name | autoweek.cz

Auta roku v Evropě - část 1.

11.08.2009 | Vladimír Rybecký | Auto archív

Od roku 1964 se vyhlašuje evropské Auto roku. Zprvu nenápadná anketa se postupně rozrostla ve fenomén s velkým marketingovým významem.

Teoreticky by měl mít vítězný automobil o prodejní úspěch postaráno, protože by se v něm mělo spojovat to nejlepší, co konstruktéři a designéři pro evropské zákazníky připravili. Ukazuje se však, že tomu tak často není - úspěch v anketě ani zdaleka není zárukou zájmu zákazníků. Některé z vítězných vozů dosáhly velký prodejní úspěch, jiné upadly do průměru a některé se staly dokonce propadáky. Rozhodně ale stojí za to se poohlédnout po vítězných vozech z minulosti, protože představují zajímavý průřez vývojem automobilové techniky posledních 40 let.

1964 Rover 2000 P6
Sedan se stupňovitou zádí, motorem vpředu a pohonem zadních kol se stal průkopníkem ve využívání nových prvků pasivní i aktivní bezpečnosti. Zaujal vyztuženým středem samonosné karoserie s deformačními zónami vpředu i vzadu a použitím kotoučových brzd na všech kolech. Designérem byl David Bache.
Rover 2000 se stal základem úspěšné modelové řady a vyráběl se do roku 1977. Technicky shodný byl Triumph PI.

1965 Austin 1800
Neobvykle tvarovaný tříprostorový vůz koncepčně navazoval na mini Aleka Issigonisse s motorem vpředu napříč, pohonem předních kol a kapalinovým pérováním Hydrolastic. Dlouhý rozvor mu umožnil zlepšit využití obestavěného prostoru v karoserii navržené Pininfarinou. Problémem byla kvalita výroby a ani progresivní konstrukce nenalezla odezvu u zákazníků. Ztrátová produkce skončila v roce 1975. Stejný vůz se prodával i pod značkou Morris.

1966 Renault 16
Průkopník dvouprostorové karoserie zaujal novým přístupem k využití obestavěného prostoru a novým pojetím designu. Nezvyklé hranaté tvary vozu byly dílem Gastona Jucheta a hlavním konstruktérem byl Yves George. R16 měl páté dveře v šikmé zádi, takže jako první kombinoval přednosti sedanu a kombi ve tvaru později moznačovaném jako hatchback. K tomu přistupovala posuvná a sklopitelná zadní sedadla. Setkal se s velkým úspěchem u zákazníků, takže vydržel ve výrobě až do roku 1979.

1967 Fiat 124
Klasický sedan konstrukce Danteho Giacosy s tříprostorovou karoserií, jehož motor poháněl zadní kola. Zaujal využitím obestavěného prostoru, hospodárností provozu a ovladatelností. Včetně později představeného kombi Familiare se vyráběl do roku 1974.
Objevil se i pod značkou Seat, ale mezi vozy s největším počtem vyrobených kusů v historii se zařadil díky licenční výrobě v sovětském (dnes ruském) podniku AvtoVAZ v Togliatti, kde se vyrábí dodnes.

1968 NSU Ro 80
Avantgardně tvarovaný pětimístný sedan byl jedním z nejpokrokovějších automobilů historie. Nadčasový design s výrazně klínovitým profilem byl dílem Klause Lutheho. Revoluční dvoukomorový motor s krouživými písty (Wankel) poháněl přední kola přes polosamočinnou převodovku. Nadprůměrná byla bezpečnost (mj. měl poprvé standardně opěrky hlavy). Neuspěl kvůli počáteční poruchovosti motoru, velké spotřebě ale i nepřipravenosti výrobce motocyklů a malých aut prodávat luxusní automobil.
Ro 80 se vyráběl do roku 1977, kdy spolu s ním zanikla i značka NSU, od roku 1969 patřící Audi (a tedy Volkswagenu).

