name | autoweek.cz
Velký útěk Carlose Ghosna zamotal hlavu mnohým
02.01.2020 | Vladimír Rybecký | Aktuality
Útěk Carlose Ghosna staví Francii do velmi složité situace s ohledem na nutnost řešit vztahy v rámci aliance Renault Nissan. Jeho vystoupení před novináři, ohlášeného na 8. leden, se obávají v Tokiu i Paříži.
Zatím poněkud tajuplný způsob, jakým se Carlosu Ghosnovi podařilo uniknout z internace v přísně strážené soukromé rezidenci a posléze z Japonska a přes Turecko doputoval do Libanonu, se nepochybně časem stane námětem filmového thrilleru. Už nyní ale je jasné, že Carlos Ghosn na svobodě je nepochybně to poslední, co právě nyní francouzská vláda potřebovala.
Donedávna nejrespektovanější muž světového automobilového průmyslu byl před více než rokem zadržen v Japonsku a obviněn z nelegálních finančních machinací s využíváním peněz společnosti Nissan k soukromým účelům a klamání úřadů s ohledem na přiznávaný příjem. V Tokiu v internaci čekal na soudní přelíčení, které bylo stále v nedohlednu. Ghosnova žena Carole v rámci nekompromisní kritiky japonského soudního a vězeňského systému před měsícem pro agenturu Bloomberg prohlásila, že její muž chce být souzen ve Francii, kde má občanství.
V pondělí se ale Carlos Ghosn ohlásil z Libanonu s tím, že unikl japonským úřadům ale nikoliv před spravedlností. Ghosn má občanství Francie, Libanonu a Brazílie. V Libanonu prožil dětství a je zde pokládán za národního hrdinuj. V svém e-mailovém prohlášení, které následovalo po jeho útěku, uvedl, že odmítl být „zadržován jako rukojmí zmanipulovaného japonského soudního systému, kde se vina obviněného předpokládá předem a jsou popírána základní lidská práva.“
Pokud by Ghosn přistál v Paříži, zkomplikovalo by to vztahy mezi Francií a Japonskem v době, kdy president Emmanuel Macron usiluje o urovnání poměrů v alianci Renault-Nissan. Předseda představenstva Renaultu Jean-Dominique Senard pro The Wall Street Journal, zveřejněném pět dní před Ghosnovým útěkem, prohlásil, že záchrana aliance je pro Renault otázkou přežití.
Politikou Francie je nevydávat své občany mimo Evropskou unii. Má ovšem smlouvu s Japonskem o vzájemném vydávání policejně hledaných osob. Tuto smlouvu ale Japonsko nemá s Libanonem. Dokonce i v Libanonu, s nímž má Francie velmi těsné diplomatické vazby, jsou úředníci z Paříže povinni poskytnout určitou podporu uprchlíkům i za cenu rizika sporu s ponižovaným Japonskem.
„Pokud by cizí občan unikl francouzské spravedlnosti, byli bychom samozřejmě velmi rozzlobení. Na druhou stranu je Ghosn libanonským, brazilským a francouzským občanem a má právo na konzulární podporu jako všichni Francouzi. Co nás nyní zajímá, je budoucnost Renaultu a aliance s Nissanem. Obrátili jsme stránku a dnes se v alianci dělá kvalitní práce,“ prohlásila tajemnice francouzské vlády pro ekonomiku Agnes Pannier-Runacherová pro rozhlasové vysílání France Inter.
Její komentář přesně odpovídá dvojakosti francouzského postoje prezentovaný od doby, kdy byl Ghosn v Tokiu zatčen: respektování japonské suverenity a probíhajícího právního postupu i poskytování základní podpory pro muže, který stál v čele společnosti Renault, v níž je francouzská vláda největším akcionářem.
„Domnívala jsem se, že Francie je zemí, která hájí presumpci neviny. Všichni náhle zapomněli na vše, co Carlos udělal pro francouzskou ekonomiku a pro Renault. Žádáme jen dodržování lidských práv a práva na obhajobu, na spravedlivý a rychlý soud v Japonsku nebo ve Francii, kde je občanem,“ prohlásila v říjnu Carole Ghosnová pro Journal du Dimanche. Navzdory jejím výzvám se francouzští vládní úředníci obávali učinit jakékoli kroky, které by mohly Japonce rozzlobit, protože se snaží zachránit alianci, která je životně důležitá pro jednu z nejdůležitějších společností v zemi.
Poté, co Ghosn řídil Nissan i Renault po většinu ze dvou desítek let jejich partnerství, jeho pád odhalil nedostatky ve vedení Nissanu a vynesl na povrch dlouhodobé napětí mezi oběma partnery, zejména pokud jde o jejich kapitálovou strukturu. Mezi tím došlo k radikálním personálním záměnám ve vedení obou společností.
