name | autoweek.cz
Zrod moderního sportovního vozu
17.05.2018 | Vladimír Rybecký | Auto archív
K ozdobám závodu FIA Masters Historic Sportscars, který se na Autodromu v Mostě pojede o víkendu 22. až 24. června, budou patřit vozy Cooper Monaco T61M a King Cobra připomínající, že otec a syn Cooperové kdysi změnili nejen podobu vozů formule 1.
Charles a John Cooperové v roce 1955 přišli s revolučním sportovním automobilem T39, přezdívaným Bobtail. Jako před tím u malých monopostů F3/500 cm3 u něj poprvé motor (používaly se malé čtyřválce Cooper-Climax 1,1 l nebo dvoulitrový Bristol) umístili dozadu před zadní nápravu a sedadlo řidiče bylo v ose vozu. Cooper Bobtail se v roce 1955 stal i prvním moderním monopostem F1 s motorem před zadní nápravou na startu velké ceny F1 (pokud pomineme upravený vůz Cooper F3 v roce 1950), když s vozem upraveným podle předpisů F1 a označeným T40 Jack Brabham startoval v Britské VC v Aintree. Z konceptu Cooperu Bobtail vzešly první vozy formule 2 a ty se posléze staly základem revolučních monopostů, které triumfovaly v mistrovství světa formule 1 v letech 1959 a 1960 jako první s motorem vzadu.
V roce 1959 přišel nový sportovní Cooper T49 označovaný jako Monaco na připomínku vítězství Maurice Trintignanta s Cooperem-Climax ve Velké ceně Monaca 1958. Vůz zkonstruoval Owen Maddock a v jeho trubkovém rámu opět umístil motor před zadní nápravu. V souladu s předpisy už měl dvě symetricky umístěná sedadla, ale jen jediné dveře na straně řidiče, který seděl vpravo. Brzdy už byly kotoučové Girling. Motor byl uložen pouze ve čtyřech silentblocích, což umožňovalo použití různých pohonných jednotek - nejčastěji to byly čtyřválce Coventry-Climax 1,5 nebo 2,0 l.
Pro roky 1960-61 přišla verze T57, neboli Monaco Mk.II, s prodlouženým rozvorem. Pérování vinutými pružinami s teleskopickými tlumiči i mnohé další konstrukční prvky byly převzaty z monopostů F1 Cooper T51 a T53 Lowline. Obvykle je poháněly čtyřválce Coventry-Climax FPF 2,0 - 2,5 - 2,7 l případně čtyřválce Maserati. Mnoho těchto aut se dostalo i do USA, kde do nich byly instalovány velké americké motory V8 Ford, Buick nebo Chevrolet (například ve voze prodejce Chevroletů nazvaném Nickey).
V roce 1962 Len Terry navrhl nový T61 (Monaco Mk.III) v podstatě jako karosovaný vůz F1 se dvěma sedadly. Jeden koupil Roger Penske a další tvůrce vozů Chaparral Hap Sharp. O rok později je doplnilo ještě šest vozů T61M a speciál T61P pro tým C. T. Atkinse připravený pro motor Maserati V8 5,0 l. U T61M Len Terry rozšířil zadní část trubkového rámu, aby se do ní dal snáz instalovat motor V8.
Čtyři z vozů T61M koupil Carroll Shelby. Ten do přepracovaného rámu zabudoval motor Ford V8 4,7 l o výkonu 370 k z vozu Cobra. Shelbyho mechanici znovu převařili všechny svary, protože neměli důvěru v práci svých anglických kolegů, a vozy rozšířili a snížili. V nové podobě měly hmotnost pouhých 560 kg a dostaly jméno King Cobra.
Tovární tým Cooper nikdy vozy Monaco nepoužíval. V rukou soukromých týmů ale sbíraly nesčetné úspěchy v závodech sportovních vozů (resp. dvoumístných závodních vozů) ve Velké Británii a ve Spojených státech v závodech předcházejícím seriálu CanAm (ten vznikl v roce 1966). Roy Salvadori s vozem T61 C. T. Atkinse, poháněným motorem Coventry-Climax FPF 2,7 l, v roce 1963 kraloval britským závodům, když získal pět prvenství (britský šampionát se ale pořádal až od roku 1964). O rok později s T61P s motorem Maserati opět patřil mezi nejrychlejší, ale do cíle dojel jen jednou na třetím místě.
