name | autoweek.cz
EU: Provádět kontroly i opravy lze
14.02.2019 | | Autoservis
Drobné podnikatele zaskočil termín střet zájmů jak ho pojal zákon. ASEM (Asociace emisních techniků a opravářů) se informoval v zahraničí, kde platí ta samá směrnice EU, jako u nás, tedy 2014/45/EU. Co říká článek 34 a jak ho pojali naši sousedé?
„Členské státy by měly mít možnost stanovit požadavky ohledně oddělení činností nebo povolit soukromým subjektům provádět zároveň technické prohlídky i opravy vozidel, a to i na tomtéž vozidle, v případech, kdy se orgán dozoru přesvědčil, že je zachovávána vysoká úroveň objektivity.“
Emisní technik splňuje vysokou míru objektivity dle Směrnice 201/45/EU už jen výstupy z diagnostických a emisních přístrojů a nelze v něm spatřovat střet zájmů, i když to samé vozidlo opravuje. V zahraničí to je běžné! Pro zákazníka je vše transparentní úplně stejně, jako když do servisu přijede na jakoukoliv jinou, třeba pravidelnou servisní prohlídku. U té také prohlíží auto ten, který ho potom opravuje…
Proč český zákon nevidí dosavadní střet zájmů majitelů STK a jejich zaměstnanců a proč udeřil jen na drobné podnikatele? Kontroloři většiny STK jsou také „ve střetu zájmů“?
Okolo třech stovek řemeslníků-podnikatelů se podle nové české Vyhlášky 211/2018, napsané ministerským úředníkem za pouhých 13 dní, ocitlo v přímém střetu zájmů a byla jim odňata licence na Měření emisí, které předtím měřili dvacet let. Mnozí z postižených vyjádřili přesvědčení, že na STK dochází k podobným střetům zájmů dle stejné definice také, a to dokonce v masovém měřítku!
U STK je však zájem opačný, tedy „nenacházet závady“, aby kontrolovaný vůz prošel jako Vyhovující. To vyhovuje především majitelům STK, protože jejich STK je pak oblíbenější než ta sousední a v konkurenčním byznysu omezeného počtu konkurentů touto filozofií vítězí. Noví konkurenti ze zákona vznikat nemohou.
I málo placení zaměstnanci takových "benevolentních" STK jsou však spokojeni. Proč? Na jedné ze schůzek skupiny přizvaných (mnoho zástupců majitelů a provozovatelů STK a dva zástupci opravářů s SME - ASEM a SDA) se probíralo téma nízkých platů kontrolorů u většiny STK v ČR. Kontroloři se pak nechají velmi snadno zlákat obohacováním prostřednictvím úplatků za přimhuřování očí nad technickými nedostatky vozidel, která kontrolují. Přijdou si tak i na 20 000 ale i 60 000 korun měsíčně do kapsy. Jejich zaměstnavatelé o tom dobře vědí. Jak pronesl jeden z podnikatelů v STK: „Nejvíc je naseru, když jim dám dovolenou!“
Měřit dvojím metrem podle ochoty zaplatit úplatek jde na STK poměrně dobře, protože žádné výstupy naměřených hodnot, jako je tomu u měření emisí, z jejich práce nikam v podobě dat nevycházejí. Jedná se tedy o subjektivní posuzování dle nálady a osobního přístupu kontrolora ovlivněného občasným úplatkem, k čemuž evidentně dochází a to ve větší míře než kdykoliv předtím.
ASEM proto získal informace v evropských zemích (Rakousko, Německo), kde též platí Směrnice 2014/45/EU, a kterou se tyto státy, podobně jako my, musejí řídit. Přesto v těchto zemích mohou osoby, které auta kontrolují a opravují zároveň a to bez toho, že by je stát označil za ty, kteří jsou ve střetu zájmů, jako se stalo ze dne na den v Česku! V těchto zemích zástupcům ASEM odborní konzultanti četli přímo ze směrnice a k zákazu opravovat vozidla těm osobám, které jsou nositeli certifikovaných kontrolorů, se v jejich legislativě nedobrali.
