užitková legenda slaví - 1. | Auto archív | autoweek.cz

Užitková legenda slaví - 1.

Užitková legenda slaví - 1.

14.09.2010 | Rybecký Vladimír | Auto archív

Ford Transit v létě oslavil 45 let výroby a současně překročení hranice 6 milionů vyrobených kusů.

Ford Transit v srpnu oslavil 45. narozeniny a slavnostní náladu v montážních závodech v tureckém Kocaeli, britském Southamptonu, čínském Nanchangu a vietnamském Hai Duongu umocnilo to, že současně překonal metu šesti milionů vyrobených vozů.

Transit byl od začátku zamýšlen jako panevropský produkt - měl nahradit dva různé užitkové modely, prodávané do poloviny 60. let ve Velké Británii a Německu. Transit se tak stal předzvěstí společné budoucnosti jednotlivých evropských divizí Fordu a budoucí organizace Ford of Europe.

Během pětačtyřiceti let Transit prošel proměnou z cenově dostupného, nenáročného a praktického, leč dosti spartánského "pracanta" v jeden z nejvšestrannějších a současně technicky nejvyspělejších užitkových modelů.


Do roku 1965

Před rokem 1965 Ford v Evropě nabízel dva různé dodávkové automobily, navzájem zcela nezávislé modely Thames ve Velké Británii a FK v Německu. Německá řada FK se začala prodávat v roce 1953, britská Thames o rok později. Německý model FK byl v roce 1960 přejmenován na Ford Taunus Transit.

S příchodem 60. let začali zájemci o užitkové automobily vyžadovat větší přepravní kapacitu, vyšší nosnost, více flexibility i dynamiky. Vzhledem k tomu, že Taunus Transit i Thames konstrukčně vycházely z osobních vozů, nebylo snadné stoupajícím nárokům zákazníků vyhovět. Ford se proto rozhodl nahradit tyto dva modely od základu nově vyvinutým typem, který byl odpovídal požadavkům všech evropských trhů a vyráběl se jak v Německu, tak ve Velké Británii.

V počáteční fázi se projektu s kódovým označením Redcap ujal tým pod vedením Američana Eda Baumgartnera. S ním spolupracovali mj. i pozdější technický ředitel Ron Mellor, pozdější předseda představenstva Ford of Britain Terry Beckett a Alex Trotman, který se vypracoval až na celosvětového předsedu představenstva a generálního ředitele společnosti Ford Motor.

Karoserie měly být společné, ale mnoho komponent bylo odebíráno od stávajících dodavatelů. Trojrozměrný hliněný model karoserie byl vytvořen v americkém designérském studiu Fordu. Hotový model byl následně ve Velké Británie upraven do evropského stylu. Počátkem roku 1963 byl projekt byl předán konstruktérům se zadáním vytvořit užitkový automobil, který by pokrýval oblast užitečného zatížení 610-1780 kg a byl robustní, pohodlný, hospodárný a jednoduchý na obsluhu i údržbu. Konstrukční fázi projektu řídil tým sídlící v britském městě South Ockendon. Projekt Transit dal později vzniknout Technickému středisku Ford Dunton. K jízdním zkouškám se využíval areál na letišti v Borehamu.


1965

Transit by býval byl ve Velké Británii uveden jako "řada V" nebýt intervence předsedy představenstva Ford of Britain Billa Battyho. Toho nadchlo německé označení Transit a prosadil jeho použití v celé Evropě.

Vůbec první Transit opustil montážní linku závodu Langley v britském hrabství Berkshire 9. srpna. Pyšnil se mnoha inovacemi. Původní model byl poháněn zážehovými motory 1,7 l (54 kW) a 2,0 l (63 kW). Prvním dieselem byl Perkins o výkonu 32 kW.

Modelová řada se skládala ze dvou typů, které sdílely společnou přední část. Při zahájení prodeje v roce 1965 se jak verze s krátkým rozvorem, interně označovaná LCX, tak větší model LCY s dvojmontáží na zadní nápravě vyráběly s nosnosti od 610 do 1782 kg. Zákazníci si mohli zvolit dvoukřídlé zadní dveře nebo výklopnou záď, stejně jako běžné nebo posuvné dveře do kabiny. Na přání se dodávaly také boční dveře do nákladového prostoru.


1968

V Dagenhamu poblíž Londýna byla zahájena výroba vznětového motoru pro Transit. V nové motorárně se kompletují pohonné jednotky Ford již sedmatřicet let.


1971

Vzhled Transitu byl modernizován zavedením masky chladiče, která více připomínala osobní automobil.

Na velikonoční pondělí se v Brands Hatch představil Transit Supervan, postavený na podvozku závodního Fordu GT40.


1972

Ford uvádí svůj první rychloběžný vznětový motor pod názvem York.

Na okruhu v Monze dva Transity, dodávka s krátkým rozvorem a 12timístný bus, ustavily během sedmi dnů a nocí tři světové rekordy. Dodávka urazila 10 000 km průměrnou rychlostí 120 km/h, zatímco bus ujel 16 000 km při průměrné rychlosti 119 km/h.


1973

V pokračujícím úsilí o snižování celkových provozních nákladů dostal Transit jako vůbec první užitkový vůz do sériové výbavy pneumatiky s radiální konstrukcí běhounu.


1975

Nový Transit měl masku chladiče, nárazníky, rám čelního okna i vnější zpětná zrcátka nalakována černou barvou. V kabině se pedály posunuly dopředu a sedadlo naopak o 100 mm dozadu, čímž se uvolnilo více prostoru pro nohy. Transit dostal hydraulicky ovládané kotoučové přední brzdy.


1976

Nový model Transit 190 posunul řadu Transit do hmotnostní kategorie 3,5 t. V rámci tohoto programu byly kotoučové přední brzdy nasazeny jako sériová výbava všech verzí.

Montážní linku opustil Ford Transit s pořadovým číslem 1 000 000.


1978

V březnu 1978 přišla první zásadní změna vnějšího vzhledu. Dosavadní hranatá kapota byla uhlazena a prodloužena. Byly uvedeny nové, hospodárnější agregáty s rozvodem OHC.

Pokračování

  • Užitková legenda slaví - 1.
  • Užitková legenda slaví - 1.
  • Užitková legenda slaví - 1.
  • Užitková legenda slaví - 1.
  • Užitková legenda slaví - 1.
  • Užitková legenda slaví - 1.
  • Užitková legenda slaví - 1.
  • Užitková legenda slaví - 1.
  • Užitková legenda slaví - 1.
  • Užitková legenda slaví - 1.
  • Užitková legenda slaví - 1.