name | autoweek.cz
Lee Iacocca zemřel ve věku 94 let
04.07.2019 | Vladimír Rybecký | Aktuality
Lee Iacocca byl jednou z nejvýznamnějších osobností amerického automobilového průmyslu. Zachránil před zánikem Chrysler, získal pro Chrysler značku Jeep, stál u zrodu minivanů a ještě před tím inicioval vznik legendy jménem Mustang.
Životní příběh Leeho Iacoccy je zosobněním amerického snu jako z laciného filmu. Narodil se v roce 1924 jako Lido Anthony Iacocca v rodině italských přistěhovalců v hornickém okrese ve státě Pensylvánie. Jeho rodiče se živili prodejem hotdogů. V Pensylvánii vystudoval strojařinu a k tomu si přidal politiku na universitě v Princetonu. Krátce po válce jako vystudovaný inženýr nastoupil k Ford Motor.
Pracoval jako prodejce ve Philadelphii, kde na sebe upozornil prodejní kampaní na vozy modelového roku 1956. To mu otevřelo dveře do Dearbornu. V roce 1960 byl jmenován vicepresidentem divize Ford. Zde proměnil bezpohlavní sedan Falcon ve sportovní kupé a roadster Mustang. Vsadil na nadšení mladé poválečné generace, v roce 1964 jí nabídl cenově dostupný atraktivně vyhlížející automobil a dosáhl obrovský úspěch.
Generální ředitel a předseda Ford Motor Henryho Forda II ho poté přiměl, aby vytvořil i automobil, který byl přímým protikladem Mustangu - nejluxusnější sériově vyráběné kupé v poválečné Americe Continental Mk. III. Později, opět s úspěchem, nechal Mustang upravit na sportovnější Mercury Cougar. V Evropě zase inicioval vznik modelu Escort jako prvního společný projekt britského a německého Fordu. Ne vše se mu ale podařilo - sázka na kompaktní model Pinto, inspirovaný evropským escortem, skončila fiaskem.
V roce 1970 Henry Ford II usadil Iacoccu do kanceláře presidenta společnosti. Jenže tím se příběh mění, protože nastal úpadek amerického automobilového průmyslu a spolu s tím přišel i Iacoccův pád. V důsledku rostoucí obliby dovážených japonských a německých aut, růstu úrokových sazeb, propadu ekonomiky, závažných problémů s kontrolou kvality a raketovým růstem cen pohonných hmot kvůli omezení dodávek ropy ze strany států OPEC se americký automobilový průmysl v 70. letech začal hroutit. V roce 1978 Henry Ford II našel viníka problémů v Iacoccovi.
Vyhazov od Fordu se pro respektovaného manažera stal příležitostí nastoupit v následujícím roce v konkurenční společnosti, která na tom byla ještě mnohem hůř a hledala spasitele. Chrysler s nabídkou automobilů, které byly technicky zastaralé a designově obskurní, stál na hranici bankrotu.
První dny Iacoccova působení v Chrysleru vyžadovaly odvážná rozhodnutí. Zajistil od Kongresu garance na úvěry, zbavil se ztrátových aktivit v Evropě, které prodal Peugeotu, a vyřadil z výrobního programu nejhůř prodejné modely.
Bob Lutz, který s Iacoccou spolupracoval přes dvě desetiletí, na to vzpomíná: „Lee byl mistrem změn. Dokázal být tvrdý, ale když to šlo, tak byl báječný. Přijímal správná rozhodnutí o financích. To, aby zachránil Chrysler, vyžadovalo neustále vystupovat na veřejnosti jako tvář společnosti a on to neúnavně činil. Když jsme měli mítink o našem dalším kroku, Lee trpělivě naslouchal. Pak vypustil obláček z doutníku, praštil pěstí do stolu a vykřiknul: „Držte už všichni hubu! Právě tak to teď uděláme.“
Prosazoval úspory všude, kde se jen dalo, zamezil zbytečným ztrátám a ve správnou chvíli uvedl na trh novou řadu modelů postavených na nové kompaktní platformě s pohonem předních kol K-Car. Levná prostorná auta orientovaná jen na jednoduchou dopravu se setkala s nadšením přijetím ze strany zákazníků.
V té době se velké rodiny musely rozhodovat jen mezi kombi a velkými dodávkami. Do toho přišel Iacocca v roce 1984 s revolucí - minivanem, konceptem, který mu už před tím zamítli realizovat u Fordu. „Minivan v podstatě zachránil Chrysler,“ říká Lutz. Přitom ne všichni ve vedení byli tímto typem vozidel nadšeni. Jejich úspěch u zákazníků ovšem byl fenomenální, takže výrobní kapacity brzy nestačily uspokojit poptávku.
