name | autoweek.cz

Čistá mobilita není tak docela čistá

Čistá mobilita není tak docela čistá

23.03.2019 | Vladimír Rybecký | Aktuality

Organizace Amnesty International tvrdí, že výroba akumulátorů pro elektromobily souvisí s nepřípustným vykořisťováním lidí, využíváním dětské práce a znečištěním životního prostředí při jejich produkci a zřejmě i likvidaci.
Přechod automobilového průmyslu k elektromobilitě se zdá být nevyhnutelný. Jejich použití vyžadují striktní předpisy EU a všichni významní výrobci investují obrovské částky do vývoje potřebných technologií. Jenže zatímco elektrická vozidla mají nulové emise (i když ani to neplatí na 100 %), práce, která je zapotřebí pro výrobu jejich nejdůležitější součástky, tedy akumulátoru, má k čistotě daleko. Amnesty International varuje před riziky, která produkce lithio-ionových akumulátorů přináší pro životní prostředí ale i lidi. (Na tuto problematiku na stránkách autoweek.cz upozorňujeme opakovaně)
 
Na právě probíhajícím summitu Nordic Electric Vehicle v Oslu tato nevládní organizace vyzvala k tomu, aby se do pěti let vyrobil první zcela etický akumulátor na světě. Organizace ve svém prohlášení uvádí: „Elektromobily jsou klíčem k přesunu automobilového průmyslu z fosilních paliv, ale v současné době nejsou zdaleka tak etické, jak se nám někteří jejich prodejci snaží namluvit.“
 
Doly na kobalt a lithium jsou spojovány s porušováním lidských práv
Amnesty International uvádí: „Lithio-ionové akumulátory jsou spojeny s porušováním lidských práv včetně využívání dětské práce v Demokratické republice Kongo a s mnoha environmentálními riziky, která by mohla ohrozit jejich „zelený“ potenciál.“
 
Tato nevládní organizace zdokumentovala závažná porušování lidských práv spojená s těžbou nerostných surovin používaných v lithio-ionových akumulátorech zejména v Demokratické republice Kongo, tedy zemi, která vlastní více než polovinu světových zásob kobaltu. Šetření z roku 2016 zjistilo, že děti a dospělí na jihu Konga pracující v kobaltových dolech s ruční těžbou čelí vážným zdravotním rizikům.
 
I přesto, že existují prognózy, že poptávka po kobaltu do roku 2020 dosáhne 2 000 000 tun ročně, žádná země ve svých zákonech nevyžaduje, aby společnosti podávaly zprávy o svých dodavatelských řetězcích při získávání kobaltu. Vzhledem k tomu, že převážná většina kobaltu na světě pochází z Demokratické republiky Kongo, je pravděpodobnost, že použité akumulátory jsou potřísněny dětskou prací a jiným porušováním lidských práv nepřijatelně vysoká.
 
Amnesty International navíc začala zkoumat porušování lidských práv domorodých obyvatel žijících v blízkosti dolů na lithium v Argentině. Projekty se rozvíjejí na území domorodých komunit bez jejich souhlasu a bez řádného informování těchto komunity o dopadu těžby na jejich vodní zdroje.
 
Generální tajemník Amnesty International Kumi Naidoo uvedl: „Se stoupající poptávkou po akumulátorech nastal čas na rázné zrevidování našich zdrojů energie tak, aby se prioritou stala ochrana lidských práv a přírodního prostředí.“
 
Většina akumulátorů se vyrábí v zemích, kde se elektřina produkuje znečišťujícími zdroji
Další problém, který nezisková organizace identifikovala, souvisí s výrobním procesem. Většina celosvětové produkce lithio-ionových akumulátorů je soustředěna v Číně, Jižní Koreji a Japonsku, kde se elektřina vyrábí většinou s využitím spalování uhlí a dalších znečišťujících zdrojů. Amnesty International proto varuje, že je třeba udělat více pro snížení uhlíkové stopy také během výrobní fáze akumulátorů.
 
Vzrůstající poptávka po minerálech jako jsou kobalt, mangan a lithium současně vede k růstu zájmu o jejich hlubokomořskou těžbu. To by mělo závažné a nevratné dopady na biologickou různorodost v oceánech.
 
Neřešená likvidace
Za stejně závažný je považována problematika likvidace použitých akumulátorů. Nevládní organizace vyzývá automobilky, aby „zajistily zodpovědné nakládání s použitými akumulátory“.
 
Existuje mnoho důkazů o tom, že akumulátory, které pocházejí z elektroniky, jsou nezodpovědně likvidovány, což kontaminuje půdu, vodu a vzduch. Netřeba dodávat, že tento odpad obsahuje různé nebezpečné materiály. Ukazuje se, že navzdory poplatkům na recyklaci až 3/4 elektronického odpadu z EU směřuje na skládky v afrických zemích. Vzhledem k tomu, že výše uvedené problémy s lithio-ionovými akumulátory se plně týkají i mobilních telefonů, počítačů a další elektroniky, stojí za připomenutí, že celosvětově se recykluje pouze 1 % mobilních telefonů!
 
Jaké je řešení?
Amnesty International uvádí, že je nejvyšší čas změnit směr, jinak cenu za náš přesun od fosilních paliv k elektromobilitě zaplatí ti, kteří mají za změnu klimatu nejmenší odpovědnost, tedy domorodá společenství a děti. „Energetická řešení budoucnosti nesmějí být založena na nespravedlnosti z minulosti,“ uvedl Kumi Naidoo.
 
Od roku 2016 došlo k určitému pokroku. V reakci na výzkum organizací jako je Amnesty International několik předních společností, včetně Apple, BMW, Daimleru, Renaultu a výrobce akumulátorů Samsung SDI, zveřejnily informace o svých dodavatelských řetězcích. Amnesty International nyní vyzývá i ostatní, aby učinily to samé.
 
„Každá fáze životního cyklu akumulátorů, od těžby nerostných surovin až po jejich likvidaci, přináší rizika pro lidská práva a životní prostředí. S blížící se klimatickou krizí mají spotřebitelé právo požadovat, aby výrobky prodávané jako etická volba, skutečně obstály při jejich prověřování,“ říká Kumi Naidoo.
 
Amnesty International se zaměří na tři fáze životního cyklu akumulátoru:
 
Dobývání: mapování dodavatelských řetězců klíčových nerostů a identifikace dopadů na lidská práva, vyžadování zákazu komerční hlubokomořské těžby.
Výroba: požadavek, aby uhlíkové stopy byly řádně zveřejňovány, minimalizovány a kompenzovány a aby byly právně chráněny práva při práci, včetně zdraví, rovnosti a nediskriminace.
Opětovné použití a využití: požadavek, aby byly produkty navrženy a regulovány tak, aby byl optimalizován jejich potenciál pro opětovné použití a aby se penalizoval odpad a zabránilo se nedovolenému vývozu i ukládání akumulátorů.