name | autoweek.cz
Carlos Ghosn: šokující odhalení
16.11.2020 | Vladimír Rybecký | Aktuality
Investigativní kniha Carlos Ghosn: Autopsie d’un désastre (Carlos Ghosn: Pitva katastrofy), podložená fakty, čísly a svědectvími, přichází s nekompromisním hodnocením bývalého generálního ředitele Aliance Renault Nissan.
Kniha Benjamina Cuqa je nekompromisní obžalobou, která vychází z výpovědí a čísel. Jde o investigativní žurnalistiku, ale také neúprosnou analýzu jednání velkého šéfa, který se považoval za rovnocenného s hlavou státu ale choval se jako ničitel průmyslové říše, kterou měl na starosti do doby, než skončil jako squatter ve vile patřící jeho bývalému zaměstnavateli.
Nesourodá skupina bez synergií
Benjamin Cuq na 200 stránkách plných faktů vypracoval ponuré hodnocení patnácti let, během nichž Carlos Ghosn vedl Alianci Renault Nissan - od převzetí funkce generálního ředitele až do jeho zatčení na letišti v Tokiu v listopadu 2018. Než se stal hrdinou neuvěřitelného úniku z japonské internace byl Carlos Ghosn všemocným šéfem jedné z největších automobilových skupin. Co stálo za jeho neuvěřitelným pádem?
Na základě rozsáhlého pátrání Benjamin Cuq dokazuje, že oněch oslavovaných 15 let Carlose Ghosna v čele Aliance Renault-Nissan ve skutečnosti bylo hořkým selháním ze všech hledisek - průmyslových, ekonomických i sociálních. Objevuje megalomanského muže zaslepeného ziskem a úspěchem, kterého zdánlivě nic nemůže zastavit pokud jde o jeho další vzestup.
Kniha líčí 15 let, během nichž tento brilantní ale i chamtivý muž podcenil vzestup SUV, zcela zanedbal hybridní technologie, téměř zničil Nissan jeho příklonem k nízkonákladovým vozům „Made in France“ od Renaultu, získal 25 % ruské automobilky AvtoVAZ (Lada) za částku rovnající se její celkové hodnotě či snížil tržní hodnotu skupiny Renault na desetinu. A to je jen neúplný seznam.
Byl posedlý tím, že vytvoří největšího výrobce automobilů na světě a tak složil různorodou skupinu značek bez velké soudržnosti a skutečné jednoty s jen vzácnými průmyslovými synergiemi. Jako příklad jsou uvedeny Renault Zoe a Nissan Leaf, elektricky poháněná auta naprosto technicky odlišná, i když zdravý rozum by při využívání drahé nové technologie očekával spolupráci obou značek.
Řízení strachem
Lidsky řečeno, výsledky jsou ještě méně lichotivé, jak dokládají případy interní špionáže a řízení s využíváním strachu, což dokládají mnohá svědectví. Kniha přibližuje zjevnou chamtivost muže posedlého snižováním nákladů - samozřejmě kromě příjmů jeho samotného a několika příbuzných.
Čtenář vyjde poučený i o slabosti státu v roli akcionáře, který se často podílel na chybách Ghosnovy éry, jako například když Lionel Jospin a Laurent Fabius schválili přesun sídla společnosti z Francie do Nizozemska, kde poté odváděla nižší daně. Tím stát ztrácel miliardy z daňových příjmů, které si vybíral na dividendách.
Paradoxně jediným, kdo proti Ghosnovi hájil výrobu ve Francii, byl Nicolas Sarkozy. Emmanuel Macron v prosinci 2018, kdy byla v plném proudu krize žlutých vest, prohlásil, že „manažer řídící francouzskou společnost musí platit daně ve Francii stejně jako velké společnosti, které tam vydělávají, tam musejí daň platit. To je jednoduchá spravedlnost.“
Všemi opuštěn
Za těchto okolností lépe pochopíme šok Carlose Ghosna, který utrpěl při svém zatčení v Japonsku 19. listopadu 2018. Panovačný, příliš si jistý sám sebou a pohrdající ostatními zaplatil za to, že nebyl součástí elity francouzského průmyslu (i když absolvoval polytechniku jako jeden z nejlepších v ročníku). „Neudělal jsem ENA (Vysoká škola administrativy ve Štrasburku), nemám obvyklé vztahy francouzských zaměstnavatelů a nepatřím k vládnoucí třídě. Tento mikrokosmos mě právem nepovažoval za svou součást,“ řekl před rokem pro Le Parisien.