Pro vysvětlení lze použít tento příměr: „Jak se změní situace střetu zájmů, když majitel opravy sám přestane měřit emise a začne je měřit jeho zaměstnanec, kterého on platí?“ Pokud zaměstnavatel dá jasné pokyny svým zaměstnancům v jakémkoliv směru, pak je zaměstnanec v rámci zachování jeho pracovního poměru bude provádět. Je tedy zcela lhostejné, zda je nositelem licence měřit emise zaměstnanec nebo zaměstnavatel, protože na jejich společném zájmu se nic nemění.
„Vaše legislativa by měla najít dostatečné důkazy objektivity při měření emisí, vždyť sběr dat a řízené měření emisí se výsledky testů jak emisí, tak diagnostiky, nijak manipulovat ve prospěch neoprávněné opravy téměř nelze. Navíc, zákazník si nemusí nechat opravit vozidlo právě zde, a pak by se na takové falešné úmysly na fingované opravy rychle přišlo. Je to neoprávněná obava ze střetu zájmů.“
Abychom se mohli pustit do srovnávání a analýz, vraťme se k původnímu znění Směrnice 2014/45/EU, kterou Ministerstvo zná již od roku 2014. Zde doslovně dle úředního překladu stojí (citace):
čl. 34) „Kontroloři by při provádění technických prohlídek měli jednat nezávisle a jejich úsudek by neměl být ovlivněn střetem zájmů, včetně střetu zájmů ekonomické nebo osobní povahy. Odměna kontrolorů by proto neměla být v přímém vztahu k výsledkům technických prohlídek. Členské státy by měly mít možnost stanovit požadavky ohledně oddělení činností nebo povolit soukromým subjektům provádět zároveň technické prohlídky i opravy vozidel, a to i na tomtéž vozidle, v případech, kdy se orgán dozoru přesvědčil, že je zachovávána vysoká úroveň objektivity.“
V následném článku 35 se praví: „Výsledky technické prohlídky by neměly být pozměňovány pro obchodní účely.“ A to paradoxně v Česku jsou, a to zrovna u většiny STK! V regionech mezi sebou totiž sousední STK obchodně soutěží!
(Text ASEM)
Emisní technik splňuje vysokou míru objektivity dle Směrnice 201/45/EU už jen výstupy z diagnostických a emisních přístrojů a nelze v něm spatřovat střet zájmů, i když to samé vozidlo opravuje. V zahraničí to je běžné! Pro zákazníka je vše transparentní úplně stejně, jako když do servisu přijede na jakoukoliv jinou, třeba pravidelnou servisní prohlídku. U té také prohlíží auto ten, který ho potom opravuje…
Proč český zákon nevidí dosavadní střet zájmů majitelů STK a jejich zaměstnanců a proč udeřil jen na drobné podnikatele? Kontroloři většiny STK jsou také „ve střetu zájmů“?
Okolo třech stovek řemeslníků-podnikatelů se podle nové české Vyhlášky 211/2018, napsané ministerským úředníkem za pouhých 13 dní, ocitlo v přímém střetu zájmů a byla jim odňata licence na Měření emisí, které předtím měřili dvacet let. Mnozí z postižených vyjádřili přesvědčení, že na STK dochází k podobným střetům zájmů dle stejné definice také, a to dokonce v masovém měřítku!
U STK je však zájem opačný, tedy „nenacházet závady“, aby kontrolovaný vůz prošel jako Vyhovující. To vyhovuje především majitelům STK, protože jejich STK je pak oblíbenější než ta sousední a v konkurenčním byznysu omezeného počtu konkurentů touto filozofií vítězí. Noví konkurenti ze zákona vznikat nemohou.
