name | autoweek.cz
Podvody při měření emisí (2. díl)
16.08.2017 | Vladimír Rybecký | Aktuality
ÚAMK přináší druhý díl ze seriálu nejčastějších podvodů při měření emisí v ČR. Situaci popisuje expert na měření emisí a školitel emisních techniků Libor Fleischhans, ředitel Asociace emisních techniků ASEM.
Co potřebuje STK a SME v ČR?
„Oni potřebují, aby přišlo co nejvíc lidí. Když mají dobré jméno, že jim to prochází, tak jim přijde nejvíc zákazníků. To znamená, že kdo je bude vyhazovat a přísně kontrolovat, tak k němu samozřejmě nebude chodit nikdo. Tam je to postaveno jenom na tom, kolik vydělají na kontrole. Oni žádný jiný výdělek nemají. Kdežto opravna jako taková, ta se těší, že naměří něco špatně a řekne, že přes to nejede vlak a já se vám na to musím podívat a už kasíruje peníze za opravu, protože auto je v nepořádku a oni ho musí dát dohromady.“
Na emisích a technické tedy nic neopravují?
„Tam právě naopak. Tam se všichni modlí, aby to vyšlo, protože zákazník jim tam nechá 2000 Kč za měření emisí plus STK. A když neprojde přes emise, tak se STK prakticky nemůže konat, protože na konci by jim nedal známku, takže auto by bylo v tu dobu nezpůsobilé provozu. V tu chvíli STK nevydělá těch 60 % za tu provedenou kontrolu. Vydělá jenom 40 % za měření emisí, při kterých přišla na ten problém. No a ten člověk si řekne, že na STK nepůjde: Proč bych vám platil 600 Kč, když mě stejně vyhodíte.“
Co vše by se mělo kontrolovat na výfuku u měření emisí?
„První kontrola by měla být hmatem a vidíme u testovacího vozu, že má problém. Pro mě to znamená, že už určitě naměřím kouřivost.“
A když nechci?
„Když nechci, tak nemusím. Já tam nemusím ani ten prst strkat. To není povinnost z metodiky.“
Jak se tedy měří kouřivost u nás?
„Tak, že když mechanik přijde, tak tu sondu nestrčí takhle do výfuku, ale strčí ji mimo výfuk.“
A důvod?
„Důvod je ten, že vozidla s DPF když mají v pořádku filtr, tak kouří nulově. To znamená, že ten „kouřoměr“ zaznamená nulu. No a tady jsem zaručil, že zaznamenám nulu, protože nejsem ve výfuku, čili nemusím ani více upravovat ten přístroj, aby měřil méně nebo simulovat. Kdyby tady vedle mě stál státní odborný dozor a neklekl si, tak to ani neuvidí, protože já tam nasadím trychtýř s odsáváním a ten kouř vyletí komínem, takže já tady ani kouřit nebudu.“
A to jsou ty triky, které jsou na měření emisí u nás?
„Tam je triků nespočet. Například výměna sklíček v měřicím přístroji nebo ucpaná hadice. U té hadice se z jedné nebo druhé strany vloží restriktor z nějaké měkčí hmoty, aby kontrola nenašla žádné tvrdé místo, a ten prakticky nepustí všechen ten kouř do měřicí komory. Nebo to auto se vlastně neměří vůbec. To znamená, když s tím přijede velký klient (např.: autobazar, dovozce atd.), který vozí každý týden X aut, tak to jsou stálí klienti a ti stálí klienti jsou zainteresovaní na tom, aby jim ta auta procházela. Tam už se to neměří vůbec. Oni přinesou papíry a dělá se to na simulátoru.“
To je vše běžné?
„No jasně!“
„Oni potřebují, aby přišlo co nejvíc lidí. Když mají dobré jméno, že jim to prochází, tak jim přijde nejvíc zákazníků. To znamená, že kdo je bude vyhazovat a přísně kontrolovat, tak k němu samozřejmě nebude chodit nikdo. Tam je to postaveno jenom na tom, kolik vydělají na kontrole. Oni žádný jiný výdělek nemají. Kdežto opravna jako taková, ta se těší, že naměří něco špatně a řekne, že přes to nejede vlak a já se vám na to musím podívat a už kasíruje peníze za opravu, protože auto je v nepořádku a oni ho musí dát dohromady.“
Na emisích a technické tedy nic neopravují?
„Tam právě naopak. Tam se všichni modlí, aby to vyšlo, protože zákazník jim tam nechá 2000 Kč za měření emisí plus STK. A když neprojde přes emise, tak se STK prakticky nemůže konat, protože na konci by jim nedal známku, takže auto by bylo v tu dobu nezpůsobilé provozu. V tu chvíli STK nevydělá těch 60 % za tu provedenou kontrolu. Vydělá jenom 40 % za měření emisí, při kterých přišla na ten problém. No a ten člověk si řekne, že na STK nepůjde: Proč bych vám platil 600 Kč, když mě stejně vyhodíte.“
Co vše by se mělo kontrolovat na výfuku u měření emisí?
„První kontrola by měla být hmatem a vidíme u testovacího vozu, že má problém. Pro mě to znamená, že už určitě naměřím kouřivost.“
A když nechci?
„Když nechci, tak nemusím. Já tam nemusím ani ten prst strkat. To není povinnost z metodiky.“
Jak se tedy měří kouřivost u nás?
„Tak, že když mechanik přijde, tak tu sondu nestrčí takhle do výfuku, ale strčí ji mimo výfuk.“
A důvod?
„Důvod je ten, že vozidla s DPF když mají v pořádku filtr, tak kouří nulově. To znamená, že ten „kouřoměr“ zaznamená nulu. No a tady jsem zaručil, že zaznamenám nulu, protože nejsem ve výfuku, čili nemusím ani více upravovat ten přístroj, aby měřil méně nebo simulovat. Kdyby tady vedle mě stál státní odborný dozor a neklekl si, tak to ani neuvidí, protože já tam nasadím trychtýř s odsáváním a ten kouř vyletí komínem, takže já tady ani kouřit nebudu.“
A to jsou ty triky, které jsou na měření emisí u nás?
„Tam je triků nespočet. Například výměna sklíček v měřicím přístroji nebo ucpaná hadice. U té hadice se z jedné nebo druhé strany vloží restriktor z nějaké měkčí hmoty, aby kontrola nenašla žádné tvrdé místo, a ten prakticky nepustí všechen ten kouř do měřicí komory. Nebo to auto se vlastně neměří vůbec. To znamená, když s tím přijede velký klient (např.: autobazar, dovozce atd.), který vozí každý týden X aut, tak to jsou stálí klienti a ti stálí klienti jsou zainteresovaní na tom, aby jim ta auta procházela. Tam už se to neměří vůbec. Oni přinesou papíry a dělá se to na simulátoru.“
To je vše běžné?
„No jasně!“
Další články
© 2024 autoweek.cz. Veškerá práva vyhrazena | O autoweek.cz