Dave MacDonald na podzim 1963 vyhrál s vozem Shelby King Cobra oba nejvýznamnější americké závody sportovních vozů - LA Times Grand Prix v Riverside a Pacific GP v Laguna Seca. O rok později Parnelli Jones s modernizovaným vozem King Cobra triumf v Riverside zopakoval. To už ale získávala převahu nová generace sportovních automobilů Chaparral 2A, Lola T70 a McLaren M1A, které revoluční koncept, s nímž přišli Cooperové, posunuly zase o hodně dál.
Vývoj vozů Cooper Monaco měl původně vyvrcholit v podobě sériového vozu Monaco GT (T68), ale tento projekt se pro nedostatek financí nepodařilo realizovat.
V roce 1959 přišel nový sportovní Cooper T49 označovaný jako Monaco na připomínku vítězství Maurice Trintignanta s Cooperem-Climax ve Velké ceně Monaca 1958. Vůz zkonstruoval Owen Maddock a v jeho trubkovém rámu opět umístil motor před zadní nápravu. V souladu s předpisy už měl dvě symetricky umístěná sedadla, ale jen jediné dveře na straně řidiče, který seděl vpravo. Brzdy už byly kotoučové Girling. Motor byl uložen pouze ve čtyřech silentblocích, což umožňovalo použití různých pohonných jednotek - nejčastěji to byly čtyřválce Coventry-Climax 1,5 nebo 2,0 l.
Pro roky 1960-61 přišla verze T57, neboli Monaco Mk.II, s prodlouženým rozvorem. Pérování vinutými pružinami s teleskopickými tlumiči i mnohé další konstrukční prvky byly převzaty z monopostů F1 Cooper T51 a T53 Lowline. Obvykle je poháněly čtyřválce Coventry-Climax FPF 2,0 - 2,5 - 2,7 l případně čtyřválce Maserati. Mnoho těchto aut se dostalo i do USA, kde do nich byly instalovány velké americké motory V8 Ford, Buick nebo Chevrolet (například ve voze prodejce Chevroletů nazvaném Nickey).
V roce 1962 Len Terry navrhl nový T61 (Monaco Mk.III) v podstatě jako karosovaný vůz F1 se dvěma sedadly. Jeden koupil Roger Penske a další tvůrce vozů Chaparral Hap Sharp. O rok později je doplnilo ještě šest vozů T61M a speciál T61P pro tým C. T. Atkinse připravený pro motor Maserati V8 5,0 l. U T61M Len Terry rozšířil zadní část trubkového rámu, aby se do ní dal snáz instalovat motor V8.
Čtyři z vozů T61M koupil Carroll Shelby. Ten do přepracovaného rámu zabudoval motor Ford V8 4,7 l o výkonu 370 k z vozu Cobra. Shelbyho mechanici znovu převařili všechny svary, protože neměli důvěru v práci svých anglických kolegů, a vozy rozšířili a snížili. V nové podobě měly hmotnost pouhých 560 kg a dostaly jméno King Cobra.
Tovární tým Cooper nikdy vozy Monaco nepoužíval. V rukou soukromých týmů ale sbíraly nesčetné úspěchy v závodech sportovních vozů (resp. dvoumístných závodních vozů) ve Velké Británii a ve Spojených státech v závodech předcházejícím seriálu CanAm (ten vznikl v roce 1966). Roy Salvadori s vozem T61 C. T. Atkinse, poháněným motorem Coventry-Climax FPF 2,7 l, v roce 1963 kraloval britským závodům, když získal pět prvenství (britský šampionát se ale pořádal až od roku 1964). O rok později s T61P s motorem Maserati opět patřil mezi nejrychlejší, ale do cíle dojel jen jednou na třetím místě.
Dave MacDonald na podzim 1963 vyhrál s vozem Shelby King Cobra oba nejvýznamnější americké závody sportovních vozů - LA Times Grand Prix v Riverside a Pacific GP v Laguna Seca. O rok později Parnelli Jones s modernizovaným vozem King Cobra triumf v Riverside zopakoval. To už ale získávala převahu nová generace sportovních automobilů Chaparral 2A, Lola T70 a McLaren M1A, které revoluční koncept, s nímž přišli Cooperové, posunuly zase o hodně dál.
Vývoj vozů Cooper Monaco měl původně vyvrcholit v podobě sériového vozu Monaco GT (T68), ale tento projekt se pro nedostatek financí nepodařilo realizovat.
Další články
© 2024 autoweek.cz. Veškerá práva vyhrazena | O autoweek.cz