name | autoweek.cz

Auto, které změnilo vývoj

24.06.2011 | Vladimír Rybecký | Auto archív

Bertel Schmitt na stránkách The Truth About Car vzpomíná na své působení v automobilce Volkswagen a především na nesmyslný automobil, jenž stál na počátku diesel-mánie v Evropě - Volkswagen Golf D.

Ze všech automobilů prodaných v Německu minulý měsíc jich na benzin nejezdí 47,2 %. Ta jezdí na naftu. Vždycky tomu tak ale nebývalo. Před čtvrt stoletím byl osobní automobil poháněný naftou i v Evropě něčím neslýchaným. Tedy s výjimkou naftou poháněných mercedesů, které měly charakteristický zvuk traktoru. Kvůli jejich robustnosti je měli v oblibě taxikáři a zemědělci. Zemědělci si totiž mohli kupovat naftu do traktorů s nižší daní. Někteří z nich ji však nelegálně využívali i ve svých mercedesech se vznětovým motorem. Vozy na naftu tehdy využívali nejen zemědělci, ale ze stejných důvodů také stavebníci, protože daňově zvýhodněnou naftu používaly veškeré stavební stroje.

Jak se stalo, že se vozy jezdící na naftu nakonec staly tak populární?

Příčinou se stal Volkswagen Golf D. A přitom to vůbec nedávalo smysl.

Koncem roku 1975 mě Volkswagen oslovil se svým plánem na výrobu vozů se vznětovým motorem. Golf se vznětovým motorem! Říkal jsem si: Proč ne, protože tehdy jsem ještě neměl ani řidičák. Jeho spotřeba byla úžasná: pouhých 6,5 litru nafty na 100 km. Zážehový motor tehdy měl spotřebu 8 litrů. Nafta tedy vycházela levněji!

Navrhl jsem proto reklamní kampaň, která vyzývala k úsporám. Pan Plamböck, který kampaně prověřoval předtím, než je schvaloval velký šéf, se podíval na můj úžasný úsporný plán a řekl: „Pojďme na oběd.“ Nad klobásou v jídelně Volkswagenu (vždycky ve čtvrtek byla klobása a myslím, že to tak je dodnes) řekl: „Prověřil jsi vyšší cenu motoru?“ Byl tehdy hodně drahý. „Budeš muset ujet 80 000 kilometrů než se ti investice začne vyplácet,“ řekl Plamböck a uhodil do stolu. Pak tiše řekl: „A pak ti motor vypadne z auta.“

V té době měl Volkswagen problémy s korozí. Motor tedy nevydržel tak dlouho jako legendární dřívější nezničitelné vznětové motory. O tajemství se se mnou podělil konstruktér Volkswagenu: „Jak jistě víte, nafta ke vznícení vyžaduje mnohem vyšší kompresní poměr. Problém byl v tom, že jsme nevěděli, co se v motoru skutečně děje. Nevěděli jsme, kdy motor exploduje. Proto byl motor postaven mohutnější než bylo potřeba.“

Pomocí obrovského počítače, který ovšem měl menší výpočetní schopnosti než vás současný mobil, Volkswagen zjistil, co se skutečně odehrává ve válci při vznícení. Díky této znalosti mohl využít běžný zážehový motor EA 827. Blok motoru trochu zesílili a použili masivnější písty. Hlava válce byla upravena pro vstřikování do vírové komůrky.

Motor měl úchvatný výkon 37 kW (50 k) při 5000/min a jeho zvuk se podobal zvuku zážehového motoru. Tedy pokud nebyl studený. Lidé v reálném životě brzy zjistili, že zejména v městském provozu mají automobily se vznětovým motorem mnohem nižší spotřebu než se zážehovými motory. My jsme o tom mluvit nesměli.

Je třeba ale dodat, že jako první umístil vznětový motor do vozu menšího než Mercedes  Peugeot. Kromě Peugeotů existovala i některá další auta se vznětovými motory. Lidé je však nikdy nekupovali v tak velkém množství. Až tento malý Golf spustil vlnu zájmu o naftu, která se rozšířila po celé Evropě. Díky Volkswagenu se tato koncepce stala přijatelnější. Namísto orientace na práci (především taxikáře) se zaměřil na širší veřejnost. V prvních letech to však na úspěch nevypadalo. Po první vlně zájmu prodej dokonce klesl. Skutečná mánie po vznětových motorech nastala na počátku 80. let.

V roce 1982 totiž došlo k další revoluci. Vznětový motor dostal turbodmychadlo a výkon vzrostl na 51 kW (70 k). A čekal na něj nezadržitelný úspěch. Na začátku 80. let byl Volkswagen natolik zaplaven poptávkou po vznětových motorech, že jich byl nedostatek! V té době již 45 % golfů jezdilo na naftu. V současné době je to téměř polovina všech automobilů prodávaných v Evropě.

Posedlost po naftových motorech začala díky malému autu, které nemělo smysl.

Opravdový boom vznětových motorů v Německu ale nastal v období 1984 a 1985, když spolkový ministr Zimmermann jednostranně vyhlásil standardy pro výfukové plyny a prosazoval bezolovnatý benzin. To se vůbec netýkalo vznětových motorů. Zdá se, že mnoho Němců tehdy přešlo na naftu proto, že se obávali, že poté, až Německo zcela přejde na bezolovnatý benzín, nebudou moci jet na prázdniny do Itálie nebo Španělska, neboť tam prodávali pouze olovnatý benzín. Třebaže byl vznětový motor drahý a úspory se začaly vyplácet až po ujetí 80 000 km, lidé jej kupovali, aby šetřili ať to stojí co to stojí!