name | autoweek.cz
Filtr pevných částic FAP (DPF) 2. část - regenerace
26.11.2016 | Vladimír Rybecký | Aktuality
Nefiltrované výfukové plyny unášejí spečené částice skládající se ze sazí, popela a aditiv. Ty přispívají k ucpání stěn filtru pevných částic, což zvyšuje diferenční tlak ve filtru. Proto se musí filtr pevných částic pravidelně asistovaně regenerovat. Pokračování článku podle podkladů PSA Peugeot Citroën.
Množství zachycených sazí ve filtru způsobuje rozdílnou tlakovou ztrátu (diferenciální tlak mezi vstupem a výstupem). Tento parametr představuje úroveň zanesení filtru pevných částic. Cílem regenerace je udržovat filtr pevných částic v oblasti optimální účinnosti filtru aby byl schopen dostatečně dlouhou dobu (100 000 až 200 000 km) zachytávat a skladovat saze. Při regeneraci se saze spalují bez poškození filtru.
Regenerace první generace filtru pevných částic
Řídicí jednotka zná přesné množství aditiv uložených ve filtru. U filtru první generace ale nemůže znát skutečný objem generovaný akumulací zbytků. Řídicí jednotka spouští regeneraci pokud je dosažena prahová hodnota ujeté vzdálenosti. Paralelně se měří diferenciální tlak, který se musí udržovat v rozsahu pro normální funkci.
Řídicí systém druhé generace
U druhé generace filtru pevných částic systém řídí regeneraci na základě zanesení filtru pevnými částicemi s využitím rozpoznávání jízdních podmínek, a to aktuálních i budoucích, s cílem využít příležitosti vhodné pro regeneraci a tím dosáhnout úsporu paliva. Rozhodnutí o optimální asistenci může přijít i při nižším zanesení filtru. Určení zaplnění filtru je spolehlivější. Regenerace je častější, ale méně zatěžující a optimálnější z hlediska spotřeby paliva, protože využívá všechny příležitosti s vhodnými jízdními podmínkami pro zajištění úspěšné regenerace.
Optimalizace vychází z kalkulace množství zachycených sazí ve filtru a aktuálních jízdních podmínkách na základě kalkulovaného modelu jízdního profilu. Kalkulací budoucích jízdních podmínek na základě historie použití vozidla přináší snížení spotřeby paliva. Systém rozlišuje pět způsobů jízdy: složitý provoz (zachycení 0,015 g sazí za minutu), městský provoz (0,027 g/min), plynulý městský provoz (0,045 g/min), volná silnice (0,044 g/min) a dálnice (0,053 g/min). Některé jízdní profily jsou pro regeneraci vhodnější, například jízda po dálnici, volné silnici nebo v horském terénu. Cílem je minimalizovat riziko přerušených nebo neúspěšných regenerací na minimum.
Optimální ujetá vzdálenost pro regeneraci je přibližně 1365 km, maximální vzdálenost mezi regeneracemi nesmí přesáhnout 1900 km (míra zanešení filtru dosáhne 96 %). Pokud k tomu jsou příznivé podmínky, rozhodne modul o aktivaci regenerace v rozmezí mezi 1200 a 1365 km. Pokud jsou podmínky nevhodné pro spuštění regenerace, systém vyčkává na dosažení vhodných podmínek.
Řídicí systém třetí generace
Řídicí systém třetí generace využívá přesnější stanovení množství sazí na základě teploty a směsi. Systém přesně určuje množství sazí. Na rozdíl od druhé generace, vycházející z odhadů, se výpočty zpřesňují stálým měřením. Modul možnosti regenerace sleduje jízdní styl řidiče a určuje možnosti regenerace z krátkodobého i dlouhodobého hlediska pro využití šance na úspěch regenerace. Cílem je snížení rizika předčasně ukončených regenerací na minimum a pro regeneraci využívat nejvhodnější jízdní podmínky.