1969 Peugeot 504
Klasický sedan s tříprostorovou karoserií, na jejímž návrhu se podílel Pininfarina. Průkopnické bylo použití motorů se vstřikováním benzinu a v té době ojedinělá nabídka také vznětových motorů. Peugeot 504 nevynikal technickými novinkami, ale solidností a komfortem. Peugeot 504 byl jedním z nejúspěšnějších vozů značky a vydržel ve výrobě až do roku 1983.

1970 Fiat 128
Malý sedan se tříprostorovou karoserií byl prvním fiatem s pohonem předních kol. Koncept vycházel z britského mini a byl ověřen u dceřiné firmy Autobianchi na modelu Primula. Vůz konstruktéra Danteho Giacosy se stal vzorem ve využití obestavěného prostoru a byl prvním malým vozem s bezpečnostním volantem.
Model 128 byl jedním z nejúspěšnějších malých vozů historie - vyráběl se do roku 1978.

1971 Citroen GS
Malý sedan zaujal neobvyklou aerodynamickou čtyřdveřovou karoserií se splývavou zádí. Její tvary byly dílem Reného Oprona, ale vycházely ze studie navržené Pininfarinou. Nízký tvar přídě umožňoval vzduchem chlazený čtyřválec s protilehlými válci, který poháněl přední kola. Kapalino-vzduchové pérování a další technické inovace pocházely z modelu DS a byly zde poprvé použito v malém automobilu.
Model GS vydržel ve výrobě po řadě proměn až do roku 1980.

1972 Fiat 127
Miniautomobil vycházející z většího modelu 128. Jeho konstrukce i karoserie se ověřovaly na voze Autobianchi A111. Fiat 127 měl dvouprostorovou tří- nebo pětidveřovou karoserii se splývavou zádí s designem navrženým Pierem Manzuasem. Využitím obestavěného prostoru a novým pojetím karoserie (zcela výklopnou záď měla ale až verze z roku 1975) je dodnes vzorem pro konstrukci miniautomobilů.
Byl nejprodávanějším Fiatem všech dob a několik let i nejprodávanějším autem v Evropě. Vyráběl se až do roku 1983.

1973 Audi 80
Malý automobil s tříprostorovou karoserií se stupňovitou zádí vynikal velkým vnitřním prostorem a pohodlím. Nadprůměrná byla kvalita zpracování a bezpečnost konstrukce. Audi 80 bylo předobrazem Volkswagenu Passat, konstrukce vozu ale byla výsledkem práce techniků Audi vedených Ing. Ludwigem Krausem. Audi 80 se dodávalo v několika verzích, přičemž jeho oceněná první generace se s úspěchem vyráběla do roku 1981.

1974 Mercedes-Benz 450 SE/SEL (W 116)
Třetí poválečná generace nejluxusnější modelové řady Mercedesu-Benz přišla se špičkovými technologiemi a výjimečně vysokou úrovní komfortu už v roce 1972. Vrcholná verze 450 SE/SEL přinesla další pokrok především s ohledem na bezpečnost - byl to první sériový vůz, který byl ověřován v offsetovému crash-testu. Později měl i kapalino-vzduchové pérování a v roce 1978 se stal prvním sériovým vozem s vybaveným ABS.
Modelová řada W 116 se s úspěchem vyráběla do roku 1979.

1975 Citroen CX
Nástupce revolučního DS měl futuristický vzhled navržený Robertem Opronem s vynikající aerodynamikou a velkým, nekonvenčně uspořádáným vnitřním prostorem. Kapalino-vzduchové pérování již reagovalo na činnost brzd a řízení. Řízení mělo poprvé posilovač s progresivním účinkem. Citroen CX se nabízel i jako Break s největším objemem zavazadlového prostoru z evropských kombi.
Vyráběl se do roku 1989, ale přes úspěch na domácím trhu obliby předchůdce nedosáhl, mimo jiné pro velkou poruchovost a rychlou korozi karoserie.

1976 Simca 1307/1308
Pětidveřový hatchback se šikmou zádí vynikal vnitřním prostorem. Po technické stránce se ale v zásadě nelišil od prvního modelu Simca s pohonem předních kol 1100 z roku 1967. Simca už v té době používala označení Chrysler France, takže vozy 1307/1308 se v Evropě později prodávaly pod označením Chrysler a ve Velké Británii jako Talbot. Dosáhl poměrně slušné prodejní výsledky, které se začaly vytrácet s postupnou amerikanizací designu.

