name | autoweek.cz

Sdílené vozy jako lék na přeplněná města?

Sdílené vozy jako lék na přeplněná města?

24.07.2019 | Vladimír Rybecký | Autoservis

Sdílení automobilů by mělo pomoci řešit problém hustého provozu a ucpaných silnic ve městech po celém světě. Řada měst jej proto podporuje bezplatným parkováním. Češi si ale na myšlenku sdílení vlastního vozu zatím nezvykli. Může za to česká mentalita, tvrdí odborníci.

Sdílené vozy měly být receptem na efektivnější osobní dopravu. Ve většině aut v českých městech totiž kromě řidiče nesedí nikdo další. Dobrým příkladem je Praha, kde je podle dat Technické správy komunikací průměrná obsazenost pouhých 1,3 člověka na vůz. Sdílením by tedy mělo dojít ke snížení počtu vozů ve městech a zmírnění provozu. Řada měst, včetně naší metropole, proto sdílené vozy podporuje tím, že jim umožňuje bezplatně a neomezeně parkovat v centru. V Praze je sdílených automobilů aktuálně několik stovek, většina z nich ale patří firmám, které je za peníze pronajímají.
 
Ke sdílení vozů u nás dochází jen ve větších městech. Majorita carsharingových společností nabízí nové vozy, které si zákazník může za poplatek půjčit. „Podle našich údajů je v Česku k dispozici 760 sdílených vozů, hlavně v Praze a Brně. Také roste počet stálých zákazníků, kteří využívají tuto službu opakovaně každý měsíc minimálně jednou,“ říká předseda Asociace českého carsharingu Roman Filip. Podle něj službu vítají především mladší lidé, pro něž carsharing představuje svobodu a mobilitu za rozumnou cenu.
 
Zda carsharing skutečně pomáhá snížit městský provoz ale podle odborníků není jisté. „Podle teorie může jedno sdílené auto nahradit 10 až 15 vozů. Carsharingové firmy v Česku ale podrobná data o využívání nezveřejňují. I v zahraničí prakticky neexistují výzkumy, které by potvrdily, že sdílení vozů pomohlo snížit počet aut ve městech,“ říká psycholog a výkonný ředitel inovační laboratoře AuresLab Stanislav Gálik.
 
AuresLab vývoj na trhu sleduje. Podle Gálika jsou carsharingové společnosti pouze moderním druhem autopůjčovny, která je dostupnější a pohodlnější, avšak jinak se podstatně neliší. Asociace českého carsharingu to nevyvrací. „Společnosti zajišťující carsharing prostřednictvím flotily moderních vozů, které samy provozují, opravdu fungují na bázi půjčování vozů za úplatu. Zákazníci carsharingových společností ovšem nemusejí do půjčovny. Zákazníci sdílejí vozy s jinými zákazníky a někteří z nich třeba pak vůbec nemají vlastní vůz,“ dodává Roman Filip.
 
Gálik vidí další důvod, proč se v tuzemsku zatím výrazněji neprosadilo ani takzvané peer-to-peer sdílení (sdílení mezi lidmi), ve zvyklostech obyvatel. „Představa, že vůz, ve kterém jezdí, před nimi používaly stovky lidí, je většině Čechů poměrně nepříjemná. Než by se zbavili svého vozu a místo toho si půjčovali sdílený, raději si ponechají svůj vlastní,“ tvrdí Gálik
 
Data inovační laboratoře AuresLab ukazují, že s nástupem sdílených vozů nijak neklesá zájem o běžné půjčovny nebo koupi automobilu.
 
Nedávná studie, zkoumající vliv sdílených a „spolujízdových“ služeb pro dopravu v San Francisku, přitom ukázala, že po jejich spuštění provoz rapidně zhoustnul. „Služby jako Uber nebo Lyft podle autorů studie mezi roky 2010 a 2016 způsobily prodloužení času na dopravu do daného místa o 60 %. Přirozeně, tedy bez provozu těchto služeb ve městě, by se přitom podle studie čas prodloužil o zhruba 22 %,“ říká Michal Doležel ze serveru Nazeleno.cz, který sleduje úsporná a efektivní opatření. Podle studie také více než 2/3 vozů těchto služeb majitelé koupili za účelem podnikání, ne jako vlastní vůz, který sdílejí.
 
Zajímavý fenomén se objevil v Japonsku, kde roste počet zákazníků carsharingových služeb, kteří si auto pronajmou, ale nejezdí s ním. Místo toho jej používají například jako místo k převlékání, sledování televize nebo procvičování angličtiny.