name | autoweek.cz

Evropa riskuje, že nesplní svůj cíl v oblasti surovin

22.07.2026 | Vladimír Rybecký | Aktuality

Evropská unie je vystavena riziku, že nesplní svůj vlastní cíl, kterým je větší nezávislost pokud jde o kritické suroviny.

Evropská unie je v nebezpečí, že nedosáhne svůj dobrovolný cíl stát se nezávislou v oblasti kritických surovin. Toto zjištění vyplývá ze studie institutu Ifo. EU se podílí na světové produkci z více než 5 % pouze u čtyř z 27 zkoumaných kritických surovin, zatímco v devíti je její podíl nulový.

„Evropa by již měla mít navázaná stabilní partnerství se zeměmi bohatými na zdroje a systematicky rozvíjet svá vlastní ložiska. Zatím tu ale je jen málo víc než prohlášení o záměru a příliš mnoho nejistoty,“ říká výzkumnice institutu Ifo Isabella Gourevichová.

Závislost EU na dovozu surovin je obzvláště vysoká v odvětvích orientovaných na budoucnost. Evropa musí téměř všechny základní a někdy i vzácné suroviny pro akumulátory, polovodiče, obnovitelné zdroje energie a obranu získávat ze zahraničí. Aby byla zajištěna dodávka za rozumné ceny, Gourevichová tvrdí, že je nutná rychlá akce: „EU by nyní měla podpořit svá partnerství se zeměmi bohatými na zdroje konkrétními projekty a finančními závazky. Samotné proklamace již nestačí.“

Podle studie by také bylo možné v příštích několika letech vytvořit zpracovatelské kapacity v zemích EU. Ve střednědobém horizontu by EU mohla některé z kritických surovin těžit sama. Podle studie existuje řada nevyužitých ložisek. „I zde už musí EU jednat, protože rozvoj dolu může trvat až 18 let,“ vysvětluje Gourevichová.

Studie však dochází k závěru, že chybí potřebný základ. Zda bude těžba známých ložisek ekonomicky životaschopná, zůstává do značné míry nejasné. Evropská geologická databáze surovin MIN4EU má značné mezery.

Stávající analýzy zkoumaly závislosti na produkci a dovozu na úrovni materiálů, ale komplexní mapování všech 34 kritických surovin a zohlednění různých fází výroby dosud nebylo realizováno v rámci jedné sjednocené studie.

Poučný je případ lithia. Austrálie se podílí 42 % z celosvětově vytěženého lithia a Čína pouze na 16 %, což naznačuje relativně diverzifikovanou dodavatelskou základnu. Jenže do Číny se vyváží 94 % australského spodumenu ke zpracování. To má za následek, že Čína kontroluje 65 % globální kapacity rafinace lithia, konkrétně pro formy hydroxidu lithného a uhličitanu lithného potřebné pro výrobu akumulátorů. Globální úzké hrdlo v dodávkách surovin nespočívá v těžbě, ale ve zpracování, a je viditelné pouze na úrovni produktu.

Komplexní zpráva Evropské komise z roku 2023 čerpá z dat za období 2016–2020. Vzhledem k zásadním změnám v globálních dodavatelských řetězcích od té doby je zásadní data přezkoumat. Politika navržená na základě zastaralých čísel riskuje, že nezohlední jak již dosažený pokrok, tak i zbývající rizika.

Snížení závislostí vyžaduje opatření na více frontách současně. Zajištění spolehlivého přístupu k surovinám vyžaduje závazná partnerství se zeměmi bohatými na zdroje, která jdou nad rámec rámcových dohod a zahrnují financování, sdílení rizik a dlouhodobé závazky k odběru. Stimulace investic do domácí a diverzifikované nabídky vyžaduje nástroje na straně poptávky, které umožní alternativním zdrojům stát se komerčně životaschopnými v porovnání s nízkonákladovou konkurencí. Obojí závisí na geologické a komerční znalostní základně, která dosud neexistuje v rozsahu požadovaném zákonem o kritických surovinách.