name | autoweek.cz

Hybridní vozidlo z první republiky

16.02.2013 | Vladimír Rybecký | Trendy

Funkční vozidlo s hybridním pohonem kombinujícím spalovací motor s elektromotorem vybavené i rekuperací a elektromotory v nábojích kol testoval Josef Sousedík ve Vsetíně už od roku 1927.

Na svou dobu mimořádně rychlý ale i pohodlný rychlovlak Slovenská strela vznikl na objednávku Ministerstva železnic. Navrhl jej vedoucí konstrukce automobilky Tatra Hans Ledwinka, který využil zkušenosti se stavbou aerodynamických automobilů. Použita byla unikátní samonosná konstrukce tvořená svařovanou skříní. Aerodynamické tvary expresu navrhl Ing. Grégr. Automobilka Tatra vyrobila dvě tyto soupravy, které od roku 1936 jezdily mezi Prahou a Bratislavou se zastávkou v Brně za 4 hodiny a 18 minut, tj. průměrnou rychlostí 92 km/h. Je to přesně stejná doba jakou dosahují současné moderní expresy. Jedním z nejdůležitějších prvků, dodávajícím rychlovlaku jeho jedinečné parametry, byl patentovaný elektromechanický přenos výkonu od zážehových šestiválců navržený Josefem Sousedíkem a vyrobený v jeho továrně ve Vsetíně. 

Na dlouhá léta zapomenutý (resp. nepřipomínaný) vynálezce Josef Sousedík, přezdívaný Edison z Moravy, v té době pracoval i na vývoji elektrického a hybridního pohonu automobilů. Přišel tehdy s konstrukčními principy, které jsou až překvapivě moderní.

Josef Sousedík začínal jako opravář elektrických zařízení. Posléze je začal sám i vylepšovat a vyrábět v továrně, kterou založil v roce 1919 ve Vsetíně. Ač samouk, svými vynálezy se zařadil po bok nejvýznamnějších českých průkopníků techniky Prokopa Diviše, Josefa Božka, Josefa Pernera, Františka Křižíka či Emila Křižíka. Jeho vsetínská továrna se 300 zaměstnanci si svým významem, a to i mezinárodním, v ničem nezadala s průmyslovým impériem jeho přítele Tomáše Bati. Na rozdíl od něj ale Sousedík nikdy ke své osobě nepřitahoval pozornost a podceńoval halasnou reklamu.

V roce 1927 se Josef Sousedík stal komunálním politikem a k rozvoji Vsetína a celého Valašska přispěl i jako starosta města. Díky svému přátelství s T. G. Masarykem například přivedl do Vsetína Zbrojovku.

Po okupaci Sousedík skryl své projekty před Němci a při práci u Ringhofera, který převzal jeho továrnu a pomohl mu z německého vězení, vedl odbojovou organizaci. Zradou byl odhalen, v roce 1944 zatčen a při výslechu na gestapu zastřelen nedlouho před svými 50. narozeninami. Jeho továrna byla po válce znárodněna (stal se z ním MEZ Vsetín), rodina byla pronásledována a veškeré odkazy na něj byly vymazány. Až v poslední době se jméno jednoho z našich největších vynálezců začalo opět připomínat.

V muzeu v Opavě se podařilo najít několik jeho knih s projekty. Většina jeho projektů ale shořela v roce 1945 při požáru Juřičkova mlýna, kde byla ukryta před Němci. Dílo Josefa Sousedíka připomene životopisná publikace Ing. Jiřího Kohutky a Ing. Josefa Košťála, která se objeví během několika dní. Při této příležitosti se připomínají i jeho projekty vozidel s elektrickým pohonem.

Josef Sousedík chtěl jako průkopník elektrických strojů vyrábět levné elektromobily jako lidová vozítka pro městský provoz. To bylo zajímavé vzhledem k tomu, že se koncem 20. let zdálo, že éra elektrického pohonu aut končí. Na počátku 20. století byly automobily s elektrickým pohonem velkou konkurencí pro spalovací motory. S houstnoucí a zlepšující se silniční sítí, stejně jako lepšící se dostupností benzinu se ale stále více projevovala nevýhoda elektromobilů v omezeném dojezdu. Problémem byla i menší rychlosti daná jejich velkou hmotností kvůli olověným akumulátorům. Josef Sousedík ale viděl výhody elektrického pohonu právě tam, kde se vyzdvihují i nyní.