1977 Rover 3500 SD1
V aerodynamické pětidveřové karoserii se splývavou zádí od Davida Bacheho byl letitý karburátorový motor V8 3,5 l, původem od GM, pohánějící zadní kola. Po technické stránce se jednalo o ortodoxní konstrukci s tuhou zadní nápravou vybavenou slabými bubnovými brzdami. Novinkou bylo jen třívrstvé bezpečnostní přední sklo minimalizující riziko zranění. Model 3500 SD1 byl prodejně úspěšný a vydržel ve výrobě až do roku 1986.

1978 Porsche 928
Velké luxusní kupé 2+2 s motorem V8 uloženým vpředu a pohánějícím zadní kola systémem transaxle (tj. s převodovkou u zadní nápravy) mělo karoserii od Wolfganga Mobiuse používající díly z hliníku. Obchodně velmi úspěšný vůz, především v USA, se ale nestal nástupcem modelu 911, takže po skončení výroby v roce 1995 (tedy po 18 letech!) nedostal nástupce.

1979 Chrysler (Simca) Horizon
Tří- nebo pětidveřový hatchback byl jedním z nejnečekanějších i nejkontroverznějších vítězů ankety, protože nezaujal ani designem, ani technickými novinkami (snad až na předchůdce palubních počítačů). Po převzetí Simky (Chrysler France) a britského koncernu Rootes francouzským koncernem PSA se tento vůz prodával od roku 1980 pod značkami Talbot a Sunbeam. Nedočkal se větší obliby u zákazníků a potichu zmizel v roce 1986.

1980 Lancia Delta
Tří- nebo pětidveřový hatchback po mechanické stránce vycházel z Fiatu Ritmo, ale měl atraktivnější karoserii od Giorgetta Giugiara. Delta byla prvním vozem přinášejícím do nižší střední třídy exkluzivitu. V roce 1986 se objevila i verze Delta HF Integrale s pohonem všech kol, na jejímž základě vznikl nejúspěšnější soutěžní automobil všech dob. Lancia Delta se přes vysokou cenu prodávala velmi dobře, takže výroba první generace skončila až v roce 1994.

1981 Ford Escort
Třetí generace nejprodávanějšího evropského Fordu přinesla pohon předních kol. V základní verzi šlo o tří- nebo pětidveřový sedan. Stejný vůz se stupňovitou zádí se od roku 1982 prodával pod jménem Orion. Díky široké paletě motorů, karosářských variant a úrovní výbavy zaznamenal Ford Escort Mk. III velký prodejní úspěch, a to dokonce i v USA. Dočkal se mnoha modernizací designu a byl dovybavován modernějšími technologiemi, takže se ve výrobě udržel až do roku 1998.

1982 Renault 9
Tříprostorový sedan se stupňovitou zádí vynikal prostorností a robustností karoserie. Jeho prodejní bilanci od roku 1983 vylepšil tří- nebo pětidveřový hatchback R11. Renault 9 získal také titul Auto roku v USA pod jménem Renault Alliance, nicméně prodejního úspěchu v zámoří nedosáhl. Pro svou spolehlivost byl populárním ve Francii, zatímco jinde zákazníkům vadila rychlá koroze karoserie.
Ve výrobě vydržely R9 a R11 jen do roku 1988, kdy je nahradil R19.

1983 Audi 100
Třetí generace klasického sedanu zaujala vynikající aerodynamikou - poprvé se u sériového vozu dosáhl součinitel vzduchu cx pod 0,3. Konstrukce byla dílem týmu vedeného Ferdinandem Piechem. V nabídce pohonných jednotek byl také pětiválec s elektronickým vstřikováním benzinu, se kterým byl ve své době nejrychlejším sériovým sedanem na světě. Audi 100 se od roku 1983 vyrábělo i jako kombi Avant (foto) a s pohonem všech kol quattro. Dosáhlo úspěch i v USA jako Audi 5000. Tato generace se vyráběla do roku 1990.