name | autoweek.cz
Jak jednání FCA a Renaultu nedospěla k dohodě
07.06.2019 | Vladimír Rybecký | Aktuality
Předseda FCA John Elkann si vzal za své doporučení svého učitele Sergia Marchionneho, který minulý rok zemřel po nemoci. Marchionne byl neúnavným mistrem konsolidace v automobilovém průmyslu, ale v roce 2014 řekl: „Je stejně důležité od jednacího stolu odejít, jako se k němu posadit.“
Během už několikátého jednání v ústředí společnosti Renault na předměstí Paříže o navrhované fúzi s Fiat Chrysler Automobiles delegát zastupující stát požádal, aby se jednající spojili s ministrem financí Brunem Le Maireem, který večeřel ve městě na svém ministerstvu. Le Maire stanovil svému zástupci u jednacího stolu Martinovi Vialovi jakožto představiteli nejsilnějšího akcionáře Renaultu (15 % akcií ale 29 % rozhodujících hlasů patří státu) jasnou červenou čáru. Francie požadovala souhlas partnera Renaultu Nissan Motor. V opačném případě se Le Maire obával toho, že by Nissan mohl začít podkopávat alianci obou společností.
V konferenční místnosti všichni věděli, že se Nissan ve skutečnosti zdržel hlasování. Do toho přišel Vial, aby všechny seznámil s požadavkem vlády. Ministr se rozhodl vyjít vstříc Nissanu před víkendovým jednáním ministrů financí G-20 ve Fukuoce v Japonsku. Le Maire chtěl využít svou sílu k vítězství nad japonským partnerem. Potom Vial navrhl, aby se hlasování odložilo na příští týden až se Le Maire vrátí.
Mezitím v Itálii předsedovi FCA Johnu Elkannovi došla trpělivost. Zástupce rodiny Agnelliů a žák zesnulého generálního ředitele FCA Sergia Marchionneho se nechal průběžně informovat o průběhu schůzky v Paříži. Elkann strávil několik týdnů přípravou dohody ve spolupráci s generálním ředitelem Renaultu Jeanem-Dominiquem Senardem, přičemž ten o všem francouzskou vládu důkladně informoval. Elkann měl pocit, že neustále plnil všechny její požadavky.
Úterní jednání tak skončilo bez hlasování, protože zástupci Francie požadovali více času a Elkannova trpělivost byla po dalších zpožděních vyčerpána. Po krátkém telefonickém rozhovoru se Senardem učinil 43letý šéf FCA šokující manévr. Shromáždil členy představenstva FCA k rychlému setkání, při němž se skupina rozhodla stáhnout svůj návrh na sloučení obou společností. Krátce po 1. hodině v noci o tom vydal jasné prohlášení, v němž obvinil francouzskou vládu z toho, že v zemi nejsou „politické podmínky“ pro podporu dohody.
A tak necelé dva týdny po jejím prvním zveřejnění jedna z nejambicióznějších globálních fúzí posledních let, odvážný plán spojit různé značky z Francie, USA a Itálie ve světovou trojku s příslibem, že by Japonci mohli být později zahrnuti do tohoto spojení, padla.
Před šokujícím ukončením jednání obě strany projevovaly zájem řešit sporné záležitosti. Elkann a Senard si v uplynulých týdnech vybudovali blízký vztah. Často se scházeli v Paříži nebo v Turíně na neformálních schůzkách aby si vyjasnili ty nejjemnější detaily. Obě společnosti se také ujistily, že ponechají otevřené dveře pro Nissan, pokud by se japonský partner chtěl ke skupině později připojit.
Francouzská vláda také plánu vyjadřovala podporu, i když s některými body nesouhlasila: požadovala, aby fúze fungovala v rámci aliance Renault-Nissan a neohrožovala toto úspěšné partnerství, aby nebyla ohrožena pracovní místa a výrobní závody ve Francii a skupina se měla účastnit na projektu k vytvoření největšího evropského výrobce akumulátorů pro elektromobily.
Zejména role Nissanu byla důležitým bodem námitek vlády. Senard v týdnu poté, co byla jednání zveřejněna, odcestoval do Japonska na schůzi alianční rady, kde využil příležitosti k vyjádření předností spojení s FCA. Francie chtěla, aby Nissan jednoznačně dohodu podpořil, protože se obávala, že jakékoli opozice nebo dokonce jen vlažná podpora by v průběhu času znamenala riziko ztráty váženého průmyslového partnera.