V roce 1927 Sousedík přestavěl vůz Tatra pro využití elektrického pohonu podle svého patentu. V roce 1931 chtěl s tímto vozidlem uskutečnit propagační jízdu na trase Vsetín-Praha-Louny. Jenže v té době už byla země postižena důsledky velké hospodářské krize a Sousedík pro svůj projekt nezískal podporu státu ani bank. Sám ale ve vývoji pokračoval a vozidlo využíval ke každodenním jízdám. Na voze postupně zkoušel nová technická řešení, protože s jeho výkonností stále nebyl spokojen.

Vozidlo používalo sériový hybridní pohon kombinující spalovací motor s elektromotorem. Spalovací motor zde pracoval s využitím jen 1/3 výkonu normálního vozidla, tedy jen 13 kW (18 k) a zbývající 2/3 přidával elektromotor. Sousedík k tomu navíc přidal patentovaný systém rekuperace energie, což v té době bylo zcela nevídané řešení. Využíval k tomu elektromotory/generátory v nábojích všech čtyř kol. Systém díky tomu umožňoval dobíjení při jízdě z kopce. Dobíjení bylo navíc navrženo promyšleně tak, aby se rovnoměrně nabíjely všechny články akumulátoru a ne jen ty krajní. Celou zadní část vozidla tvořily olověné akumulátory - celkem 86 článků. Rychlost se ovládala přes řídicí centrálu se šesti předvolenými rychlostními stupni. Toto vozidlo se nezachovalo, zřejmě bylo sešrotováno. 

Koncem 30.let připravoval nové vozidlo, tentokrát s čistě elektrickým pohonem. Vůz v šasi Tatra 75 o hmotnosti 750 kg měl olověné akumulátory o hmotnosti 375 kg s kapacitou 120 Ah a napětí 72 V. Trakční elektromotor pracující s napětím 72 V měl výkon 5,5 kW. Dojezd byl asi 60 km. Vůz byl opět vybaven rekuperací s elektromotory/generátory v nábojích všech čtyř kol. Po roce 1937 ale v obavách, aby výsledky jeho práce nepřišly do rukou Němců, nepodával nové patentové přihlášky týkající se jeho pohonu. Vozidlo v letech 1939 až 1943 zkoušel v provozu. Později ale byl tento prototyp přestavěn zpět na klasický pohon zážehovým motorem a v této podobě je zřejmě stále v provozu.

V době války už pracoval na 3. generaci svého elektrického pohonu, ale ten zůstal jen v návrzích na papíře. Většina těchto podkladů byla zničena při zmiňovaném požáru Juřičkova mlýna. Lze se ale domnívat, že některé z návrhů vozidla 3. generace se realizovaly při stavbě experimentálního elektromobilu EMA 1, který vznikl v roce 1970 v Brně ve Výzkumném ústavu elektrických strojů točivých (VÚES) ve spolupráci s Katedrou motorových vozidel VUT Brno a nyní je vystaven v brněnském technickém muzeu. Na stavbě tohoto vozu se totiž podílel i podnik MEZ Vsetín a Sousedíkův švagr, který zřejmě znal některé původní návrhy.

Ze Sousedíkových projektů se zachovaly jen výkresy elektrického pohonu bez detailů podvozku a vzájemného propojení. K tomu je ještě pár fotografií. Na základě těchto podkladů byl v ZOŠ ve Vsetíně, nesoucí jméno Josefa Sousedíka, vyroben dřevěný model tohoto vozidla. Model vznikl pod vedením vedoucího odborného výcviku oboru truhlář Jana Kratiny. Jím vedená skupina studentů už před tím vyrobila několik dřevěných modelů Slovenské strely, ale práce na elektromobilu byla mnohem složitější. Jeho tvary jsou totiž komplikovanější a podkladů je k dispozici mnohem méně.