Tento velký padlý šéf současně vydává svou vlastní knihu, v níž podává svou verzi faktů a po níž bude následovat televizní dokument. Napínavý příběh Carlose Ghosn tedy ani zdaleka nekončí.
Tři otázky novináři a autorovi knihy Carlos Ghosn: Autopsie d’un désastre Benjaminovi Cuqovi
Podáváte nekompromisní portrét Carlose Ghosna, který se zde objevuje jako románová postava. Vnímali jste ho tak už během svého pátrání?
„Ano, v jeho postavě je spousta romantických prvků, včetně jeho neuvěřitelného úniku. V nedávném rozhovoru prohlásil, že není Monte Christo, a dodal bych, že on není ani Dreyfus. Dnes se staví do role oběti, a to je nemravné.“
Jsou tedy i ty oslavné komiksy falešné?
„Ano, sám napsal svůj životopis a ty oslavné komiksy, o nichž už roky slýcháme, ve skutečnosti byly, jak jsem zjistil, vytvořeny na objednávku od Nissanu. Dnes je téměř nemožné je najít. Docela jednoduše to byl komunikační nástroj. Nejhorší je, že všechna mainstreamová média tyto informace přebírala aniž by si ověřovala, co se za nimi ve skutečnosti skrývá.“
V knize tvrdíte, že Ghosn neměl žádný vztah k Renaultu...
„V knize vysvětluji, že Renault chtěl zredukovat na bezvýznamnou značku zcela rozpuštěnou v jeho velké ultra-globalizované skupině. Navíc nenáviděl koncept státu v roli akcionáře. Upřednostňoval Japonsko, kde dostával vyšší plat a kde mohl dělat skoro všechno co chtěl. Prostě se zabýval tím, že Renault je značka, která patří do historie a o kterou se nestaral.“
Nesourodá skupina bez synergií
Benjamin Cuq na 200 stránkách plných faktů vypracoval ponuré hodnocení patnácti let, během nichž Carlos Ghosn vedl Alianci Renault Nissan - od převzetí funkce generálního ředitele až do jeho zatčení na letišti v Tokiu v listopadu 2018. Než se stal hrdinou neuvěřitelného úniku z japonské internace byl Carlos Ghosn všemocným šéfem jedné z největších automobilových skupin. Co stálo za jeho neuvěřitelným pádem?
Na základě rozsáhlého pátrání Benjamin Cuq dokazuje, že oněch oslavovaných 15 let Carlose Ghosna v čele Aliance Renault-Nissan ve skutečnosti bylo hořkým selháním ze všech hledisek - průmyslových, ekonomických i sociálních. Objevuje megalomanského muže zaslepeného ziskem a úspěchem, kterého zdánlivě nic nemůže zastavit pokud jde o jeho další vzestup.
Kniha líčí 15 let, během nichž tento brilantní ale i chamtivý muž podcenil vzestup SUV, zcela zanedbal hybridní technologie, téměř zničil Nissan jeho příklonem k nízkonákladovým vozům „Made in France“ od Renaultu, získal 25 % ruské automobilky AvtoVAZ (Lada) za částku rovnající se její celkové hodnotě či snížil tržní hodnotu skupiny Renault na desetinu. A to je jen neúplný seznam.