Když se však rada Renaultu připravovala na setkání 4. června ve svém ústředí, pozice Nissanu se stala nejistou. Generální ředitel Hiroto Saikawa uvedl, že japonská společnost potřebuje přezkoumat budoucnost aliance včetně smluvních vztahů, což vyvrcholilo rozhodnutím Nissanu zdržet se hlasování. Nakonec, když se ukázalo, že jednání skončí bez jednoznačného výsledku, strávila japonská delegace hodinu čtením nejnovějších zjištění spojených s uvězněným bývalým generálním ředitelem Carlosem Ghosnem. Zástupce francouzského odborového svazu CGT byl během jednání jediným u stolu s negativním názorem, ale ten mohl být snadno přehlasován v případě jednoznačné podpory dohody.
V Paříži už byla připravena tisková konference, na níž z USA přiletěl i generální ředitel FCA Mike Manley z USA. Místo toho se velký plán zhroutil a Fiat stáhl svou nabídku.
Francouzská vláda byla Elkannovým tahem zaskočena a potřebovala několik hodin na to, aby byla schopna reagovat. Když se tak stalo, hledání viny netrvalo dlouho. Vláda nechtěla být vnímána jako rušivý faktor a uvedla, že nezavírá dveře k dalšímu jednání a že vše, co žádala, bylo jen dalších pět dní pro vítězství nad Nissanem. Témata jako oceňování, řízení a pracovní místa byla dohodnuta, tvrdil oficiální představitel Francie novinářům.
Také Renault vyjádřil politování nad koncem jednání a poděkoval Nissanu za jeho „konstruktivní přístup“ k jednání. Fiat ale, na druhé straně, vidí francouzský stát jako jednoznačného viníka a tvrdí, že se vláda opakovaně pokoušela měnit podmínky pro podporu projektu, což u Elkanna vyvolalo dojem, že se stát se snaží získat plnou kontrolu nad společným podnikem, což je požadavek pro Fiat nepřijatelný. Elkann jednoznačně tvrdí, že jakékoliv další jednání s francouzskými představiteli nemá smysl a bude hledat jiné cesty.
„Je jasné, že politické podmínky ve Francii v současné době neumožňují, aby taková kombinace úspěšně vznikla,“ uvedl Fiat Chrysler ve svém prohlášení vydaném v Londýně. Renault v samostatném prohlášení uvedl, že jeho představenstvo „není schopno přijmout rozhodnutí kvůli požadavku představitelů francouzského státu o odložení hlasování na pozdější dobu.“
Za vítěze krachu jednání je nyní označován nejvyšší představitel Skupiny PSA Carlos Tavares. PSA už s FCA dříve jednala o spolupráci, ale nedošlo k dohodě. Nyní se vyjednávací podmínky mění a budou pro Tavarese výhodnější. PSA sice také má mezi největšími akcionáři francouzský stát, ale jeho vliv je s podílem 12 % a jen 10 % hlasovacích práv podstatně menší. Navíc je vyvážen dalšími dvěma hlavními akcionáři, a to rodinou Peugeotů a čínskou společností Dongfeng, které mají rovněž po 12 %, ale po 20 % hlasovacích práv.
V konferenční místnosti všichni věděli, že se Nissan ve skutečnosti zdržel hlasování. Do toho přišel Vial, aby všechny seznámil s požadavkem vlády. Ministr se rozhodl vyjít vstříc Nissanu před víkendovým jednáním ministrů financí G-20 ve Fukuoce v Japonsku. Le Maire chtěl využít svou sílu k vítězství nad japonským partnerem. Potom Vial navrhl, aby se hlasování odložilo na příští týden až se Le Maire vrátí.
Mezitím v Itálii předsedovi FCA Johnu Elkannovi došla trpělivost. Zástupce rodiny Agnelliů a žák zesnulého generálního ředitele FCA Sergia Marchionneho se nechal průběžně informovat o průběhu schůzky v Paříži. Elkann strávil několik týdnů přípravou dohody ve spolupráci s generálním ředitelem Renaultu Jeanem-Dominiquem Senardem, přičemž ten o všem francouzskou vládu důkladně informoval. Elkann měl pocit, že neustále plnil všechny její požadavky.
Úterní jednání tak skončilo bez hlasování, protože zástupci Francie požadovali více času a Elkannova trpělivost byla po dalších zpožděních vyčerpána. Po krátkém telefonickém rozhovoru se Senardem učinil 43letý šéf FCA šokující manévr. Shromáždil členy představenstva FCA k rychlému setkání, při němž se skupina rozhodla stáhnout svůj návrh na sloučení obou společností. Krátce po 1. hodině v noci o tom vydal jasné prohlášení, v němž obvinil francouzskou vládu z toho, že v zemi nejsou „politické podmínky“ pro podporu dohody.
A tak necelé dva týdny po jejím prvním zveřejnění jedna z nejambicióznějších globálních fúzí posledních let, odvážný plán spojit různé značky z Francie, USA a Itálie ve světovou trojku s příslibem, že by Japonci mohli být později zahrnuti do tohoto spojení, padla.
