name | autoweek.cz
Eko-elitarismus a elektromobily
08.12.2021 | | Doprava
Nejnovější souhrn zpráv o mobilitě z celé Evropy od Seana Gouldinga Carrolla v dopravním zpravodaji Euractiv.
Navzdory svým skromným kořenům bývá moderní ekologické hnutí často obviňováno z elitářství. Vzpomeňme si na prototyp ekologa střední třídy, který s radostí dává pár eur navíc, aby měl jistotu, že jeho zelenina je organická, pohrdá módním oblečením a žasne nad cenami letenek nízkonákladových leteckých společností, které chrlí CO2. Před svým notebookem, navrženým v Kalifornii, popíjejí cappuccino z etických zdrojů - samozřejmě vyrobené z rostlinného mléka…
Zdá se, že moderní environmentalismus, vzdálený od svých beatnických a hippie kořenů, je považován za doménu dobře situovaného jedince, spravedlivě odsuzujícího ty, kteří se rozhodnou pro produkty, které nejsou šetrné ke klimatu (skutečnost, že zboží vyrobené podle jeho kritérií je jaksi dražší než jeho běžně dostupné protějšky je jinou otázkou).
Elektromobily se svou vysokou cenou nikterak nenarušují dojem, že ekologizace je určena jen pro bohaté. Pro mnoho spotřebitelů jsou plně elektricky poháněná auta symbolem ekologického chování. Projděte se například bohatšími předměstími Bruselu a elektromobilů je zde mnoho. Ale v chudších čtvrtích se s nimi sotva setkáte.
Je mnoho důvodů, proč se rozhodnout pro elektromobil, jako jsou nižší provozní náklady a výrazně snížený dopad na životní prostředí. Ale požadovaná cena znamená, že rozhodování o přednostech a nevýhodách vlastnictví elektromobilů zůstává starostí bohatých.
Když posloucháte vedoucí politiky EU, tak budete přesvědčeni, že revoluce elektromobility je v plném proudu. Průzkum Euractivu, týkající se rozšíření elektrických vozidel na celém kontinentu, však tento pohled zpochybňuje a odhaluje vážné překážky pro přijetí elektromobilů. Zpráva Euractivu z celé Evropy ukazuje, že pro mnohé lidi ve východní a jižní Evropě se elektrická vozidla ještě dlouho nestanou reálnou alternativou. Nedostatečně vyvinutý trh s ojetými elektrickými vozidly, zmatek ohledně předplatného za nabíjecí služby a obavy z degradace akumulátorů (nemluvě o omezeném dojezdu) i nadále brání přijetí elektrických vozidel a přidává se k často zmiňovaným problémům, jako jsou vysoké počáteční náklady a chybějící dobíjecí infrastruktura.
Šetření Euractivu ukazuje, že vnitrostátní pobídky obecně nesnižují náklady na elektrická vozidla natolik, aby si je mohla dovolit většina spotřebitelů - ve skutečnosti mnozí vnímá státní dotace pouze jako dárek pro ty, kteří by si pravděpodobně stejně mohli dovolit zaplatit plnou cenu.
Velkou část prodeje elektrických vozidel představují firemní vozy, které využívají finanční pobídky zaměřené na podporu odklonu od znečišťujících vozidel. Korporace, vyzbrojené právníky a účetními, kteří jsou placeni za pochopení daňových předpisů, mají dobrou pozici, aby těžily z pobídek pro přechod k elektromobilitě. Pro jednotlivce s menšími prostředky je to obtížnější řešení.
Trh se samozřejmě rychle mění, a je to pravděpodobně dočasné. Evropská komise předpovídá, že cena elektromobilů v příštích letech klesne a již v roce 2027 se dostane pod současnou cenu vozidel se spalovacími motory. Ale v současnosti se revoluce elektromobility netýká mnoha Evropanů.
Omicron ohrožuje dodavatelské řetězce
Organizace zastupující silniční, leteckou a námořní dopravu společně odsoudily spěch světových vládců uzavřít hranice a zvýšit omezení v reakci na variantu Omicron. Uvedly, že jejich reakce vystavuje globální dodavatelský řetězec většímu riziku kolapsu. Ve společném prohlášení skupiny vyzývají vlády, aby zajistily volný pohyb pracovníků v mezinárodní dopravě.
„Po téměř dvou letech vypořádávání se s Covid-19 jsme měli pokročit za tyto náhlé, nekoordinované reakce podobné Pavlovovu reflexu. Omezení na hranicích, která brání posádkám letadel vykonávat jejich práci, tomu nijak nezabrání a způsobí vážné narušení stále se zotavujícím globálním dodavatelským řetězcům a místním ekonomikám,“ řekl generální ředitel Mezinárodní asociace leteckých dopravců IATA Willie Walsh.
