilegovaným STK odejmout exkluzivitu, zbavit kontroly byznysu a soutěžení o zákazníky. Poskytovat obě kontroly levně a jen jako součást opravárenské a servisní činnosti v rámci garantované a kvalitní péče o automobily zákazníků.
 
Přirovnání k Polsku, které stále dokola připomíná lobby STK včetně poslance Kolovratníka (ANO), je v ČR nerelevantní hned ze dvou důvodů:
1) Kvalita kontrol neklesá v důsledku vyššího počtu kontrol, nýbrž s motivací obdržet vyhovující protokol (pro stávající systém typické). V SRN funguje 33 000 TK + ME
2) Jak STK tak SME jsou v ČR od 2018 již obě napojeny na CIS  (Centrální informační systém), díky němuž existuje plnohodnotná možnost on-line elektronické kontroly Ministerstvem dopravy. ​
 
Historie se opakuje, když se z ní nikdo neponaučí
V roce 1996 dal stát šanci drobným řemeslníkům - autoopravářům, aby oživili trh práce na venkově. K opravářům jezdila vozidla na kontrolou emisního systému. Smysl toho byl, aby autoservisy průběžně udržovaly vozidla v dobrém technickém a udržitelném emisním stavu, aby neotravovaly vzduch. Předtím se emise měřily na STK, ale to nebylo ani vhodné ani bezpečné. Ti, co psali zákony, však od prvotní podpory řemeslného podnikání opravářům záhy upustili, pak se od ní zcela odvrátili a nakonec začali do zákona proti servisům vymýšlet krůčky k jejich postupné likvidaci. Proč?
 
První STK vznikaly z budov bezpečnosti, kde podnikali po roce 1989 propuštění důstojníci z rozpouštěných složek bezpečnosti a ti si udržovali nadále nenápadný, leč silný vliv na státní správu. Později tento vliv posílila privatizační transformace bývalých úředníků státní správy (ÚSMD) do dnešní soukromé společnosti DEKRA Automobil, která aktuálně ze smluv s celkem asi s 280 z celkového počtu 380 STK v ČR získává roční smluvní provize ve výši (odhad, protože se jedná o smluvní tajemství)  ca 88 000 000 Kč podílu na tržbách z technických kontrol a měření emisí, a to za služby, které jsou v zahraniční buď zcela zdarma, nebo mnohonásobně levnější. Je to jako s Nutelou, kterou jedí německé děti v lepší kvalitě, ale my na východě ji máme nekvalitní a dražší.
 
V roce 2001 napadlo takto úzce vyprofilovanou skupinu specifických podnikatelů pomaloučku přetvářet zákony tak, aby zvýhodnili sami sebe, a protože se jim to líbilo a zároveň bez větších protestů utlačovaných a diskriminovaných dařilo. Opakovali to dalšími nenápadnými změnami a přílepky do zákona a činí tak dodnes. Důkazem je novela ve druhém čtení, kterou ministerští úředníci zbavili všech pozměňovacích návrhů aby prošla ve prospěch majitelů STK.
 
Zpět k dávné historii. Při pečlivém přetváření zákonů na počátku brzy zjistili, že diskriminačním omezením ekonomické spjatosti s opravami subjektů zřizujících STK rostoucí konkurenci nezabrzdí a tak od roku 2004 zavedli státní regulaci jejich počtu. Praktický zákaz konkurence se povedl!
 
S jídlem roste chuť a byla na řadě další změna: zákaz zřizovat SME u STK platný do roku 2001 obešli jiným Ičem na manželku nebo kamaráda. Tandemy SME/STK, které spolu papírově neměly nic společného, vznikaly rychle jako houby po dešti.
 
Za rok na to (2002) zákon uznal, že STK provozovat měření emisí vlastně už zase smí, protože už ji skoro každý majitel STK na bílé koně či příbuzné stejně má, tak proč to tajit. Obcházení zákazu tak bylo najednou zcela legální a možné, ale jen pro majitele STK. Po čase se však někteří partneři rozvedli nebo rozhádali a tak jejich partnerům tato přicházející novela, která přikazuje majitelům STK zřídit si svou vlastní SME, zláme vaz. Nezláme vaz však jenom jim. Láme ho všem SME, i těm u autoservisů.
 
Při pohledu na mapku STK si uvědomíme, kam vedla tendence zřizovat velkokapacitní kontrolní linky (jediná možná podoba STK v ČR) namísto jednoho kontrolního stání u autoservisu kdekoliv na venkově, jako je tomu na západě.
 
Druhým problémem je, že prodávají všichni úplně stejný produkt Vyhovující protokol, o který má zájem občan. Ten se zpravidla dozví, kam je lepší jet, aby neměl problémy. Mezi několika STK v jednom místě okresu začal konkurenční boj, zatímco zbytek je podle výpočtu pro regulaci prázdný. Na trhu už nevítězí cena, tu mají všichni více či méně podobnou, ale vstřícnost k zákazníkovi, která je v přímém rozporu se smyslem kontroly odhalovat nebezpečná vozidla a jedovaté emisní vraky. V tom má ČR velký a dlouhodobý problém, totiž střet zájmů zaměstnavatele a zaměstnance.
 
Řemeslu oprav emisních systémů připravila novela zákona „rakev“
Ještě před dvěma lety jsme se mohli chlácholit, že dvojkolejnost zůstane, ale kdo si přečetl návrh novely, která jde nyní do druhého čtení, zjistí, že zánik emisních stanic u autoservisů je neodvratný. Novela zákonem přikazuje STK zřídit SME a alibisticky jim ruší zákaz ekonomické spjatosti s opravami. Alibisticky proto, protože v STK nepracují autoopraváři a těch je dnes nedostatek i v autoservisech. Proč? No protože nikdo nechce auta opravovat, když se kladné protokoly u STK nakupují nebo získávají přes známé. Opraváři na to koukají z opraven a nemají do čeho píchnout, protože vláda se rozhodla udělat úzce profilovanou skupinu regulací chráněných podnikatelů „kontrolory“, ale ti „nekontrolují“, nebo měří dvojím metrem.