name | autoweek.cz

Alternativní pohony v historických vozech Škoda

Alternativní pohony v historických vozech Škoda

31.07.2019 | Vladimír Rybecký | Auto archív

Tento článek vznikl na základě přednášky z cyklu Neobyčejné příběhy z historie automobilky, který pořádá Škoda Muzeum. Autorem přednášky o historii pohonů je koordinátor archivu Škoda Auto Lukáš Nachtmann.
I když už během prvního desetiletí 20. století nebylo pochyb o tom, že budoucnost patří spalovacímu motoru na benzin, konstruktéři pracovali i na dalších řešeních. Díky tomu se na začátku 30. let začaly objevovat první automobily s naftovými jednotkami, ale daňové motivy nebo nedostatek paliva během hospodářské krize a válečných let vedly i k pokusům o využití plynu.
 
Vynalézavost projevili i čeští konstruktéři. Již v roce 1919 proto vznikl nákladní vůz Laurin & Klement využívající generátor na plyn, dalším příspěvkem byl užitkový model 256 G s užitečnou hmotností 2,5 t. Šestiválcový motor poskytoval dostatečný výkon 60 k. Existovaly jak dodatečné nástavby, tak integrovaná řešení, a to nejen pro užitkové vozy, alternativní pohon se využíval také u traktorů Škoda.
 
Vyvíječ plynu, jehož zdrojem bylo buď levné a široce dostupné dřevo, anebo svítiplyn, který vznikal jako vedlejší produkt v koksárnách, se v době palivové krize, tedy ve 30. a 40. letech, dostal i do osobních vozidel. V automobilce Škoda vznikly prototypy modelu Rapid s generátorem vpředu nebo vzadu. Zpočátku byly přídavné agregáty nápadné, pozdější prototypy již měly součásti plynového pohonu ukryté v karoserii, takže výsledkem byl stylisticky elegantní automobil vhodný pro každodenní použití.
 
Elektromobily i hybrid L&K
V roce 1908 vznikl také Laurin & Klement typ E s elektrickým pohonem, a to zásluhou věhlasného českého konstruktéra a vynálezce Františka Křižíka. Autor obloukové lampy a inovátor elektřinou poháněných tramvají využil vůz z Mladé Boleslavi pro stavbu vozu se systémem, který by se dal označit za hybridní: benzinový motor sloužil jako zdroj k výrobě elektrické energie, která následně sloužila k samotnému pohonu vozu.
 
Dalším pokusem o zavedení elektřiny do automobilu byl kompaktní nákladní vůz Škoda, využívaný v Plzni k rozvozu piva do místních restaurací. Vozidlo s užitečnou hmotností 1,5 až 3 t mělo na konec 30. let velmi moderní, pohodlnou a širokou trambusovou budku před přední nápravou s aerodynamicky řešenou přední částí a šípovitým, děleným čelním sklem.
 
Unikátním elektrickým automobilem bylo dětské autíčko Škoda Puck (Skřítek), které vzniklo v roce 1941 ve dvou velikostech, pro menší a větší děti. Zajímavostí byla konstrukce velmi blízká reálným automobilům, vozítko disponovalo spínací skříňkou, funkčním rychloměrem a světlomety nebo odpružením všech kol. Elektromotor Scintilla zajišťoval rychlost až 12 km/h, zdrojem energie byly akumulátory Varta-Ferak umístěné pod přední kapotou i za sedadly.
 
Z řady dalších prototypů a pokusů s elektrickým pohonem stojí za pozornost zkušební série vozů Octavia II. generace nazvaných Green e-Line. Je sice až z roku 2010, ale už jde o elektromobil moderní koncepce, který na známém technickém základu otevřel dveře do nové éry. Automobilka Škoda Auto si na těchto vozech v praxi ověřovala možnosti, jaké dává elektřina do budoucna. Vozy byly vybaveny elektromotorem s výkonem až 85 kW a jejich baterie umožňovaly v praxi dojezd okolo 150 km.
 
Devět let poté Škoda Auto představila své první sériové modely s elektromotory: čistě elektrické Citigoe iV a plug-in hybridní Superb iV.