Před šokujícím ukončením jednání obě strany projevovaly zájem řešit sporné záležitosti. Elkann a Senard si v uplynulých týdnech vybudovali blízký vztah. Často se scházeli v Paříži nebo v Turíně na neformálních schůzkách aby si vyjasnili ty nejjemnější detaily. Obě společnosti se také ujistily, že ponechají otevřené dveře pro Nissan, pokud by se japonský partner chtěl ke skupině později připojit.
Francouzská vláda také plánu vyjadřovala podporu, i když s některými body nesouhlasila: požadovala, aby fúze fungovala v rámci aliance Renault-Nissan a neohrožovala toto úspěšné partnerství, aby nebyla ohrožena pracovní místa a výrobní závody ve Francii a skupina se měla účastnit na projektu k vytvoření největšího evropského výrobce akumulátorů pro elektromobily.
Zejména role Nissanu byla důležitým bodem námitek vlády. Senard v týdnu poté, co byla jednání zveřejněna, odcestoval do Japonska na schůzi alianční rady, kde využil příležitosti k vyjádření předností spojení s FCA. Francie chtěla, aby Nissan jednoznačně dohodu podpořil, protože se obávala, že jakékoli opozice nebo dokonce jen vlažná podpora by v průběhu času znamenala riziko ztráty váženého průmyslového partnera.
Když se však rada Renaultu připravovala na setkání 4. června ve svém ústředí, pozice Nissanu se stala nejistou. Generální ředitel Hiroto Saikawa uvedl, že japonská společnost potřebuje přezkoumat budoucnost aliance včetně smluvních vztahů, což vyvrcholilo rozhodnutím Nissanu zdržet se hlasování. Nakonec, když se ukázalo, že jednání skončí bez jednoznačného výsledku, strávila japonská delegace hodinu čtením nejnovějších zjištění spojených s uvězněným bývalým generálním ředitelem Carlosem Ghosnem. Zástupce francouzského odborového svazu CGT byl během jednání jediným u stolu s negativním názorem, ale ten mohl být snadno přehlasován v případě jednoznačné podpory dohody.
V Paříži už byla připravena tisková konference, na níž z USA přiletěl i generální ředitel FCA Mike Manley z USA. Místo toho se velký plán zhroutil a Fiat stáhl svou nabídku.
Francouzská vláda byla Elkannovým tahem zaskočena a potřebovala několik hodin na to, aby byla schopna reagovat. Když se tak stalo, hledání viny netrvalo dlouho. Vláda nechtěla být vnímána jako rušivý faktor a uvedla, že nezavírá dveře k dalšímu jednání a že vše, co žádala, bylo jen dalších pět dní pro vítězství nad Nissanem. Témata jako oceňování, řízení a pracovní místa byla dohodnuta, tvrdil oficiální představitel Francie novinářům.
Také Renault vyjádřil politování nad koncem jednání a poděkoval Nissanu za jeho „konstruktivní přístup“ k jednání. Fiat ale, na druhé straně, vidí francouzský stát jako jednoznačného viníka a tvrdí, že se vláda opakovaně pokoušela měnit podmínky pro podporu projektu, což u Elkanna vyvolalo dojem, že se stát se snaží získat plnou kontrolu nad společným podnikem, což je požadavek pro Fiat nepřijatelný. Elkann jednoznačně tvrdí, že jakékoliv další jednání s francouzskými představiteli nemá smysl a bude hledat jiné cesty.
„Je jasné, že politické podmínky ve Francii v současné době neumožňují, aby taková kombinace úspěšně vznikla,“ uvedl Fiat Chrysler ve svém prohlášení vydaném v Londýně. Renault v samostatném prohlášení uvedl, že jeho představenstvo „není schopno přijmout rozhodnutí kvůli požadavku představitelů francouzského státu o odložení hlasování na pozdější dobu.“
Za vítěze krachu jednání je nyní označován nejvyšší představitel Skupiny PSA Carlos Tavares. PSA už s FCA dříve jednala o spolupráci, ale nedošlo k dohodě. Nyní se vyjednávací podmínky mění a budou pro Tavarese výhodnější. PSA sice také má mezi největšími akcionáři francouzský stát, ale jeho vliv je s podílem 12 % a jen 10 % hlasovacích práv podstatně menší. Navíc je vyvážen dalšími dvěma hlavními akcionáři, a to rodinou Peugeotů a čínskou společností Dongfeng, které mají rovněž po 12 %, ale po 20 % hlasovacích práv.
Další články
© 2024 autoweek.cz. Veškerá práva vyhrazena | O autoweek.cz