name | autoweek.cz

Auta, která udržela Evropu v pohybu

22.08.2009 | Vladimír Rybecký | Auto archív

Také počátkem 60. let spatřily světlo světa automobily, které dodnes řadíme mezi symboly své doby podobně, jako vozy předcházející generace.
V průběhu 50. let dostaly evropské automobily novou podobu. Přestaly být vymožeností nejbohatších. Kromě potřeby dojet z místa na místo už se začaly zvolna prosazovat požadavky platné i dnes - pohodlí, hospodárnost, schopnost odvézt potřebná zavazadla a také bezpečnost.

1959 Austin/Morris Mini
Alec Issigoniss přišel po řadě konvenčních vozů v roce 1959 s revoluční konstrukcí s motorem uloženým vpředu napříč nad převodovku a pohonem předních kol. Toto uspořádání umožnilo maximální využití obestavěného prostoru. Dnes je proto tato koncepce nejrozšířenější, i když její dotažení do takového extrému, jako tomu bylo u Mini (délka 3050 mm, kola 10\"), zůstalo výjimkou.
Mini (původně se jmenovalo Mini Minor) se vyrábělo v Longbridge pod značkami Austin a Morris, od roku 1970 se stalo i samostatnou značkou. Ve výrobě se udrželo až do roku 2000. Sportovní verze, vytvořená ve spolupráci se firmou Cooper, dokázala prohánět v závodech i rallye mnohem výkonnější vozy. Mini se stalo kultovním vozem, takže se už raději zapomíná, že se jednalo o ekonomicky nezdařilý projekt, který nikdy nepřinesl zisk, a první generace vozů byla v případě nehody mimořádně nebezpečná, takže vůz musel být v roce 1962 radikálně přestavěn. Málo známé také je, že existovaly rovněž verze kombi Clubman Estate a terénní Mini Moke.

1959 Mercedes-Benz 220
Koncem léta 1959 představila automobilka Daimler-Benz vůz, který znamenal pro stavbu osobních automobilů podobnou revoluci, jako na počátku 20. století první vůz nesoucí jméno Mercedes. U modelu 220 totiž byla poprvé v sériové podobě aplikována myšlenka Bély Barényiho vytvořit z centrální části vozu buňku pro přežití cestujících, zatímco v přední a zadní část se změnily v deformační zóny. S tímto vozem posléze Barényi uskutečnil i první crash-testy. Nově tvarovanou karoserii, vyváženě kombinující konzervativní styl s moderní elegancí, navrhl Bruno Sacco, který se poté na bezmála 30 let stal nositelem stylu značky. Modely 220, 220 S a 220 SE se staly symbolem německého hospodářského rozkvětu. Později nabídku Mercedesu rozšířily i další verze s různými motory, včetně tehdy nezvyklých vznětových, a karoserie kupé a kabriolet.

1960 Peugeot 404
Zatímco ostatní velké francouzské automobilky se po válce zaměřovaly na výrobu levných vozů, Peugeot se obrátil na střední třídu. Své solidně stavěné vozy nechal karosovat v Itálii u Pininfariny. V roce 1960 se představil model 404, který se dodával v několika verzích karoserií. Kromě elegantního sedanu se vyrábělo i sedmimístné kombi Familiale, ale také dvoudveřové kupé, otevřená varianta a dvoumístný pick-up. Kromě standardního zážehového čtyřválce 1,6 l se později objevily i verze s větším zdvihovým objemem, se vstřikováním benzinu a se vznětovým motorem. Peugeoty 404 se staly velmi oblíbenými rodinnými automobily nejen ve Francii, ale pro svou robustnost našly široké uplatnění i v mnoha afrických zemích. Ač výroba tohoto vozu skončila v roce 1975, můžeme se tam s nimi často setkat dodnes.

1961 BMW 1500/1800
Automobilka BMW se v 50. letech ocitla v krizi. Před jejím převzetím koncernem Daimler-Benz ji zachránil Herbert Quandt, ale pro nový rozkvět potřeboval vůz, který by přinesl zisk. Ten se představil na frankfurtském autosalonu v roce 1961. Jednalo se o sportovně pojatý sedan klasické koncepce se všemi koly nezávisle zavěšenými. Začlenění tradiční masky chladiče ve tvaru „ledvinek\" do moderních linií vozu bylo dílem italského karosáře Giovanniho Michelottiho. Okamžitý úspěch modelu 1500 umožnil rozšíření nabídky i o výkonnější verzi 1800, se kterou se značka vrátila i k motoristickému sportu. Modely 1500 a 1800 otevřely dveře pro ještě úspěšnější verze 1600ti a 2000ti.

1962 Renault R8
Představení modelu R8 bylo v roce 1962 velkým představením. Koncepčně, tedy motorem umístěným za zadní nápravou, navazoval na modely 4 CV a Dauphine. Oproti nim ale měl vyšší technickou úroveň, např. kotoučové brzdy na všech kolech, a mnohem efektivněji využitý obestavěný prostor. R8 začínal s litrovým čtyřválcem převzatým z Dauphine, později jej nahradil větší 1,1 l. Dokladem technické úrovně vozu se stala verze R8 Gordini, která po svém uvedení roku 1966 sbírala úspěchy v závodech i soutěžích. Zatímco R8, vyráběný až do roku 1973, zaznamenal velký prodejní úspěch, z něho odvozený větší R10 Major neuspěl.

