name | autoweek.cz

Dodavatelé v Německu čelí velkým problémům

28.09.2022 | Vladimír Rybecký | Aktuality

Třetina německých firem v automobilovém průmyslu směřuje k problémům s likviditou. Uvedla to šéfka průmyslového sdružení VDA Hildegard Müllerová během veletrhu nákladních a užitkových vozidel IAA Transportation v Hannoveru.

Rostoucí ceny energií stojí Německo investice do klíčového automobilového průmyslu, v němž rostoucí počet společností čelí nedostatku likvidity. Uvedla to šéfka průmyslového sdružení VDA Hildegard Müllerová během veletrhu nákladních a užitkových vozidel IAA Transportation v Hannoveru v rozhovoru zveřejněném v listu Süddeutsche Zeitung. Zejména dodavatelé dílů pociťují nápor vysokých nákladů na energii a tváří v tvář problémům dodavatelského řetězce mají podstatně větší potíže se správou pracovního kapitálu než automobilky.

„Deset procent členských společností VDA má v současnosti problémy s likviditou, zatímco další třetina očekává v nadcházejících měsících výrazné problémy. V důsledku toho již polovina našich členů zrušila nebo odložila plánované investice a více než pětina se nyní stěhuje do zahraničí,“ řekla Hildegard Müllerová.

Nastala paradoxní situace: výrobci vozidel, ať už v sektoru osobních nebo nákladních automobilů, vykazují slušné zisky, ale dodavatelé si stále hlasitěji stěžují. „Vztah mezi výrobci a dodavateli se nemůže kompenzovat kvůli nárůstu nákladů, protože konkurenceschopnost Německa jako obchodního místa se dramaticky zhoršuje. Pravdou je, že výrobci vydělávají značnou část svých peněz na zahraničních trzích mimo Evropu, ale svůj zisk velmi intenzivně využívají k transformaci a investují do ní rekordní sumy,“ připomenula Müllerová.

Nákladní auta a autobusy jsou důležitým ekonomickým ukazatelem včasného varování. Pokud se obnovuje vozový park, země bude vzkvétat a naopak. Jaká je dnes situace?

„Stále se dohánějí nevyřízené zakázky, které musely čekat především kvůli nedostatku polovodičů a surovin. Ale jak mi řeklo mnoho výrobců, nové objednávky znatelně ubývají. V tomto sektoru je patrné, že ekonomické očekávání se každým týdnem zhoršuje a spotřebitelé se zdráhají nakupovat nové věci.“

Vy osobně máte z minulosti velké odborné znalosti v oblasti energetiky, co navrhujete?

„Především se musíme zbavit daní, cel a odvodů. Konkrétně se musí okamžitě snížit daň z elektřiny. Navíc bychom měli do sítě zapojit vše, co umí vyrobit elektrickou energii -  čím větší dodávky, tím nižší cena. Některé naše firmy už mimochodem utrpěly velké škody, protože prohrály výběrová řízení se zahraničními konkurenty s nižšími náklady na energie. Potřebujeme méně individuálních přednášek a víc společných akcí - ať už jde o daň z plynu nebo otázku snížení daňové zátěže malých a středních firem. Jedno ministerstvo ukazuje na druhé, a to si Německo nyní nemůže dovolit.“

Potřebujeme více elektřiny, takže i delší provoz jaderných elektráren, a omezení rychlosti na dálnicích?

„Všechny zdroje energie musí běžet. Objeví-li se překážky, je třeba je řešit politicky. Z dlouhodobého hlediska však dojde i k nepříjemným diskusím. Frakovaný plyn odebíráme ze všech částí světa, ale sami odmítáme debatu o frakování doma. Dosud jsme mohli outsourcovat věci, které byly pro Německo nepohodlné. To už dál není možné. Faktem je: v budoucnu si budeme muset víc pomáhat sami. Musíme debaty odideologizovat. Čekají nás těžké časy. Změny chování jako reakce na aktuální situaci jsou jasně patrné. Lidé jsou vyspělejší než politici, sami vědí, jak rozumně šetřit. Mnoho lidí zažívá drastický spotřební šok. Dopravci nám také říkají: lidé objednávají podstatně méně online, dodávky balíků masivně klesají.“

Automobilový průmysl by samozřejmě uvítal, kdyby spalovací motory mohly běžet déle.

„Naopak! A jedna věc je velmi důležitá: Měli bychom si navzájem věřit, že máme zájem na ochraně klimatu. Toto odvětví – ať už výrobci, dodavatelé nebo také dopravci a dopravní společnosti – chce dokázat, že transformace je i ekonomicky úspěšná. Průmysl předbíhá politiku. Nyní je klíčové, aby politici konečně řešili rámcové podmínky a nestanovovali stále nové cíle. Nyní je nejdůležitější otázka, jak rychle lze vybudovat infrastrukturu. Kolik peněz může společnost dát do rozšiřování energetických sítí? Kromě několika vlajkových zemí je situace v EU dramatická. Hamburk má dvakrát víc veřejných dobíjecích stanic než Řecko. V současné situaci nelze předvídat, zda Evropa jako celek bude schopna vybudovat potřebnou infrastrukturu. Nestačí tedy říci: Máme rok 2035 jako datum konce, trh se o to postará. Minimum je, že to každý rok zhodnotíme velmi střízlivě: Blížíme se k cíli podle plánu? A pak rychle provést úpravy.“