Generální tajemník Mezinárodní federace pracovníků v dopravě ITF Stephen Cotton byl podobně kritický: „Tytéž vlády, které zablokovaly globální přístup k vakcínám, jsou nyní prvními, kdo uzavřel své hranice, aby zabránil šíření varianty Omicron. Místo toho, aby usilovali o globální řešení této pandemie, svým rozhodnutím dále riskují kolaps dodavatelských řetězců. Není to jen morálně odsouzeníhodné, je to ekonomické sebezničení.“
Kromě IATA a ITF zprávu podpořila Mezinárodní komora lodní dopravy a Mezinárodní unie silniční dopravy. Skupiny dohromady představují 65 milionů pracovníků v dopravě po celém světě.
Evropské letecké společnosti v hodnocení piloty
Evropští piloti seřadili evropské letecké společnosti od nejlepších po ty nejhorší, pro něž je možné pracovat, přičemž si piloti vybrali Air France. Průzkum uskutečnila European Cockpit Association ECA, která požádala piloty, aby posoudili svého zaměstnavatele na základě kritérií včetně smluvních ujednání, odborových vztahů, kolektivního vyjednávání a rovnováhy mezi pracovním a soukromým životem.
Také společnosti KLM a Lufthansa CityLine se dostaly do první třetiny leteckých společností, pro které je dobré pracovat, a dosáhly hodnocení „Social Excellence“. Společnosti jako Brussels Airlines, SAS a TAP získaly hodnocení „Social Partner“, což znamená, že aerolinky obecně dosáhly dobré výsledky, ale piloti vidí prostor pro zlepšení.
Turkish Airlines, Malta Air a Aegean měly v některých oblastech nižší hodnocení a dostaly se do kategorie „Social Snail“, zatímco nízké skóre nízkonákladových leteckých společností Ryanair, Lauda, Buzz a Wizz Air je řadí do kategorie „Social Misfits“. Poslední kategorie „Social Junk“ byla vyhrazena pro aerolinky SmartLynx a Avion Express.
„Mnoho pilotů mluví o vykořisťování, zneužívání, obcházení evropských zákonů, nerespektování bezpečnosti a dalších nekalých praktikách v některých leteckých společnostech. Je proto důležité odkrýt oponu pro každého, kdo chce tyto praktiky vidět - ať už jsou to úřady, politici, instituce EU nebo cestující veřejnost,“ řekl generální tajemník ECA Philip von Schöppenthau.
Signály odklonu EU od aut na vodík?
Automobily a nákladní automobily poháněné s využitím palivových článků se donedávna jevily jako budoucnost zelené mobility. Jenže vzhledem k tomu, že podle rozhodnutí Evropské komise mají na trhu EU dominovat elektromobily s akumulátory přicházejí signály o odklonu od orientace na palivové články. Spíš než na dopravu se nová vodíková strategie EU zaměřuje na těžký průmysl, jako jsou ocelářství, a chemický průmysl, které se nemohou plně elektrifikovat a potřebují kapalná a plynná paliva jako surovinu nebo pro dosazení vysoké teploty.
Tuto změnu priority odráží změna názvu společného podniku Evropské komise v oblasti vodíku, který byl dříve nazývaný „Společný podnik pro palivové články a vodík“, ale nyní byl přejmenován na „Partnerství pro čistý vodík“. Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová nové partnerství představila s tím, že „je novým velkým krokem vpřed, který přináší inovativní technologie z laboratoří do továren a nakonec i k evropským podnikům a spotřebitelům. To znamená, že Evropa by měla do roku 2030 snížit cenu za vodík pod 1,8 eura za kilogram. A tento cíl je na dosah.“
Zatímco v roce 2014 bylo cílem „snížit výrobní náklady systémů palivových článků používaných v dopravních aplikacích a prodloužit jejich životnost, aby byly konkurenceschopné s konvenčními technologiemi,“ v novém nařízení se uvádí, že primárním cílem je zlepšit „nákladovou efektivitu, spolehlivost, množství a kvalitu čistých vodíkových řešení s ohledem na efektivnější a levnější vodíkové elektrolyzéry a levnější dopravu a průmyslové aplikace.”
Odborník na vodík z německého think-tanku Agora Energiewende Gniewomir Flis řekl: „Ještě před deseti lety se zdálo, že elektromobily s palivovými články jsou budoucností automobilového průmyslu. Dnes je tento sen u konce.“ Zatímco vodíkem poháněná silniční doprava má zůstat drahou alternativou, jasné tržní příležitosti pro paliva na bázi vodíku mají být v lodním a leteckém průmyslu.