Cílem řídicí jednotky je udržovat filtr v oblasti normální funkce bez ohledu na celkovou ujetou vzdálenost. Řídicí jednotka dává pokyn na regeneraci s ohledem na návrat do běžných funkčních podmínek. Z informací o zanesení filtru, zvýšené spotřebě, jízdních podmínkách a dat z funkčního modulu modul rozhodnutí aktivuje regeneraci a její ukončení v závislosti na různých funkčních pravidlech, jejichž cílem je zajistit, že se regenerace odehrává v nejvhodnějších podmínkách, minimalizovat zvýšení spotřeby paliva a v kritických podmínkách zajistit ochranu motoru a filtru pevných částic.
1. část zde.
Pokračování zde.
Regenerace první generace filtru pevných částic
Řídicí jednotka zná přesné množství aditiv uložených ve filtru. U filtru první generace ale nemůže znát skutečný objem generovaný akumulací zbytků. Řídicí jednotka spouští regeneraci pokud je dosažena prahová hodnota ujeté vzdálenosti. Paralelně se měří diferenciální tlak, který se musí udržovat v rozsahu pro normální funkci.
Řídicí systém druhé generace
U druhé generace filtru pevných částic systém řídí regeneraci na základě zanesení filtru pevnými částicemi s využitím rozpoznávání jízdních podmínek, a to aktuálních i budoucích, s cílem využít příležitosti vhodné pro regeneraci a tím dosáhnout úsporu paliva. Rozhodnutí o optimální asistenci může přijít i při nižším zanesení filtru. Určení zaplnění filtru je spolehlivější. Regenerace je častější, ale méně zatěžující a optimálnější z hlediska spotřeby paliva, protože využívá všechny příležitosti s vhodnými jízdními podmínkami pro zajištění úspěšné regenerace.
Optimalizace vychází z kalkulace množství zachycených sazí ve filtru a aktuálních jízdních podmínkách na základě kalkulovaného modelu jízdního profilu. Kalkulací budoucích jízdních podmínek na základě historie použití vozidla přináší snížení spotřeby paliva. Systém rozlišuje pět způsobů jízdy: složitý provoz (zachycení 0,015 g sazí za minutu), městský provoz (0,027 g/min), plynulý městský provoz (0,045 g/min), volná silnice (0,044 g/min) a dálnice (0,053 g/min). Některé jízdní profily jsou pro regeneraci vhodnější, například jízda po dálnici, volné silnici nebo v horském terénu. Cílem je minimalizovat riziko přerušených nebo neúspěšných regenerací na minimum.
Optimální ujetá vzdálenost pro regeneraci je přibližně 1365 km, maximální vzdálenost mezi regeneracemi nesmí přesáhnout 1900 km (míra zanešení filtru dosáhne 96 %). Pokud k tomu jsou příznivé podmínky, rozhodne modul o aktivaci regenerace v rozmezí mezi 1200 a 1365 km. Pokud jsou podmínky nevhodné pro spuštění regenerace, systém vyčkává na dosažení vhodných podmínek.
Řídicí systém třetí generace
Řídicí systém třetí generace využívá přesnější stanovení množství sazí na základě teploty a směsi. Systém přesně určuje množství sazí. Na rozdíl od druhé generace, vycházející z odhadů, se výpočty zpřesňují stálým měřením. Modul možnosti regenerace sleduje jízdní styl řidiče a určuje možnosti regenerace z krátkodobého i dlouhodobého hlediska pro využití šance na úspěch regenerace. Cílem je snížení rizika předčasně ukončených regenerací na minimum a pro regeneraci využívat nejvhodnější jízdní podmínky.
Cílem řídicí jednotky je udržovat filtr v oblasti normální funkce bez ohledu na celkovou ujetou vzdálenost. Řídicí jednotka dává pokyn na regeneraci s ohledem na návrat do běžných funkčních podmínek. Z informací o zanesení filtru, zvýšené spotřebě, jízdních podmínkách a dat z funkčního modulu modul rozhodnutí aktivuje regeneraci a její ukončení v závislosti na různých funkčních pravidlech, jejichž cílem je zajistit, že se regenerace odehrává v nejvhodnějších podmínkách, minimalizovat zvýšení spotřeby paliva a v kritických podmínkách zajistit ochranu motoru a filtru pevných částic.
1. část zde.
Pokračování zde.
Další články
© 2024 autoweek.cz. Veškerá práva vyhrazena | O autoweek.cz