české pojišťovny řidičům neoprávněně krátí pojistné plnění | Autoservis | autoweek.cz

České pojišťovny řidičům neoprávněně krátí pojistné plnění

České pojišťovny řidičům neoprávněně krátí pojistné plnění

02.07.2014 | | Autoservis

Výsledky analýzy společnosti Vaše nároky.cz, která se zabývala vybranými a vyplacenými částkami na povinném ručení a havarijním pojištění u českých a německých pojišťoven, ukazují, že české pojišťovny řidičům neoprávněně krátí pojistné plnění. 

Z částky vybrané na povinném ručení a havarijním pojištění řidičům vyplatí zpět výrazně méně než pojišťovny v Německu. Upozorňuje na to společnost Vaše nároky.cz.

Na českých silnicích se denně přihodí v průměru 231 nehod. Škoda vzniklá při jedné dopravní nehodě činí průměrně 58 510,50 Kč. Ne každý poškozený řidič, který si poctivě platí havarijní pojištění a povinné ručení, se ale dočká náležitého pojistného plnění.

Na povinném ručení přitom loni pojišťovny vybraly přes 19 miliard korun, na havarijním pojištění více než 14 miliard. Přestože deklarují, že je pro ně povinné ručení ztrátovou záležitostí, reálně řidičům vyplatí zpět necelých 50 % vybrané částky.

U havarijního pojištění se škodovost pohybuje okolo 70 %, což je v obou případech výrazně méně než v sousedním Německu. Vyplývá to z analýzy výročních zpráv pojišťoven, kterou provedla společnost Vaše nároky.cz.

 

Povinné ručení: ztrátový produkt nebo zlatý důl?

České pojišťovny svorně prohlašují, že je pro ně povinné ručení ztrátovou záležitostí a jsou proto nuceny zdražovat. Z analýzy výročních zpráv 11 pojišťoven za rok 2012 však vyplývá, že pojišťovny z celkově vybrané částky vyplatily řidičům zpět pouhých 47 %. Rozpětí škodovosti se u jednotlivých pojišťovacích domů pohybovalo od 29,3 % do 77,1 %. V Německu přitom pojišťovny z povinného ručení vyplatily zpět celých 83 % a výjimkou nebyly ani hodnoty blížící se 100 %.

Zvláštní je, že podle kombinovaného škodního poměru, který kromě vlastních nákladů na pojistné plnění zahrnuje také provozní náklady a rezervy, české pojišťovny ovšem nakonec skončily téměř 3 % ve ztrátě. Pokud by tyto výdaje reálně představovaly více než 50 % vybrané částky, bylo by možné u německých pojišťoven analogicky předpokládat ztrátu přesahující 30 %, reálně však činila pouhých 6 %.

„Výsledek samozřejmě nelze interpretovat tak, že české pojišťovny krátí pojistné plnění z povinného ručení více než německé. Vysvětlením může být i to, že české pojišťovny mají nepoměrně vyšší provozní náklady nebo tvoří výrazně vyšší rezervy na pojistná plnění. Rozdíl mezi výší reálně vyplaceného plnění je ovšem jednoznačný,“ komentuje výsledky analýzy Petr Novák, právník ze společnosti Vaše nároky.cz, která pomáhá poškozeným občanům získat oprávněné odškodnění.

 

U havarijního pojištění je situace vyrovnanější

Z celkové sumy vybrané na havarijním pojištění vyplatily české pojišťovny svým klientům výrazně vyšší část, než jak tomu bylo v případě povinného ručení. Z analýzy vyplývá, že průměrná škodovost dosahuje v tomto případě 72,5 %. V Německu je situace podobná jako u povinného ručení, pojišťovny tam svým klientům vyplatily zpět 82,8 % vybrané částky.

Procentuální rozdíl mezi náklady českých a německých pojišťoven zde tedy není tak výrazný jako u povinného ručení. Uvážíme-li však, že se jedná o částky v řádu miliard korun, není ani 10% rozdíl zanedbatelný.

 

Případů neoprávněného krácení mohou být tisíce

Z výsledků pojišťoven není zcela jasné, čím je markantní rozdíl mezi procentuální výší vyplaceného pojistného způsoben. Svou roli zde však může hrát i neoprávněné krácení pojistného plnění. Jen na společnost Vaše nároky.cz se již obrátilo kolem stovky klientů, u kterých pojišťovny ke krácení přistoupily.

„Nedávno jsme řešili případ klienta, kterému při autonehodě na vozidle vznikla škoda, jejíž oprava ho v neznačkovém servisu vyšla na 102 000 korun. Klient pojišťovně škůdce pojistnou událost řádně oznámil a doložil všechny potřebné podklady. Pojišťovna však stanovila výši pojistného plnění na částku 67 333. Argumentovala tím, že rozsah poškození vozidla odpovídá finančně totální škodě a náklady na opravu výrazně převýšily obvyklou cenu vozidla. S tím však poškozený nesouhlasil a obrátil se na nás. Pojišťovna nakonec přistoupila na dorovnání požadované částky, aniž bychom na ni museli podat žalobu,“ líčí svou zkušenost Petr Novák. Podobných případů mohou být tisíce.

 

Pojišťovny se rády vymlouvají

Pojišťovny samy krácení pojistného plnění nepopírají. Obvykle však mají připravené odůvodnění, podle kterého je krácení v daném případě v naprostém pořádku.

„Nejčastěji argumentují tím, že by se poškozený proplacením plných nákladů na nové díly obohatil, protože bourané díly byly starší, a tudíž méně hodnotné. Operují při tom s pojmy jako amortizace a odkazují na paragrafy, které jsou pro laika naprosto nesrozumitelné,“ komentuje praktiky pojišťoven právník.

Dále se pojišťovnám mnohdy nelíbí oprava staršího vozu v autorizovaném servisu, jindy paradoxně vyžadují opravu pouze v jedné ze značkových smluvních autoopraven.

Soudy naštěstí tyto argumenty neuznávají, což potvrdil i verdikt Ústavního soudu z roku 2007: „Rozsah náhrady škody musí zohlednit výši všech nutných prostředků, které poškozený byl nucen vynaložit k obnovení původního majetkového stavu, v daném případě opravě vozidla tak, aby bylo z technického hlediska stejně provozuschopné jako před škodnou událostí. Pokud to není možné jinak než za použití nových náhradních dílů, oprava byla provedena účelně a směřovala k odstranění následků škodné události. Povinnost k úhradě nákladů na uvedení věci do původního stavu nelze přenášet na poškozeného a neodůvodněně jej znevýhodňovat oproti škůdci.“

Řidiči, kteří se rozhodnou proti praktikám pojišťoven bránit, tak mají dobré vyhlídky na úspěch.