name | autoweek.cz
Dohady jako na trhu změní budoucnost Evropy
11.10.2018 | Vladimír Rybecký | Aktuality
Úterní rozhodnutí ministrů životního prostředí týkající se emisí CO2 v silniční dopravě se všeobecně hodnotí především z hlediska jeho dopadu na automobilový průmysl. Jenže ten dopad bude na nás všechny a přinese ztrátu konkurenceschopnosti celé EU.
Jednání ministrů životního prostředí prokázalo především jednu děsivou skutečnost. Ministři se dohadovali o procentech jako o ceně zeleniny na trhu. Z jedné strany přišlo 30 %, z druhé 40 % a nakonec se dopělo ke skvělému kompromisu 35 %. Zde vůbec nejde o konečnou hodnotu, ale o skutečnost, že ministři rozhodovali prokazatelně bez jakékoliv analýzy, jaký bude mít daná hodnota dopad, bez znalosti toho, co je technicky reálné i bez znalosti toho, co je potřeba udělat, aby se daný požadavek vůbec dal splnit. Při jednání se nenašel ani jediný, který by přemýšlel nad dopady přijatého rozhodnutí. Zadání bylo jasné - automobilky jsou zločinci a je třeba jim dát za uši.
Jednání přineslo i tak paradoxní situace, že ve jménu největšího zastánce mírnějších restrikcí, tedy Německa, jednala ministryně Svenja Schulzeová, která je reprezentantkou sociální demokracie, prosazující ty přísnější limity, a ona sama se netají tím, že by byla dokonce pro ještě větší restrikce, než jaké navrhl Evropský parlament.
Paradoxem je i skutečnost, že drastické snížení emisí CO2 je spojeno s nastavením kvót na prodej bezemisních vozidel, tedy elektromobilů. Kdyby ministři tušili, o čem vlastně rozhodují, pak by tento nesmysl nemohli přijmout. Požadované snížení emisí, tedy spotřeby paliva, totiž znamená, že prostou matematikou vychází, že na každé prodané normální auto se spotřebou kolem 6 l/100 km bude potřeba prodat jedno bezemisní auto.
EU tvrdí, že automobilová doprava je jediným odvětvím, v němž rostou emise CO2. Jenže ono to je logické - výroba takřka všeho se přestěhovala mimo Evropu, takže průmysl už mnoho emisí neprodukuje, a zemědělství bylo v zemích, jako je Česká republika, takřka zlikvidováno, takže skoro všechny potraviny se musejí dopravovat přes celou Evropu. Striktní emise pro osobní ale i lehká užitková auta a připravované restrikce nákladní dopravy budou mít jednoznačný dopad - dramatické zvýšení nákladů na dopravu úplně všeho - počínaje potravinami a službami konče.
Evropa se stane ekonomicky nekonkurenceschopnou v porovnání se zeměmi, kde si s emisemi CO2 hlavu až tak moc nelámou - v čele s USA. Pro většinu světa jsou mnohem větším problémem emise NOx, otravující lidi na jejich ulicích. Evropa si před lety ve jménu boje proti emisím CO2 prosadila použití vznětových motorů, které mají mnohem lepší tepelnou účinnost než ty zážehové. Nyní tyto motory města v Evropě zakazují, protože je zamořují emisemi NOx. Boj proti dieselům ale znamená návrat k benzinu a spolu s tím i opětovný výrazný růst emisí CO2. Také ty nyní chce EU direktivně striktně omezit.
Automobilky už delší dobu investují astronomické částky do vývoje aut na elektrický pohon. Nabídka na trhu bude brzy bohatá. Jenže nikdo zatím nespočítal, zda bude pro tyto elektromobily dostatek lithia, těženého za cenu strašlivé devastace krajiny kdesi v Latinské Americe, zda pro ně bude dostatek kobaltu, který těží malé děti v Kongu, zda budou k dispozici nezbytné rozvody elektrické energie, potřebné pro zásobování tisíců dobíjecích stanic, které by během pár let měly zaplnit ulice našich měst, ani zda bude dostatek mechaniků, kteří budou smět tato auta opravovat. Především se nikdo nestará o to, zda budou Evropané ochotni investovat víc peněz do elektromobility.
