name | autoweek.cz
Jak spotřebitelští právníci německým spotřebitelům nepomohli
04.05.2020 | | Aktuality
V Německu dosáhl Volkswagen dohody na výši odškodnění v kauze Dieselgate - majitelům aut zaplatí 17 miliard korun. Dohody o odškodnění dosáhl na základě mimosoudního jednání.
Na celém případu je ale zajímavé, že dohodu v Německu nedojednal původní hromadný žalobce - spotřebitelská organizace, ale Volkswagen nabídl klientům odškodnění individuálně. Důvod pro tento neobvyklý postup je velmi nečekaný: dohoda ztroskotala na hamižnosti spotřebitelských advokátů.
Obdobně v České republice probíhá hromadné soudní řízení v kauze Dieselgate, ve kterém zákazníci požadují po koncernu VW odškodnění. Na první pohled se může zdát, že jde o stejný případ, ovšem situace v obou sousedních státech je podstatně odlišná. To má především svoje právní důvody. Český právní řád zatím termín hromadná žaloba nezná, přesto zřejmě nejznámější společnosti - Dieselgate a Safediesel - podaly za spotřebitele, kteří se k nim přidali, jakousi pseudohromadnou žalobu.
Nicméně právě aktuální německý případ jasně ukazuje, že spolupráce se spotřebitelskou organizací nemusí být vždy pro spotřebitele přínosná, spíš naopak, a to dokonce i v situaci, kdy právní řád obsahuje možnost podání hromadné žaloby. V Německu se na přelomu roku 2019 a 2020 snažili spotřebitelé s Volkswagenem dohodnout na narovnání. Oficiální jednání s tamní zastřešující spotřebitelskou organizací Verbraucherzentrale Bundesverband (VZBV) rychle skončila. Celé vyjednávání ztroskotalo kvůli enormním výdajům za advokáty, kteří VZBV v řízení zastupovali. Ti si za rok a půl práce řekli o 50 milionů eur za své služby. Volkswagen odmítl uznat jejich oprávněnost v takovém rozsahu, když mu nebyli schopni doložit, za co je účtují, a to vedlo k zastavení celého smírčího jednání. Mezičlánek v podobě hromadného žalobce a jeho advokátů tak k dohodě nepřispěl.
O to důrazněji je třeba upozornit na rizika spojená s podobným postupem v tuzemsku, kde je právně situace zákazníků mnohonásobně slabší. V České republice, na rozdíl od Německa, vozidla nikdy nemusela povinně do servisu a mohou klidně volně dál bez omezení jezdit. Těžko tedy mohla vzniknout škoda.
V České republice také, na rozdíl od Německa, právní úprava hromadného řízení neexistuje. Společné vymáhání na základě komisionářské smlouvy, na němž jsou tuzemské hromadné akce založeny, nemá žádný zákonný podklad. Takový procesní postup je velmi riskantní, jeho nevhodnost potvrdily i podzimní rozsudky Městského soudu, které vrátily soudní řízení v české větvi kauzy Dieselgate na začátek. Spotřebitelé při společném vymáhání ztrácejí možnost jakkoliv soudní řízení ovlivnit. A již mnoho let jsou uvězněni v mediálně propíraném soudním sporu, který nebere konce, aniž by z toho měli slíbený prospěch.
Výše odměny pro vymáhající tuzemské společnosti přitom v České republice tvoří dokonce 25 % z vysouzené částky. Tedy více než třikrát tolik, co požadovali němečtí advokáti a co vedlo ke ztroskotání jednání VZBV o dohodě! V České republice navíc celé požadované odškodnění má být vyplacené společnosti, a nikoliv přímo spotřebitelům. Ta má teprve po odečtení své odměny a nákladů zbytek rozdělit mezi spotřebitele. Nikde ale není záruka, že to udělá. Zejména v situaci, kdy činnost vymáhající společnosti netransparentně financují nepřiznaní investoři. A kdy je společnost po mnohaletém neúspěšném sporu v tak špatné finanční situaci, že je možné ji poslat do likvidace. To samozřejmě zvyšuje rizika pro spotřebitele a snižuje pravděpodobnost jakékoli dohody. Pořád tedy platí, že připojení k hromadné žalobě je pro spotřebitele značně nebezpečné, a jak dosavadní vývoj u nás i v sousedním Německu ukazuje, jim žádný užitek spíše nepřinese.