Automobily poháněné syntetickými palivy vypouštějí tolik znečišťujících látek jako při spalování fosilních paliv
Automobily poháněné syntetickým palivem (e-Fuel) produkují podobné množství škodlivých látek znečišťujících ovzduší jako fosilní paliva, uvádí nová studie zadaná nevládní organizací pro čistou mobilitu Transport & Environment.
Zdá se, že moderní environmentalismus, vzdálený od svých beatnických a hippie kořenů, je považován za doménu dobře situovaného jedince, spravedlivě odsuzujícího ty, kteří se rozhodnou pro produkty, které nejsou šetrné ke klimatu (skutečnost, že zboží vyrobené podle jeho kritérií je jaksi dražší než jeho běžně dostupné protějšky je jinou otázkou).
Elektromobily se svou vysokou cenou nikterak nenarušují dojem, že ekologizace je určena jen pro bohaté. Pro mnoho spotřebitelů jsou plně elektricky poháněná auta symbolem ekologického chování. Projděte se například bohatšími předměstími Bruselu a elektromobilů je zde mnoho. Ale v chudších čtvrtích se s nimi sotva setkáte.
Je mnoho důvodů, proč se rozhodnout pro elektromobil, jako jsou nižší provozní náklady a výrazně snížený dopad na životní prostředí. Ale požadovaná cena znamená, že rozhodování o přednostech a nevýhodách vlastnictví elektromobilů zůstává starostí bohatých.
Když posloucháte vedoucí politiky EU, tak budete přesvědčeni, že revoluce elektromobility je v plném proudu. Průzkum Euractivu, týkající se rozšíření elektrických vozidel na celém kontinentu, však tento pohled zpochybňuje a odhaluje vážné překážky pro přijetí elektromobilů. Zpráva Euractivu z celé Evropy ukazuje, že pro mnohé lidi ve východní a jižní Evropě se elektrická vozidla ještě dlouho nestanou reálnou alternativou. Nedostatečně vyvinutý trh s ojetými elektrickými vozidly, zmatek ohledně předplatného za nabíjecí služby a obavy z degradace akumulátorů (nemluvě o omezeném dojezdu) i nadále brání přijetí elektrických vozidel a přidává se k často zmiňovaným problémům, jako jsou vysoké počáteční náklady a chybějící dobíjecí infrastruktura.
Šetření Euractivu ukazuje, že vnitrostátní pobídky obecně nesnižují náklady na elektrická vozidla natolik, aby si je mohla dovolit většina spotřebitelů - ve skutečnosti mnozí vnímá státní dotace pouze jako dárek pro ty, kteří by si pravděpodobně stejně mohli dovolit zaplatit plnou cenu.
Velkou část prodeje elektrických vozidel představují firemní vozy, které využívají finanční pobídky zaměřené na podporu odklonu od znečišťujících vozidel. Korporace, vyzbrojené právníky a účetními, kteří jsou placeni za pochopení daňových předpisů, mají dobrou pozici, aby těžily z pobídek pro přechod k elektromobilitě. Pro jednotlivce s menšími prostředky je to obtížnější řešení.
Trh se samozřejmě rychle mění, a je to pravděpodobně dočasné. Evropská komise předpovídá, že cena elektromobilů v příštích letech klesne a již v roce 2027 se dostane pod současnou cenu vozidel se spalovacími motory. Ale v současnosti se revoluce elektromobility netýká mnoha Evropanů.
Omicron ohrožuje dodavatelské řetězce
Organizace zastupující silniční, leteckou a námořní dopravu společně odsoudily spěch světových vládců uzavřít hranice a zvýšit omezení v reakci na variantu Omicron. Uvedly, že jejich reakce vystavuje globální dodavatelský řetězec většímu riziku kolapsu. Ve společném prohlášení skupiny vyzývají vlády, aby zajistily volný pohyb pracovníků v mezinárodní dopravě.
„Po téměř dvou letech vypořádávání se s Covid-19 jsme měli pokročit za tyto náhlé, nekoordinované reakce podobné Pavlovovu reflexu. Omezení na hranicích, která brání posádkám letadel vykonávat jejich práci, tomu nijak nezabrání a způsobí vážné narušení stále se zotavujícím globálním dodavatelským řetězcům a místním ekonomikám,“ řekl generální ředitel Mezinárodní asociace leteckých dopravců IATA Willie Walsh.