Evropa se vydává na cestu, která zásadně změní život všech jejích obyvatel. Obávám se, že málokdo si dnes dokáže představit důsledky současných rozhodnutí Evropského parlamentu. Dnes se automobilky přizpůsobují vynucenému přechodu k elektromobilitě a omezují investice do jiných technických řešení. Nikdo ale netuší, co se stane, pokud automobilky budou v důsledku nezájmu kupujících přinuceny platit likvidační penále za neplnění dnes od boku vystřelených cílů.
Jednání přineslo i tak paradoxní situace, že ve jménu největšího zastánce mírnějších restrikcí, tedy Německa, jednala ministryně Svenja Schulzeová, která je reprezentantkou sociální demokracie, prosazující ty přísnější limity, a ona sama se netají tím, že by byla dokonce pro ještě větší restrikce, než jaké navrhl Evropský parlament.
Paradoxem je i skutečnost, že drastické snížení emisí CO2 je spojeno s nastavením kvót na prodej bezemisních vozidel, tedy elektromobilů. Kdyby ministři tušili, o čem vlastně rozhodují, pak by tento nesmysl nemohli přijmout. Požadované snížení emisí, tedy spotřeby paliva, totiž znamená, že prostou matematikou vychází, že na každé prodané normální auto se spotřebou kolem 6 l/100 km bude potřeba prodat jedno bezemisní auto.
EU tvrdí, že automobilová doprava je jediným odvětvím, v němž rostou emise CO2. Jenže ono to je logické - výroba takřka všeho se přestěhovala mimo Evropu, takže průmysl už mnoho emisí neprodukuje, a zemědělství bylo v zemích, jako je Česká republika, takřka zlikvidováno, takže skoro všechny potraviny se musejí dopravovat přes celou Evropu. Striktní emise pro osobní ale i lehká užitková auta a připravované restrikce nákladní dopravy budou mít jednoznačný dopad - dramatické zvýšení nákladů na dopravu úplně všeho - počínaje potravinami a službami konče.
Evropa se stane ekonomicky nekonkurenceschopnou v porovnání se zeměmi, kde si s emisemi CO2 hlavu až tak moc nelámou - v čele s USA. Pro většinu světa jsou mnohem větším problémem emise NOx, otravující lidi na jejich ulicích. Evropa si před lety ve jménu boje proti emisím CO2 prosadila použití vznětových motorů, které mají mnohem lepší tepelnou účinnost než ty zážehové. Nyní tyto motory města v Evropě zakazují, protože je zamořují emisemi NOx. Boj proti dieselům ale znamená návrat k benzinu a spolu s tím i opětovný výrazný růst emisí CO2. Také ty nyní chce EU direktivně striktně omezit.
Automobilky už delší dobu investují astronomické částky do vývoje aut na elektrický pohon. Nabídka na trhu bude brzy bohatá. Jenže nikdo zatím nespočítal, zda bude pro tyto elektromobily dostatek lithia, těženého za cenu strašlivé devastace krajiny kdesi v Latinské Americe, zda pro ně bude dostatek kobaltu, který těží malé děti v Kongu, zda budou k dispozici nezbytné rozvody elektrické energie, potřebné pro zásobování tisíců dobíjecích stanic, které by během pár let měly zaplnit ulice našich měst, ani zda bude dostatek mechaniků, kteří budou smět tato auta opravovat. Především se nikdo nestará o to, zda budou Evropané ochotni investovat víc peněz do elektromobility.
Evropa se vydává na cestu, která zásadně změní život všech jejích obyvatel. Obávám se, že málokdo si dnes dokáže představit důsledky současných rozhodnutí Evropského parlamentu. Dnes se automobilky přizpůsobují vynucenému přechodu k elektromobilitě a omezují investice do jiných technických řešení. Nikdo ale netuší, co se stane, pokud automobilky budou v důsledku nezájmu kupujících přinuceny platit likvidační penále za neplnění dnes od boku vystřelených cílů.
Další články
© 2024 autoweek.cz. Veškerá práva vyhrazena | O autoweek.cz