1962 Alfa Romeo Giulia
Už v 50. letech se milánská automobilka dokázala proměnit z výrobce exkluzivních sportovních vozů v sériového producenta sportovně laděných velkosériových vozů. Vymanila se z finančních problémů a v roce 1962 představila model Giulia. Ten se na následujících deset let stal základem jejího výrobního programu a vyhledávanou platformou pro celou řadu atraktivních karosářských variant. Giulia setrvala u klasické koncepce se čtyřválcem 1,6 l DOHC uloženým vpředu a pohánějícím zadní kola. Sportovní dvoudveřová varianta nesla označení Sprint, menší, s motorem 1,3 l, Giulietta, a výkonnější vylehčené varianty, které byly základem pro úspěšné závodní vozy, se označovaly GTA. Později se nabídka rozšířila i o výkonnější verze, u kterých se už označení Giulia nepoužívalo. Dravé závodní varianty karosoval u Zagata Ercole Spada, zatímco Pininfarina v roce 1966 vytvořil na bázi Giulie geniální elegantní spider Duetto, jeden z nejkrásnějších automobilů všech dob.

1962 Ford Cortina
V roce 1962 představil anglický Ford prostorný a komfortní rodinný vůz střední třídy Cortina, který se ihned setkal s velmi příznivým přijetím kupujících. Stal se alternativou k německému modelu Taunus 17M a prodejním úspěchem jej i na evropských trzích předčil. Cortina se vyráběla v Dagenhamu se čtyřválci 1,3 l, 1,5 l nebo 1,6 l a v nabídce byly i sportovní verze GT a Cortina Lotus se dvouvačkovým motorem. Mechanicky stejný základ měl i větší model Corsair, který se představil v roce 1964. V roce 1967 Ford uvedl novou Cortinu Mk. II, po mechanické stránce jen mírně modernizovanou, ale se zcela odlišnými tvary karoserie. Přes modernější design nebyla tak úspěšná a její výroba skončila roku 1970. Následující generace už vznikaly ve spolupráci s německým Fordem odvozením z jeho modelů.

1962 Saab 96
Švédská letecká firma Saab začala v roce 1949 s výrobou malých aerodynamicky tvarovaných vozů vybavených malými dvoudobými tříválci vlastní konstrukce pohánějících přední kola. Vyvrcholením této řady vozů byl model 96 z roku 1962 s nezvykle tvarovanou aerodynamickou karoserií sedan. Pěti- či sedmimístné kombi byl typ 95 a málo známou verzí bylo kupé Sonett II s karoserií z plastů. Dvoudobý tříválec 840 cm3 od roku 1967 nahradil čtyřdobý čtyřválec V4 dodávaný německým Fordem. Model 96 s původními tvary karoserie, navrženými věhlasným průmyslovým designérem Sixtenem Sasonem, vydržel ve výrobě až do roku 1980.

1964 Fiat 850
Fiat dosáhl v 50. letech velkého prodejního úspěchu s modely 500 a 600. Od roku 1964 si velkou oblibu získal i nový pětimístný model 850. Vycházel koncepčně ze „šestistovky\", ale měl prostornější karoserii, byť stále ještě jen dvoudveřovou. Poháněl jej opět malý spolehlivý čtyřválec umístěný vzadu.
V roce 1965 se na ženevském autosalonu představily hned dvě sportovní varianty tohoto modelu 850 Coupé a 850 Spider, které vyvolaly nadšení veřejnosti i odborníků. Spider byl dílem vlastních stylistů Fiatu, ale nezapřel inspiraci u Pinifariny. Kupé navrhl ve studiu Nuccia Bertoneho Girgio Giugiaro a v Bertoneho karosárně se také montovalo. Fiat 850 se vyráběl se do roku 1971.

1966 Volvo 140
Průlom v nabídce automobilky Volvo ze švédského Götteborgu znamenala v roce 1966 řada 144. Dosavadní zaoblené konzervativní tvary vystřídala nadčasová elegance. Karoserii navrhl Jans Wilsgaard, na jehož práci měla velký vliv spolupráce s Pietrem Fruou. Označení 144 značilo 1. generaci čtyřdveřového modelu se čtyřválcovým motorem. V roce 1967 nabídku doplnilo dvoudveřový 142, kombi 145 a roku 1968 šestiválec 164. Druhá generace je nahradila roku 1974. Mnohem více než svým vzhledem zaujalo Volvo řady 140 použitím nových bezpečnostních prvků. Díky tomu se tyto robustní vozy mohly právem chlubit pověstí nejbezpečnějších na světě. Poprvé se u nich objevily zesilující panely na bocích, deformovatelný sloupek řízení a bezpečnostní pásy i na zadních sedadlech, vynalezené konstruktérem Volva Nilsem Bohlinem.