Ani poté, co dokázal Chrysler stabilizovat, nebyl Iacocca spokojen. Zaměřil se na společnost American Motors, která tehdy byla pod kontrolou Renaultu. Stála akvizice zbytků koncernu AMC v roce 1987 za 1,5 miliardy dolarů? Kromě několika zajímavých projektů francouzského původu za ní Iacocca viděl především klenot jménem Jeep. Bylo to tehdy riskantní rozhodnutí, ovšem Jeep se stal základem finančního úspěchu Chrysleru a je jím dodnes. Hned po převzetí AMC Iacocca rozhodl oživit odložený projekt vozu Jeep, který byl v roce 1992 uveden jako Grand Cherokee.
O vozy koncernu Chrysler rostl zájem, takže se zvyšovala i jejich cena. Chrysler vydělával a mohl investovat do nových modelů. Tyto roky byly díky tomu provázeny i návratem nezvyklých sportovních vozů, v čele s monstrózním kupé Dodge Viper.
Iacocca jako předseda představenstva a generální ředitel Chrysleru skončil v roce 1992, kdy ve své poslední televizní reklamě hovořil o tom, že dosáhl homerun uvedením sedanů řady LH s pohonem předních kol a průlomovým konceptem „cab forward“, tedy prostorem pro cestující posunutým dopředu.
To vše změnilo vnímání koncernu Chrysler, který se stal symbolem progresivnosti. Součástí toho se staly i bombastické prezentace nových modelů na autosalonu v Detroitu, které organizoval Bob Lutz a jejichž vyvrcholením byl debut Jeepu Grand Cherokee v roce 1992. Tyto prezentace poskytovaly příležitost vyniknout Iacoccově showmanské povaze. Nebránil se při tom ani nekorektním výrokům, jako když vysvětloval, proč se Jeepu moc nedaří v Japonsku: „Za války viděli spoustu jeepů, takže zatraceně dobře vědí, jak jsou dobré“.
Jestliže Iacocca v jedné reklamě tvrdil: „Pokud najdete lepší auto, tak si ho kupte!“, pak se dá tvrdit: „Pokud dokážete najít lepšího ředitele, tak ho angažujte!“
Jeho neobvyklé jméno se vykládalo jako akronym: „I Am Chairman of Chrysler Corporation America“. Musel proto hodně trpět, když viděl, jak jím vybudovaný Chrysler získal německý Daimler a posléze jej zcela zdevastoval a nakonec se jej, opět na hranici bankrotu, zbavil.
Od roku 2013 se automobilový gigant Lido Anthony Iacocca vytratil z očí veřejnosti. Parkinsonova nemoc jej přinutila odebrat se do ústraní v Bel-Airu v Kalifornii, kde v úterý 2. července zemřel ve věku 94 let.
Pracoval jako prodejce ve Philadelphii, kde na sebe upozornil prodejní kampaní na vozy modelového roku 1956. To mu otevřelo dveře do Dearbornu. V roce 1960 byl jmenován vicepresidentem divize Ford. Zde proměnil bezpohlavní sedan Falcon ve sportovní kupé a roadster Mustang. Vsadil na nadšení mladé poválečné generace, v roce 1964 jí nabídl cenově dostupný atraktivně vyhlížející automobil a dosáhl obrovský úspěch.
Generální ředitel a předseda Ford Motor Henryho Forda II ho poté přiměl, aby vytvořil i automobil, který byl přímým protikladem Mustangu - nejluxusnější sériově vyráběné kupé v poválečné Americe Continental Mk. III. Později, opět s úspěchem, nechal Mustang upravit na sportovnější Mercury Cougar. V Evropě zase inicioval vznik modelu Escort jako prvního společný projekt britského a německého Fordu. Ne vše se mu ale podařilo - sázka na kompaktní model Pinto, inspirovaný evropským escortem, skončila fiaskem.
V roce 1970 Henry Ford II usadil Iacoccu do kanceláře presidenta společnosti. Jenže tím se příběh mění, protože nastal úpadek amerického automobilového průmyslu a spolu s tím přišel i Iacoccův pád. V důsledku rostoucí obliby dovážených japonských a německých aut, růstu úrokových sazeb, propadu ekonomiky, závažných problémů s kontrolou kvality a raketovým růstem cen pohonných hmot kvůli omezení dodávek ropy ze strany států OPEC se americký automobilový průmysl v 70. letech začal hroutit. V roce 1978 Henry Ford II našel viníka problémů v Iacoccovi.
Vyhazov od Fordu se pro respektovaného manažera stal příležitostí nastoupit v následujícím roce v konkurenční společnosti, která na tom byla ještě mnohem hůř a hledala spasitele. Chrysler s nabídkou automobilů, které byly technicky zastaralé a designově obskurní, stál na hranici bankrotu.