I málo placení zaměstnanci takových "benevolentních" STK jsou však spokojeni. Proč? Na jedné ze schůzek skupiny přizvaných (mnoho zástupců majitelů a provozovatelů STK a dva zástupci opravářů s SME - ASEM a SDA) se probíralo téma nízkých platů kontrolorů u většiny STK v ČR. Kontroloři se pak nechají velmi snadno zlákat obohacováním prostřednictvím úplatků za přimhuřování očí nad technickými nedostatky vozidel, která kontrolují. Přijdou si tak i na 20 000 ale i 60 000 korun měsíčně do kapsy. Jejich zaměstnavatelé o tom dobře vědí. Jak pronesl jeden z podnikatelů v STK: „Nejvíc je naseru, když jim dám dovolenou!“
Měřit dvojím metrem podle ochoty zaplatit úplatek jde na STK poměrně dobře, protože žádné výstupy naměřených hodnot, jako je tomu u měření emisí, z jejich práce nikam v podobě dat nevycházejí. Jedná se tedy o subjektivní posuzování dle nálady a osobního přístupu kontrolora ovlivněného občasným úplatkem, k čemuž evidentně dochází a to ve větší míře než kdykoliv předtím.
ASEM proto získal informace v evropských zemích (Rakousko, Německo), kde též platí Směrnice 2014/45/EU, a kterou se tyto státy, podobně jako my, musejí řídit. Přesto v těchto zemích mohou osoby, které auta kontrolují a opravují zároveň a to bez toho, že by je stát označil za ty, kteří jsou ve střetu zájmů, jako se stalo ze dne na den v Česku! V těchto zemích zástupcům ASEM odborní konzultanti četli přímo ze směrnice a k zákazu opravovat vozidla těm osobám, které jsou nositeli certifikovaných kontrolorů, se v jejich legislativě nedobrali.
Pro vysvětlení lze použít tento příměr: „Jak se změní situace střetu zájmů, když majitel opravy sám přestane měřit emise a začne je měřit jeho zaměstnanec, kterého on platí?“ Pokud zaměstnavatel dá jasné pokyny svým zaměstnancům v jakémkoliv směru, pak je zaměstnanec v rámci zachování jeho pracovního poměru bude provádět. Je tedy zcela lhostejné, zda je nositelem licence měřit emise zaměstnanec nebo zaměstnavatel, protože na jejich společném zájmu se nic nemění.
„Vaše legislativa by měla najít dostatečné důkazy objektivity při měření emisí, vždyť sběr dat a řízené měření emisí se výsledky testů jak emisí, tak diagnostiky, nijak manipulovat ve prospěch neoprávněné opravy téměř nelze. Navíc, zákazník si nemusí nechat opravit vozidlo právě zde, a pak by se na takové falešné úmysly na fingované opravy rychle přišlo. Je to neoprávněná obava ze střetu zájmů.“
Abychom se mohli pustit do srovnávání a analýz, vraťme se k původnímu znění Směrnice 2014/45/EU, kterou Ministerstvo zná již od roku 2014. Zde doslovně dle úředního překladu stojí (citace):
čl. 34) „Kontroloři by při provádění technických prohlídek měli jednat nezávisle a jejich úsudek by neměl být ovlivněn střetem zájmů, včetně střetu zájmů ekonomické nebo osobní povahy. Odměna kontrolorů by proto neměla být v přímém vztahu k výsledkům technických prohlídek. Členské státy by měly mít možnost stanovit požadavky ohledně oddělení činností nebo povolit soukromým subjektům provádět zároveň technické prohlídky i opravy vozidel, a to i na tomtéž vozidle, v případech, kdy se orgán dozoru přesvědčil, že je zachovávána vysoká úroveň objektivity.“
V následném článku 35 se praví: „Výsledky technické prohlídky by neměly být pozměňovány pro obchodní účely.“ A to paradoxně v Česku jsou, a to zrovna u většiny STK! V regionech mezi sebou totiž sousední STK obchodně soutěží!
(Text ASEM)
Další články
© 2024 autoweek.cz. Veškerá práva vyhrazena | O autoweek.cz