name | autoweek.cz
Hromadný neúspěch hromadných žalob v kauze Dieselgate
25.02.2020 | | Aktuality
Exkluzivní komentář advokátky Mgr. Kateřina Turnhöfer ke kauze Dieselgate. Zmiňuje pozitiva i negativa tzv. hromadných žalob, pomocí kterých se (nejen) čeští majitelé aut přihlašují do soudních řízení.
Ministerstvo spravedlnosti připravilo návrh zákona, který hromadné žaloby zavede do českého právního řádu a v asi nejznámější hromadné žalobní kauze současnosti - Dieselgate - vydal pražský Městský soud v podzimních měsících hned tři rozsudky. Hromadné žaloby, ať už ty „opravdové“, které připravuje Ministerstvo spravedlnosti, nebo „kvazihromadné“, kterými se teď zabývají pražské soudy, jsou velkým právním, ale i společenským tématem.
S dotazy právě na tyto české kvazihromadné (společné) žaloby se ovšem čas od času ve své praxi setkávám. V případě otázek klientů, zda se mají připojit, jim odpovídám, že v tuto chvíli raději ne. Správnost mých úsudků koneckonců potvrdila nedávná rozhodnutí Městského soudu v Praze.
Jeho podzimní rozsudky ukazují tvrdou právní realitu. Navzdory sebevědomým deklaracím podnikavých žalobních iniciativ nejsou tyto žaloby o nic bezpečnější, než dřívější pokusy nechvalně proslulých „poplatkářů“. Zdánlivě bezpečná „hromadná žaloba“ má poměrně vážné vady, které vrátily řízení na úplný začátek. Ukazuje se nyní v plné nahotě, že příliš kreativní přístup k soudním řízením se nevyplácí a přináší celou řadu na první pohled pro klienty neviditelných rizik. Ponechme stranou to, zda podle českého práva vůbec nějaké nároky vlastníkům vznikly, a zejména zda se je podaří žalobcům prokázat.
Základní problém je už skutečně v základu - v samotné konstrukci tzv. společných žalob, a to v době, kdy zákon o hromadných žalobách neexistuje. „Společnou“ žalobní konstrukci vystavěnou na principu komisionářské smlouvy zpochybnily všechny dosavadní verdikty pražského Městského soudu. Ta totiž nemůže sloužit jako prostředek k hromadnému vymáhání nároků, což ostatně potvrdil již dříve i Nejvyšší soud.
Problém je také v místní příslušnosti. Žalobci podali žaloby k soudu na Prahu 8. Sdružují přitom klienty, kteří automobily zakoupili a provozují po celém Česku. Uvedeným poškozeným tedy vznikala škoda jinde než na území Prahy 8, a proto tedy patří jejich žaloba i k jiným místně příslušným soudům. Proč tedy zrovna Praha 8? V čí prospěch?
A pak je tu také čas. Zákazníci se o kauze dozvěděli v září roku 2015 po zveřejnění zjištěních americké Agentury po ochranu životního prostředí (EPA) - tedy již před více jak 4 lety. Přitom právě čas je pro úspěch před soudem zásadní - promlčený nárok úspěšný nebude a náklady prohry nese žalobce. Proto i v kauze Dieselgate by se měl každý vlastník vozu (potenciální žalobce) ptát: není už na podání žaloby pozdě?
Vliv času na možnost uplatnit úspěšně nároky u soudu řeší úprava tzv. promlčení - po uplynutí určité doby se právo oslabuje a nároky již nelze u soudu úspěšně vymáhat. V daném případě lze uvažovat o promlčecí lhůtě tříleté či dvouleté. V obou případech je však jasné, že promlčecí lhůta nejpozději na podzim 2018 uplynula. Přitom žalobci na svém webu stále vyzývají klienty, aby se k žalobě připojili a požadovali po automobilce odškodnění.