Ve Francii se ale najdou i nekompromisně kritické hlasy vůči Ghosnovi, přezdívanému „Le Cost Killer“. „Ghosn si znovu sám udělil oprávnění rozhodovat o tom, co je a co není spravedlnost, stejně jako si přidělil právo na propouštění stovek tisíc zaměstnanců bez jakéhokoli spravedlivého slyšení,“ prohlásil zástupce automobilového průmyslu v krajně levicovém odborovém svazu CGT Fabien Gache.
Donedávna nejrespektovanější muž světového automobilového průmyslu byl před více než rokem zadržen v Japonsku a obviněn z nelegálních finančních machinací s využíváním peněz společnosti Nissan k soukromým účelům a klamání úřadů s ohledem na přiznávaný příjem. V Tokiu v internaci čekal na soudní přelíčení, které bylo stále v nedohlednu. Ghosnova žena Carole v rámci nekompromisní kritiky japonského soudního a vězeňského systému před měsícem pro agenturu Bloomberg prohlásila, že její muž chce být souzen ve Francii, kde má občanství.
V pondělí se ale Carlos Ghosn ohlásil z Libanonu s tím, že unikl japonským úřadům ale nikoliv před spravedlností. Ghosn má občanství Francie, Libanonu a Brazílie. V Libanonu prožil dětství a je zde pokládán za národního hrdinuj. V svém e-mailovém prohlášení, které následovalo po jeho útěku, uvedl, že odmítl být „zadržován jako rukojmí zmanipulovaného japonského soudního systému, kde se vina obviněného předpokládá předem a jsou popírána základní lidská práva.“
Pokud by Ghosn přistál v Paříži, zkomplikovalo by to vztahy mezi Francií a Japonskem v době, kdy president Emmanuel Macron usiluje o urovnání poměrů v alianci Renault-Nissan. Předseda představenstva Renaultu Jean-Dominique Senard pro The Wall Street Journal, zveřejněném pět dní před Ghosnovým útěkem, prohlásil, že záchrana aliance je pro Renault otázkou přežití.
Politikou Francie je nevydávat své občany mimo Evropskou unii. Má ovšem smlouvu s Japonskem o vzájemném vydávání policejně hledaných osob. Tuto smlouvu ale Japonsko nemá s Libanonem. Dokonce i v Libanonu, s nímž má Francie velmi těsné diplomatické vazby, jsou úředníci z Paříže povinni poskytnout určitou podporu uprchlíkům i za cenu rizika sporu s ponižovaným Japonskem.
„Pokud by cizí občan unikl francouzské spravedlnosti, byli bychom samozřejmě velmi rozzlobení. Na druhou stranu je Ghosn libanonským, brazilským a francouzským občanem a má právo na konzulární podporu jako všichni Francouzi. Co nás nyní zajímá, je budoucnost Renaultu a aliance s Nissanem. Obrátili jsme stránku a dnes se v alianci dělá kvalitní práce,“ prohlásila tajemnice francouzské vlády pro ekonomiku Agnes Pannier-Runacherová pro rozhlasové vysílání France Inter.
Její komentář přesně odpovídá dvojakosti francouzského postoje prezentovaný od doby, kdy byl Ghosn v Tokiu zatčen: respektování japonské suverenity a probíhajícího právního postupu i poskytování základní podpory pro muže, který stál v čele společnosti Renault, v níž je francouzská vláda největším akcionářem.
„Domnívala jsem se, že Francie je zemí, která hájí presumpci neviny. Všichni náhle zapomněli na vše, co Carlos udělal pro francouzskou ekonomiku a pro Renault. Žádáme jen dodržování lidských práv a práva na obhajobu, na spravedlivý a rychlý soud v Japonsku nebo ve Francii, kde je občanem,“ prohlásila v říjnu Carole Ghosnová pro Journal du Dimanche. Navzdory jejím výzvám se francouzští vládní úředníci obávali učinit jakékoli kroky, které by mohly Japonce rozzlobit, protože se snaží zachránit alianci, která je životně důležitá pro jednu z nejdůležitějších společností v zemi.
Poté, co Ghosn řídil Nissan i Renault po většinu ze dvou desítek let jejich partnerství, jeho pád odhalil nedostatky ve vedení Nissanu a vynesl na povrch dlouhodobé napětí mezi oběma partnery, zejména pokud jde o jejich kapitálovou strukturu. Mezi tím došlo k radikálním personálním záměnám ve vedení obou společností.
Ve Francii se ale najdou i nekompromisně kritické hlasy vůči Ghosnovi, přezdívanému „Le Cost Killer“. „Ghosn si znovu sám udělil oprávnění rozhodovat o tom, co je a co není spravedlnost, stejně jako si přidělil právo na propouštění stovek tisíc zaměstnanců bez jakéhokoli spravedlivého slyšení,“ prohlásil zástupce automobilového průmyslu v krajně levicovém odborovém svazu CGT Fabien Gache.
Další články
© 2024 autoweek.cz. Veškerá práva vyhrazena | O autoweek.cz