name | autoweek.cz
Kam s ní?
23.11.2019 | Vladimír Rybecký | Aktuality
Rakušan Dominik Freymuth počátkem října dostal za volantem záchvat kašle. V důsledku toho se svou Teslou narazil do stromu. To ještě netušil, že tím jeho elektrická odysea teprve začala. Dnes je díky tomu učitel z Tyrolska v Rakousku mediální hvězdou.
Když se Dominik Freymuth po dvou týdnech po nehodě vrátil z nemocnice, musel zajistit likvidaci nepoužitelného šrotu, který dříve byl jeho Teslou Model S85D v ceně 102 000 eur. Trosky po nehodě a uhašení následného požáru hasiči ponořili na tři dny do speciálního kontejneru s 11 000 litry vody, aby ochladili akumulátor.
Problémem je, že součástí šrotu je i lithio-ionový akumulátor o hmotnosti 600 kg. A tady nastal problém - v Rakousku neexistuje žádná firma, která by měla k jeho likvidaci potřebnou licenci. Ukázalo se, že ji nemá ani firma ÖCAR, kterou mu doporučilo přímo zastoupení Tesly. Přesvědčili se o tom i reportéři státní televize ÖRF, které případ zaujal.
Specialista na recyklaci Roland Pomberger z university v Leobenu televizním reportérům vysvětlil, že recyklace Li-Ion akumulátoru není problém, ovšem jen v případě, že se jedná o neporušený akumulátor. Ostatně podle evropské legislativy má výrobce povinnost zajistit sběr a likvidaci použitých výrobků. Jenže stav akumulátoru v autě, které shořelo, je nejistý a zatím pro něj neexistuje skutečně bezpečné řešení.
Jediné specializované firmy v Evropě, které mají oprávnění poškozené akumulátory likvidovat, jsou pouze Redux v Německu a Umicore v Belgii. Jenže tady Freymuth narazil na evropskou byrokracii - nesmí akumulátor ke specializované firmě do Německa dopravit, protože doprava rizikového odpadu přes hranice je v rámci EU zakázaná. Rakousko navíc nepodepsalo dohodu EU o dopravě nebezpečných materiálů. Doprava Li-Ion akumulátoru je tedy z hlediska evropské legislativy dopravou nebezpečného, vysoce hořlavého materiálu. Zarážející na tom je, že pokud je tento akumulátor v autě jako jeho zdroj energie, tak už se o materiál představující vysokou míru rizika nejedná. Jak je tedy možné, že se po evropských silnicích mohou volně a bez jakékoliv výstrahy pohybovat vozidla, v nichž se převáží tak nebezpečný materiál?
Freymuth se tak stal majitelem časované bomby prozatímně zaparkované na okraji místního smetiště ve Walchsee. Jediné řešení údajně spočívá v tom, že za ním přijede specialista z Nizozemska, který má potřebné vybavení na úplné vybití rozbitého akumulátoru. Až po úplném vybití se akumulátor změní v bezpečný odpad, který mohou v Rakousku zpracovat. Freymuth spolu s televizními redaktory ovšem na příjezd tohoto specialisty čeká už několik dní. Zřejmě má po Evropě hodně práce.
Je jasné, že s podobnými případy se budou motoristé setkávat stále častěji, a to nejen v případě vozů Tesla, ale u všech elektromobilů a plug-in hybridů, a to i u nás. Je proto nejvyšší čas připravit potřebnou legislativu, aby Freymuthův případ brzy zůstal jen anekdotou z počátků elektromobility.
Jen na doplnění - likvidace kontaminované vody z kontejneru, kam byla Tesla ponořena, přijde na 250 eur za 1000 litrů. Belgická společnost Redux při recyklaci Li-Ion akumulátorů získává kobalt, nikl a měď. Jde o celkem 70 % materiálů. Recyklace lithia se nedělá, protože se nevyplácí.
Problémem je, že součástí šrotu je i lithio-ionový akumulátor o hmotnosti 600 kg. A tady nastal problém - v Rakousku neexistuje žádná firma, která by měla k jeho likvidaci potřebnou licenci. Ukázalo se, že ji nemá ani firma ÖCAR, kterou mu doporučilo přímo zastoupení Tesly. Přesvědčili se o tom i reportéři státní televize ÖRF, které případ zaujal.
Specialista na recyklaci Roland Pomberger z university v Leobenu televizním reportérům vysvětlil, že recyklace Li-Ion akumulátoru není problém, ovšem jen v případě, že se jedná o neporušený akumulátor. Ostatně podle evropské legislativy má výrobce povinnost zajistit sběr a likvidaci použitých výrobků. Jenže stav akumulátoru v autě, které shořelo, je nejistý a zatím pro něj neexistuje skutečně bezpečné řešení.
Jediné specializované firmy v Evropě, které mají oprávnění poškozené akumulátory likvidovat, jsou pouze Redux v Německu a Umicore v Belgii. Jenže tady Freymuth narazil na evropskou byrokracii - nesmí akumulátor ke specializované firmě do Německa dopravit, protože doprava rizikového odpadu přes hranice je v rámci EU zakázaná. Rakousko navíc nepodepsalo dohodu EU o dopravě nebezpečných materiálů. Doprava Li-Ion akumulátoru je tedy z hlediska evropské legislativy dopravou nebezpečného, vysoce hořlavého materiálu. Zarážející na tom je, že pokud je tento akumulátor v autě jako jeho zdroj energie, tak už se o materiál představující vysokou míru rizika nejedná. Jak je tedy možné, že se po evropských silnicích mohou volně a bez jakékoliv výstrahy pohybovat vozidla, v nichž se převáží tak nebezpečný materiál?
Freymuth se tak stal majitelem časované bomby prozatímně zaparkované na okraji místního smetiště ve Walchsee. Jediné řešení údajně spočívá v tom, že za ním přijede specialista z Nizozemska, který má potřebné vybavení na úplné vybití rozbitého akumulátoru. Až po úplném vybití se akumulátor změní v bezpečný odpad, který mohou v Rakousku zpracovat. Freymuth spolu s televizními redaktory ovšem na příjezd tohoto specialisty čeká už několik dní. Zřejmě má po Evropě hodně práce.
Je jasné, že s podobnými případy se budou motoristé setkávat stále častěji, a to nejen v případě vozů Tesla, ale u všech elektromobilů a plug-in hybridů, a to i u nás. Je proto nejvyšší čas připravit potřebnou legislativu, aby Freymuthův případ brzy zůstal jen anekdotou z počátků elektromobility.
Jen na doplnění - likvidace kontaminované vody z kontejneru, kam byla Tesla ponořena, přijde na 250 eur za 1000 litrů. Belgická společnost Redux při recyklaci Li-Ion akumulátorů získává kobalt, nikl a měď. Jde o celkem 70 % materiálů. Recyklace lithia se nedělá, protože se nevyplácí.
Další články
© 2024 autoweek.cz. Veškerá práva vyhrazena | O autoweek.cz