Byl posedlý tím, že vytvoří největšího výrobce automobilů na světě a tak složil různorodou skupinu značek bez velké soudržnosti a skutečné jednoty s jen vzácnými průmyslovými synergiemi. Jako příklad jsou uvedeny Renault Zoe a Nissan Leaf, elektricky poháněná auta naprosto technicky odlišná, i když zdravý rozum by při využívání drahé nové technologie očekával spolupráci obou značek.
Řízení strachem
Lidsky řečeno, výsledky jsou ještě méně lichotivé, jak dokládají případy interní špionáže a řízení s využíváním strachu, což dokládají mnohá svědectví. Kniha přibližuje zjevnou chamtivost muže posedlého snižováním nákladů - samozřejmě kromě příjmů jeho samotného a několika příbuzných.
Čtenář vyjde poučený i o slabosti státu v roli akcionáře, který se často podílel na chybách Ghosnovy éry, jako například když Lionel Jospin a Laurent Fabius schválili přesun sídla společnosti z Francie do Nizozemska, kde poté odváděla nižší daně. Tím stát ztrácel miliardy z daňových příjmů, které si vybíral na dividendách.
Paradoxně jediným, kdo proti Ghosnovi hájil výrobu ve Francii, byl Nicolas Sarkozy. Emmanuel Macron v prosinci 2018, kdy byla v plném proudu krize žlutých vest, prohlásil, že „manažer řídící francouzskou společnost musí platit daně ve Francii stejně jako velké společnosti, které tam vydělávají, tam musejí daň platit. To je jednoduchá spravedlnost.“
Všemi opuštěn
Za těchto okolností lépe pochopíme šok Carlose Ghosna, který utrpěl při svém zatčení v Japonsku 19. listopadu 2018. Panovačný, příliš si jistý sám sebou a pohrdající ostatními zaplatil za to, že nebyl součástí elity francouzského průmyslu (i když absolvoval polytechniku jako jeden z nejlepších v ročníku). „Neudělal jsem ENA (Vysoká škola administrativy ve Štrasburku), nemám obvyklé vztahy francouzských zaměstnavatelů a nepatřím k vládnoucí třídě. Tento mikrokosmos mě právem nepovažoval za svou součást,“ řekl před rokem pro Le Parisien.
Tento velký padlý šéf současně vydává svou vlastní knihu, v níž podává svou verzi faktů a po níž bude následovat televizní dokument. Napínavý příběh Carlose Ghosn tedy ani zdaleka nekončí.
Tři otázky novináři a autorovi knihy Carlos Ghosn: Autopsie d’un désastre Benjaminovi Cuqovi
Podáváte nekompromisní portrét Carlose Ghosna, který se zde objevuje jako románová postava. Vnímali jste ho tak už během svého pátrání?
„Ano, v jeho postavě je spousta romantických prvků, včetně jeho neuvěřitelného úniku. V nedávném rozhovoru prohlásil, že není Monte Christo, a dodal bych, že on není ani Dreyfus. Dnes se staví do role oběti, a to je nemravné.“
Jsou tedy i ty oslavné komiksy falešné?
„Ano, sám napsal svůj životopis a ty oslavné komiksy, o nichž už roky slýcháme, ve skutečnosti byly, jak jsem zjistil, vytvořeny na objednávku od Nissanu. Dnes je téměř nemožné je najít. Docela jednoduše to byl komunikační nástroj. Nejhorší je, že všechna mainstreamová média tyto informace přebírala aniž by si ověřovala, co se za nimi ve skutečnosti skrývá.“
V knize tvrdíte, že Ghosn neměl žádný vztah k Renaultu...
„V knize vysvětluji, že Renault chtěl zredukovat na bezvýznamnou značku zcela rozpuštěnou v jeho velké ultra-globalizované skupině. Navíc nenáviděl koncept státu v roli akcionáře. Upřednostňoval Japonsko, kde dostával vyšší plat a kde mohl dělat skoro všechno co chtěl. Prostě se zabýval tím, že Renault je značka, která patří do historie a o kterou se nestaral.“
Další články
© 2024 autoweek.cz. Veškerá práva vyhrazena | O autoweek.cz