Změnu nepřinese ani připravovaný zákon o hromadném řízení, neboť samozřejmě ani jeho prostřednictvím nebude možné vymáhat promlčené nároky. Mé doporučení na časté dotazy klientů se proto nezmění. Podle zpráv z médií se jeden ze žalobců brání dokonce u Nejvyššího soudu. Vypadá to tedy na velmi dlouhé soudní řízení, usilovnou válku a mnoho dílčích právních bitev, navíc pro spotřebitele s nejistým výsledkem. Ten se může obrátit proti jim samotným - například v úhradě vysokých nákladů řízení v případě neúspěchu tak, jak jsme viděli nedávno v již zmíněné kauze bankovních poplatků.
S dotazy právě na tyto české kvazihromadné (společné) žaloby se ovšem čas od času ve své praxi setkávám. V případě otázek klientů, zda se mají připojit, jim odpovídám, že v tuto chvíli raději ne. Správnost mých úsudků koneckonců potvrdila nedávná rozhodnutí Městského soudu v Praze.
Jeho podzimní rozsudky ukazují tvrdou právní realitu. Navzdory sebevědomým deklaracím podnikavých žalobních iniciativ nejsou tyto žaloby o nic bezpečnější, než dřívější pokusy nechvalně proslulých „poplatkářů“. Zdánlivě bezpečná „hromadná žaloba“ má poměrně vážné vady, které vrátily řízení na úplný začátek. Ukazuje se nyní v plné nahotě, že příliš kreativní přístup k soudním řízením se nevyplácí a přináší celou řadu na první pohled pro klienty neviditelných rizik. Ponechme stranou to, zda podle českého práva vůbec nějaké nároky vlastníkům vznikly, a zejména zda se je podaří žalobcům prokázat.
Základní problém je už skutečně v základu - v samotné konstrukci tzv. společných žalob, a to v době, kdy zákon o hromadných žalobách neexistuje. „Společnou“ žalobní konstrukci vystavěnou na principu komisionářské smlouvy zpochybnily všechny dosavadní verdikty pražského Městského soudu. Ta totiž nemůže sloužit jako prostředek k hromadnému vymáhání nároků, což ostatně potvrdil již dříve i Nejvyšší soud.
Problém je také v místní příslušnosti. Žalobci podali žaloby k soudu na Prahu 8. Sdružují přitom klienty, kteří automobily zakoupili a provozují po celém Česku. Uvedeným poškozeným tedy vznikala škoda jinde než na území Prahy 8, a proto tedy patří jejich žaloba i k jiným místně příslušným soudům. Proč tedy zrovna Praha 8? V čí prospěch?
A pak je tu také čas. Zákazníci se o kauze dozvěděli v září roku 2015 po zveřejnění zjištěních americké Agentury po ochranu životního prostředí (EPA) - tedy již před více jak 4 lety. Přitom právě čas je pro úspěch před soudem zásadní - promlčený nárok úspěšný nebude a náklady prohry nese žalobce. Proto i v kauze Dieselgate by se měl každý vlastník vozu (potenciální žalobce) ptát: není už na podání žaloby pozdě?
Vliv času na možnost uplatnit úspěšně nároky u soudu řeší úprava tzv. promlčení - po uplynutí určité doby se právo oslabuje a nároky již nelze u soudu úspěšně vymáhat. V daném případě lze uvažovat o promlčecí lhůtě tříleté či dvouleté. V obou případech je však jasné, že promlčecí lhůta nejpozději na podzim 2018 uplynula. Přitom žalobci na svém webu stále vyzývají klienty, aby se k žalobě připojili a požadovali po automobilce odškodnění.
Změnu nepřinese ani připravovaný zákon o hromadném řízení, neboť samozřejmě ani jeho prostřednictvím nebude možné vymáhat promlčené nároky. Mé doporučení na časté dotazy klientů se proto nezmění. Podle zpráv z médií se jeden ze žalobců brání dokonce u Nejvyššího soudu. Vypadá to tedy na velmi dlouhé soudní řízení, usilovnou válku a mnoho dílčích právních bitev, navíc pro spotřebitele s nejistým výsledkem. Ten se může obrátit proti jim samotným - například v úhradě vysokých nákladů řízení v případě neúspěchu tak, jak jsme viděli nedávno v již zmíněné kauze bankovních poplatků.
Další články
© 2024 autoweek.cz. Veškerá práva vyhrazena | O autoweek.cz