name | autoweek.cz

Biorafinerie mají rozhýbat evropskou ekonomiku

14.10.2022 | Vladimír Rybecký | Aktuality

Evropská unie investuje miliardy eur do biorafinerií, které mohou vyvíjet produkty založené na organických materiálech a pomáhají snížit závislost bloku na ropě a plynu. Zatím ale dominuje produkce biopaliv. Vývoj v tomto ohledu popisuje Euractiv. Ukazuje i na jeho možná úskalí.

Velká část evropské průmyslové produkce je závislá na sloučeninách získaných z fosilních paliv, jako jsou plasty a chemikálie. Aby se snížila závislost EU na dovážené ropě a plynu, Evropská komise financuje takzvané biorafinérie, které přeměňují organickou hmotu na materiály, které mohou nahradit fosilní produkty.

„Biorafinerie přeměňují potravinový odpad na užitečné a bezpečné přísady pro potraviny, krmiva a hnojiva. Biologický nebo plastový odpad můžeme recyklovat pomocí enzymů a dalších chytrých technologií,“ řekl John Bell, ředitel oddělení výzkumu a inovací Evropské komise, který dohlíží na strategii biohospodářství EU.

Podle zprávy interní výzkumné služby Evropské komise, Společného výzkumného centra, je dnes v EU 803 biorafinerií. Z nich je 177 hlášeno jako integrované biorafinérie, které kombinují výrobu biologických produktů a energii. Podle zprávy Komise o pokroku strategie EU v oblasti biohospodářství však většina z nich byla primárně zřízena pro dodávky biopaliv pro dopravu a nestačí na výrobu biologických materiálů pro výrobní sektor. „Problémy přetrvávají kvůli velké propasti mezi současnými náklady na biologické produkty a ochotou spotřebitelů za ně platit,“ uvádí zpráva.

Nová průmyslová odvětví

Biorafinerie působí v řadě odvětví od potravin přes chemickou výrobu až po produkci papíru. Projekt PEFerence například zakládá biorafinerii v nizozemském Delfzijlu s cílem nahradit plasty na fosilní bázi biopolyestery v průmyslovém měřítku. Projekt získal dotaci 25 milionů eur.

Dánský pivovar Carlsberg se spojil s Avantium Chemicals BV aby vyrobili pivní lahev na bázi vláken, která mají pětinu uhlíkové stopy proti lahvím ze skla. Láhev je vyrobena ze směsi PEF polymerové výstelky na rostlinné bázi a papíru, díky čemuž jsou všechny prvky organické. Zatímco zchlazení piva na ideální teplotu pro pití trvá v bioláhvi déle, vydrží v ní pivo chladné déle než v plechovce nebo skle.

V nizozemském městě Sas van Gent společnost Enough vyrábí rostlinnou náhradu za kuře. Na projekt šlo 17 milionů eur. Společnost vytvořila „maso“ podobné kuřecímu, jehož výrobní proces údajně uvolňuje mnohem méně CO₂ než produkce bílkovin z drůbeže. Tento proces také neprodukuje odpad - na rozdíl od kuřat - což z něj činí celkově čistší produkci. Cílem závodu je vyprodukovat jednu a půl tuny bílkovin každou hodinu.

Biorafinérie na bázi dřevní biomasy

Pokud jde o budoucnost, Evropská komise chce stimulovat investice a legislativní vývoj v zemích pro podporu biorafinerií pro recyklaci zbytků dřevní biomasy, což by mohlo vytvořit regionální centra biohospodářství.

Jedním z hlavních problémů ovšem je získání dostatečného množství organického materiálu, protože bez stálého přílivu surovin se biohospodářství zastaví. Jsou tu ovšem ekologické limity a kompromisy mezi konkurenčními způsoby využívání půdy, moře a biomasy. „Jednou z oblastí, kde se tyto limity projevují, je otázka dostupnosti půdy pro produkci dostatečného množství biomasy pro různé účely,“ konstatuje Bell.

Rob Beekers, místopředseda společného podniku Circular Bio-based Europe, řekl, že řešení spočívá ve využití směsi obnovitelných surovin k nahrazení fosilních paliv: „Myslím, že zde sehraje roli lesnictví, řasy, zbytkové toky, primární zemědělské plodiny a spotřební odpad. Všechno to jde dohromady v kombinaci se změnou chování. Je potřeba přejít k rozsáhlejšímu opětovnému používání. S rostoucí světovou populací se zvyšuje tlak na využívání biomasy. Ale dochází ke změnám, které uvolní část biomasy, která se dnes k těmto účelům používá, a ta se pak dá využít pro jiné účely.“

Beekers jako příklady uvedl, že nižší spotřeba masa bude znamenat, že bude potřeba méně organického materiálu pro krmení zvířat a elektrifikace dopravy bude znamenat snížení množství rostlinné biomasy potřebné k výrobě etanolu nebo bionafty. Tato biomasa pak může být využita k výrobě vysoce hodnotných produktů, jako jsou ekologické chemikálie, krmiva a textilie.

Na dotaz ohledně obav souvisejících s používáním pěstování plodin pro výrobu materiálů Beekers odpověděl, že spotřebitelé v Evropě dávají přednost materiálům vyrobeným z obnovitelných zdrojů před fosilními alternativami. „Myslím, že bychom neměli příliš polarizovat diskusi kolem toho, že nemůžete vyrobit obnovitelný zdroj ze semen, obilí nebo stromů. Musíme využít CO₂ jako zdroj, musíme využít zbytky a musíme využít primární plodiny k výrobě materiálů, které potřebujeme.“

Bioprodukce ale ohrožuje klíčovou složku pro výrobu chleba a piva

V návrhu Evropské komise se uvádí, že se „odpadu a zbytkům nepřidělují žádné emise“ a suroviny pro biopaliva zahrnuté do přílohy IX „se považují za suroviny s nulovými emisemi skleníkových plynů během životního cyklu“. To znamená, že pokročilé suroviny pro biopaliva, jako jsou zbytky ze zemědělství a lesnictví, by měly být považovány v podstatě za bezemisní. Jenže to přináší problémy.

Klasifikace melasy, sirupovitého vedlejšího produktu vyrobeného extrakcí cukrů z cukrové řepy, jako „zbytkový produkt“, znamená, že může být kvalifikována jako pokročilá vstupní surovina pro biopaliva na níž se nevztahuje omezení použití. Jenže klasifikace melasy jako obnovitelná, bezuhlíková surovina pro biopalivo zásadní měrou omezí produkci kvasnic, klíčového prvku pro přípravu chleba, piva a vína. Diane Doré, generální sekretářka organizace producentů kvasnic v EU Cofalec, uvedla: „V sázce je hodně. Pokud je nebude možné vyrobit, kvasnicový průmysl v Evropě skutečně zmizí.“ Reklasifikace melasy tak může způsobit, že Evropa ztratí svou pozici světového lídra ve výrobě kvasnic. Pokud se melasa spotřebuje průmyslem biopaliv, potravinářský průmysl EU se stane zcela závislým na Číně a Spojených státech aby se uspokojila poptávka po klíčovém produktu pro pečení a fermentaci. „Jde o potravinovou suverenitu - i pro výrobu chleba budeme muset dovážet droždí z Číny,“ varuje Doré.