Martin Rezek, advokátní kancelář Rezek, Prunner, Firická
právník se dlouhodobě věnuje spotřebitelským sporům
Obdobně v České republice probíhá hromadné soudní řízení v kauze Dieselgate, ve kterém zákazníci požadují po koncernu VW odškodnění. Na první pohled se může zdát, že jde o stejný případ, ovšem situace v obou sousedních státech je podstatně odlišná. To má především svoje právní důvody. Český právní řád zatím termín hromadná žaloba nezná, přesto zřejmě nejznámější společnosti - Dieselgate a Safediesel - podaly za spotřebitele, kteří se k nim přidali, jakousi pseudohromadnou žalobu.
Nicméně právě aktuální německý případ jasně ukazuje, že spolupráce se spotřebitelskou organizací nemusí být vždy pro spotřebitele přínosná, spíš naopak, a to dokonce i v situaci, kdy právní řád obsahuje možnost podání hromadné žaloby. V Německu se na přelomu roku 2019 a 2020 snažili spotřebitelé s Volkswagenem dohodnout na narovnání. Oficiální jednání s tamní zastřešující spotřebitelskou organizací Verbraucherzentrale Bundesverband (VZBV) rychle skončila. Celé vyjednávání ztroskotalo kvůli enormním výdajům za advokáty, kteří VZBV v řízení zastupovali. Ti si za rok a půl práce řekli o 50 milionů eur za své služby. Volkswagen odmítl uznat jejich oprávněnost v takovém rozsahu, když mu nebyli schopni doložit, za co je účtují, a to vedlo k zastavení celého smírčího jednání. Mezičlánek v podobě hromadného žalobce a jeho advokátů tak k dohodě nepřispěl.
O to důrazněji je třeba upozornit na rizika spojená s podobným postupem v tuzemsku, kde je právně situace zákazníků mnohonásobně slabší. V České republice, na rozdíl od Německa, vozidla nikdy nemusela povinně do servisu a mohou klidně volně dál bez omezení jezdit. Těžko tedy mohla vzniknout škoda.
V České republice také, na rozdíl od Německa, právní úprava hromadného řízení neexistuje. Společné vymáhání na základě komisionářské smlouvy, na němž jsou tuzemské hromadné akce založeny, nemá žádný zákonný podklad. Takový procesní postup je velmi riskantní, jeho nevhodnost potvrdily i podzimní rozsudky Městského soudu, které vrátily soudní řízení v české větvi kauzy Dieselgate na začátek. Spotřebitelé při společném vymáhání ztrácejí možnost jakkoliv soudní řízení ovlivnit. A již mnoho let jsou uvězněni v mediálně propíraném soudním sporu, který nebere konce, aniž by z toho měli slíbený prospěch.
Výše odměny pro vymáhající tuzemské společnosti přitom v České republice tvoří dokonce 25 % z vysouzené částky. Tedy více než třikrát tolik, co požadovali němečtí advokáti a co vedlo ke ztroskotání jednání VZBV o dohodě! V České republice navíc celé požadované odškodnění má být vyplacené společnosti, a nikoliv přímo spotřebitelům. Ta má teprve po odečtení své odměny a nákladů zbytek rozdělit mezi spotřebitele. Nikde ale není záruka, že to udělá. Zejména v situaci, kdy činnost vymáhající společnosti netransparentně financují nepřiznaní investoři. A kdy je společnost po mnohaletém neúspěšném sporu v tak špatné finanční situaci, že je možné ji poslat do likvidace. To samozřejmě zvyšuje rizika pro spotřebitele a snižuje pravděpodobnost jakékoli dohody. Pořád tedy platí, že připojení k hromadné žalobě je pro spotřebitele značně nebezpečné, a jak dosavadní vývoj u nás i v sousedním Německu ukazuje, jim žádný užitek spíše nepřinese.
Martin Rezek, advokátní kancelář Rezek, Prunner, Firická
právník se dlouhodobě věnuje spotřebitelským sporům
Další články
© 2024 autoweek.cz. Veškerá práva vyhrazena | O autoweek.cz