name | autoweek.cz

Carlos Tavares varuje před riziky elektrické budoucnosti

Carlos Tavares varuje před riziky elektrické budoucnosti

13.05.2022 | Vladimír Rybecký | Aktuality

Generální ředitel skupiny Stellantis říká, že přechod na elektromobily přináší vážné problémy. Upozorňuje, že by se automobilový průmysl měl od let 2025/2026 bát nedostatku akumulátorů a varuje před geopolitickými riziky spojenými s těžbou surovin.
Automobilový průmysl v současnosti trpí pokračujícím nedostatkem součástek a problémy v dodavatelských řetězcích, vyplývajícími z regionálních omezení souvisejících s pandemií. Předpokládá se však, že tyto problémy budou postupně odeznívat - ale jen aby byly nahrazeny globálním deficitem surovin nezbytných pro výrobu akumulátorů. Analytici již léta varují před nuceným přechodem k elektromobilům, vyvolaným unijní legislativou.
 
Generální ředitel společnosti Stellantis Carlos Tavares se nikdy netajil pochybnostmi o nucené elektrifikaci automobilů. Na začátku roku v novinách Les Échos varoval před společenským rizikem příliš rychlého přechodu k elektromobilitě. Elektromobily jsou stále drahé a vyžadují méně personálu v továrnách. Nyní znovu bil na poplach na konferenci Financial Times Future of the Car 2022.
 
Tavares opakovaně naznačuje, že pokud bude posun směrem k elektromobilitě pokračovat rychlým tempem, pak je tu reálná hrozba, že do roku 2025 by výrobci mohli začít čelit vážným problémům pokud jde o výrobu akumulátorů. Tavares se také obává, že západní výrobci se stanou v drtivé většině závislými na asijských dodavatelích akumulátorů, kteří již dominují globálnímu trhu. „Pokud nastane nedostatek akumulátorů, bude západní svět značně záviset na Asii. To se dá snadno předvídat,“ řekl.
 
Příliš vysoká rychlost transformace
Navzdory šílenému spěchu investovat do nákupu potřebných surovin v posledních letech si automobilový průmysl dosud nebyl vědom tohoto potenciálního nebezpečí. Stellantis chce do roku 2030 hodlá prodat 5 milionů plně elektricky poháněných vozidel, aby se připravil na plánovaný zákaz spalovacích motorů v Evropě. Spolu s tím chce vyrábět akumulátory ve Francii, Německu a Itálii, ale i v Ontariu. Navzdory tomu Tavares naznačuje, že regulační orgány mohou vést automobilový průmysl do katastrofy. „Rychlost, s jakou nyní každý buduje výrobní kapacitu pro akumulátory, je možná na hraně, abychom byli schopni podporovat rychle se měnící trhy, na kterých působíme,“ řekl.
 
Tavares varoval, že dodávky surovin mohou v nadcházejících letech představovat strukturální problémy. Elektromobily jsou v průměru o 500 kg těžší než jejich protějšky se spalovacím motorem. Výstavba nových továren a navyšování výrobních kapacit bude trvat několik let, takže trhu s akumulátory pro elektromobily budou pravděpodobně ještě dlouhou dobu dominovat společnosti jako LG Chem, Samsung, Panasonic a CATL.
 
Pochyby nad ekologičností akumulátorů
Kromě toho, že se západní trhy stále více přiklánějí k výrobě v Asii, Tavares také zpochybnil ekologické výhody plynoucí z bezhlavého vrhání se do vozidel s akumulátory. Důlní operace nejsou ve všech zemích stejné. Často jsou spojeny s využíváním dětské nebo otrocké práce a nepříliš přísnými ekologickými ohledy. Některé důležité suroviny pro akumulátory se těží za extrémně sporných podmínek, jako třeba kobalt v Kongu. Je smutné, že laťka pro to, co je považováno za přijatelné, se s rostoucí poptávkou bude snižovat. „To znamená rostoucí těžbu surovin, možná to nakonec znamená nedostatek surovin a nakonec to může znamenat geopolitická rizika. Možná se nám nebude líbit způsob, jakým se tyto suroviny budou za pár let získávat,“ řekl Tavares.
 
Tavares nakonec odbočil od obvyklých diskusí skeptiků o elektrifikaci aby se zaměřil na to, jak by to mohlo negativně ovlivnit finance. Tím, že se vedení Stellantisu tak silně zaměřuje na rozvoj nových technologií ve snaze prosadit se na globálním trhu elektromobilů s akumulátory, se Tavares obává, že automobilový průmysl napíná strunu, která by mohla prasknout.
 
Tavares nastínil obraz, kdy se dodavatelské řetězce úplně nevzpamatovaly a automobilový sektor se nyní musí vypořádat s omezenou výrobou akumulátorů v Asii. Zatímco rok 2025 měl původně být rokem, kdy elektromobily dosáhnou finanční parity se spalovacími vozy, navrhovaný scénář znamená, že zůstanou podstatně dražší. Ceny vozidel by však zůstaly plošně vysoké, což by v dalších letech znesnadnilo jakékoli společnosti normálně fungovat – bez ohledu na to, zda by prodávala produkty na elektrický nebo fosilní pohon.
 
Pro automobilky není cesta zpět
Šéf Stellantisu rovněž vyjádřil obavy z toho, co se stane s bezpočtem inženýrů specializujících se na spalovací motory, kdyby automobilky přešly výhradně na elektrická auta. To se týká i nezávislých opraváren a prodejců dílů. „Pro lidi, kteří posledních padesát let vytvářeli bohatství a hodnotu pro komunity, ve kterých působíme, i pro naši vlastní společnost, není etické aby ráno vstali a zjistili, že jsou na špatné straně linie. Je důležité jim říci, že je chceme vzít s sebou, protože věříme v jejich schopnosti učit se. Nejdůležitější je říct jim, že je máme rádi. Chceme je vzít s sebou,“ řekl Tavares.
 
Automobilový sektor v roce 2020 dohromady utratil 230 miliard dolarů za výzkum a vývoj týkající se elektromobilů. Dalších 550 miliard dolarů je naplánováno do roku 2030. Výrobci automobilů také plánují nové zdroje příjmů, které do značné míry závisí na elektrifikaci. Důsledky neúspěchu s elektromobily by proto byly katastrofální. To může vysvětlovat, proč mnozí špičkoví manažeři začali naznačovat, že by mohlo být moudré věci zpomalit dřív než bude příliš pozdě.
 
Tavares ještě poznamenal, že jeden z mnoha problémů, spojených s překlenovacím schématem elektrifikace, je skutečnost, že plánovaný počet nabíjecích stanic pravděpodobně nebude dostatečný k podpoře 100% prodeje elektromobilů do roku 2030. Tavares dodal, že výrobci automobilů se zaměřují na technickou stránku a jsou připraveni zavést vozidla s akumulátory ve velkém. Průmyslu a politikům však chybí vize dlouhodobých dopadů této změny mobility. „Co bude dál? Kde je čistá energie? Kde je nabíjecí infrastruktura? Kde jsou suroviny? Jaká jsou geopolitická rizika získávání těchto surovin? Kdo má na zřeteli úplný obraz této transformace?“ zeptal na závěr.