Generální tajemník Mezinárodní federace pracovníků v dopravě ITF Stephen Cotton byl podobně kritický: „Tytéž vlády, které zablokovaly globální přístup k vakcínám, jsou nyní prvními, kdo uzavřel své hranice, aby zabránil šíření varianty Omicron. Místo toho, aby usilovali o globální řešení této pandemie, svým rozhodnutím dále riskují kolaps dodavatelských řetězců. Není to jen morálně odsouzeníhodné, je to ekonomické sebezničení.“
Kromě IATA a ITF zprávu podpořila Mezinárodní komora lodní dopravy a Mezinárodní unie silniční dopravy. Skupiny dohromady představují 65 milionů pracovníků v dopravě po celém světě.
Evropské letecké společnosti v hodnocení piloty
Evropští piloti seřadili evropské letecké společnosti od nejlepších po ty nejhorší, pro něž je možné pracovat, přičemž si piloti vybrali Air France. Průzkum uskutečnila European Cockpit Association ECA, která požádala piloty, aby posoudili svého zaměstnavatele na základě kritérií včetně smluvních ujednání, odborových vztahů, kolektivního vyjednávání a rovnováhy mezi pracovním a soukromým životem.
Také společnosti KLM a Lufthansa CityLine se dostaly do první třetiny leteckých společností, pro které je dobré pracovat, a dosáhly hodnocení „Social Excellence“. Společnosti jako Brussels Airlines, SAS a TAP získaly hodnocení „Social Partner“, což znamená, že aerolinky obecně dosáhly dobré výsledky, ale piloti vidí prostor pro zlepšení.
Turkish Airlines, Malta Air a Aegean měly v některých oblastech nižší hodnocení a dostaly se do kategorie „Social Snail“, zatímco nízké skóre nízkonákladových leteckých společností Ryanair, Lauda, Buzz a Wizz Air je řadí do kategorie „Social Misfits“. Poslední kategorie „Social Junk“ byla vyhrazena pro aerolinky SmartLynx a Avion Express.
„Mnoho pilotů mluví o vykořisťování, zneužívání, obcházení evropských zákonů, nerespektování bezpečnosti a dalších nekalých praktikách v některých leteckých společnostech. Je proto důležité odkrýt oponu pro každého, kdo chce tyto praktiky vidět - ať už jsou to úřady, politici, instituce EU nebo cestující veřejnost,“ řekl generální tajemník ECA Philip von Schöppenthau.
Signály odklonu EU od aut na vodík?
Automobily a nákladní automobily poháněné s využitím palivových článků se donedávna jevily jako budoucnost zelené mobility. Jenže vzhledem k tomu, že podle rozhodnutí Evropské komise mají na trhu EU dominovat elektromobily s akumulátory přicházejí signály o odklonu od orientace na palivové články. Spíš než na dopravu se nová vodíková strategie EU zaměřuje na těžký průmysl, jako jsou ocelářství, a chemický průmysl, které se nemohou plně elektrifikovat a potřebují kapalná a plynná paliva jako surovinu nebo pro dosazení vysoké teploty.
Tuto změnu priority odráží změna názvu společného podniku Evropské komise v oblasti vodíku, který byl dříve nazývaný „Společný podnik pro palivové články a vodík“, ale nyní byl přejmenován na „Partnerství pro čistý vodík“. Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová nové partnerství představila s tím, že „je novým velkým krokem vpřed, který přináší inovativní technologie z laboratoří do továren a nakonec i k evropským podnikům a spotřebitelům. To znamená, že Evropa by měla do roku 2030 snížit cenu za vodík pod 1,8 eura za kilogram. A tento cíl je na dosah.“
Zatímco v roce 2014 bylo cílem „snížit výrobní náklady systémů palivových článků používaných v dopravních aplikacích a prodloužit jejich životnost, aby byly konkurenceschopné s konvenčními technologiemi,“ v novém nařízení se uvádí, že primárním cílem je zlepšit „nákladovou efektivitu, spolehlivost, množství a kvalitu čistých vodíkových řešení s ohledem na efektivnější a levnější vodíkové elektrolyzéry a levnější dopravu a průmyslové aplikace.”
Odborník na vodík z německého think-tanku Agora Energiewende Gniewomir Flis řekl: „Ještě před deseti lety se zdálo, že elektromobily s palivovými články jsou budoucností automobilového průmyslu. Dnes je tento sen u konce.“ Zatímco vodíkem poháněná silniční doprava má zůstat drahou alternativou, jasné tržní příležitosti pro paliva na bázi vodíku mají být v lodním a leteckém průmyslu.
Automobily poháněné syntetickými palivy vypouštějí tolik znečišťujících látek jako při spalování fosilních paliv
Automobily poháněné syntetickým palivem (e-Fuel) produkují podobné množství škodlivých látek znečišťujících ovzduší jako fosilní paliva, uvádí nová studie zadaná nevládní organizací pro čistou mobilitu Transport & Environment.
Další články
© 2024 autoweek.cz. Veškerá práva vyhrazena | O autoweek.cz