První dny Iacoccova působení v Chrysleru vyžadovaly odvážná rozhodnutí. Zajistil od Kongresu garance na úvěry, zbavil se ztrátových aktivit v Evropě, které prodal Peugeotu, a vyřadil z výrobního programu nejhůř prodejné modely.
Bob Lutz, který s Iacoccou spolupracoval přes dvě desetiletí, na to vzpomíná: „Lee byl mistrem změn. Dokázal být tvrdý, ale když to šlo, tak byl báječný. Přijímal správná rozhodnutí o financích. To, aby zachránil Chrysler, vyžadovalo neustále vystupovat na veřejnosti jako tvář společnosti a on to neúnavně činil. Když jsme měli mítink o našem dalším kroku, Lee trpělivě naslouchal. Pak vypustil obláček z doutníku, praštil pěstí do stolu a vykřiknul: „Držte už všichni hubu! Právě tak to teď uděláme.“
Prosazoval úspory všude, kde se jen dalo, zamezil zbytečným ztrátám a ve správnou chvíli uvedl na trh novou řadu modelů postavených na nové kompaktní platformě s pohonem předních kol K-Car. Levná prostorná auta orientovaná jen na jednoduchou dopravu se setkala s nadšením přijetím ze strany zákazníků.
V té době se velké rodiny musely rozhodovat jen mezi kombi a velkými dodávkami. Do toho přišel Iacocca v roce 1984 s revolucí - minivanem, konceptem, který mu už před tím zamítli realizovat u Fordu. „Minivan v podstatě zachránil Chrysler,“ říká Lutz. Přitom ne všichni ve vedení byli tímto typem vozidel nadšeni. Jejich úspěch u zákazníků ovšem byl fenomenální, takže výrobní kapacity brzy nestačily uspokojit poptávku.
Ani poté, co dokázal Chrysler stabilizovat, nebyl Iacocca spokojen. Zaměřil se na společnost American Motors, která tehdy byla pod kontrolou Renaultu. Stála akvizice zbytků koncernu AMC v roce 1987 za 1,5 miliardy dolarů? Kromě několika zajímavých projektů francouzského původu za ní Iacocca viděl především klenot jménem Jeep. Bylo to tehdy riskantní rozhodnutí, ovšem Jeep se stal základem finančního úspěchu Chrysleru a je jím dodnes. Hned po převzetí AMC Iacocca rozhodl oživit odložený projekt vozu Jeep, který byl v roce 1992 uveden jako Grand Cherokee.
O vozy koncernu Chrysler rostl zájem, takže se zvyšovala i jejich cena. Chrysler vydělával a mohl investovat do nových modelů. Tyto roky byly díky tomu provázeny i návratem nezvyklých sportovních vozů, v čele s monstrózním kupé Dodge Viper.
Iacocca jako předseda představenstva a generální ředitel Chrysleru skončil v roce 1992, kdy ve své poslední televizní reklamě hovořil o tom, že dosáhl homerun uvedením sedanů řady LH s pohonem předních kol a průlomovým konceptem „cab forward“, tedy prostorem pro cestující posunutým dopředu.
To vše změnilo vnímání koncernu Chrysler, který se stal symbolem progresivnosti. Součástí toho se staly i bombastické prezentace nových modelů na autosalonu v Detroitu, které organizoval Bob Lutz a jejichž vyvrcholením byl debut Jeepu Grand Cherokee v roce 1992. Tyto prezentace poskytovaly příležitost vyniknout Iacoccově showmanské povaze. Nebránil se při tom ani nekorektním výrokům, jako když vysvětloval, proč se Jeepu moc nedaří v Japonsku: „Za války viděli spoustu jeepů, takže zatraceně dobře vědí, jak jsou dobré“.
Jestliže Iacocca v jedné reklamě tvrdil: „Pokud najdete lepší auto, tak si ho kupte!“, pak se dá tvrdit: „Pokud dokážete najít lepšího ředitele, tak ho angažujte!“
Jeho neobvyklé jméno se vykládalo jako akronym: „I Am Chairman of Chrysler Corporation America“. Musel proto hodně trpět, když viděl, jak jím vybudovaný Chrysler získal německý Daimler a posléze jej zcela zdevastoval a nakonec se jej, opět na hranici bankrotu, zbavil.
Od roku 2013 se automobilový gigant Lido Anthony Iacocca vytratil z očí veřejnosti. Parkinsonova nemoc jej přinutila odebrat se do ústraní v Bel-Airu v Kalifornii, kde v úterý 2. července zemřel ve věku 94 let.
Další články
© 2024 autoweek.cz. Veškerá práva vyhrazena | O autoweek.cz