name | autoweek.cz

Jaroslav Juhan - Život bez brzd

25.11.2011 | Jan Králík | Auto archív

Kniha vzpomínek Jaroslava Juhana vznikala 18 let! Měla být dárkem k jeho devadesátinám, které by oslavil 13. října. Už se jich nedočkal, zemřel 27. září 2011. Druhý den knihu, kterou podle jeho vypravování napsal Jan Králík, přivezli z tiskárny…

Jaroslav Juhan se narodil v roce 1921 v Praze na Malé Straně. Aktivně se věnoval cyklistice a hokeji a byl pravou rukou svého o sedm let staršího bratra Františka Juhana, známého motocyklového závodníka a posledního předválečného vítěze Zlaté přílby Československa.

Za války strávil déle než rok na Pankráci, působil v odboji, hned po válce organizoval a sám vedl svozy vězňů z koncentračních táborů, byl oceněn vyznamenáním Za chrabrost.

V roce 1944 se seznámil s herečkou Jiřinou Steimarovou, která tehdy žila se sochařem Janem Kodetem. Skončilo to u oltáře Pražského Jezulátka, kde se na sklonku války Jaroslav Juhan s Jiřinou Steimarovou oženil a stal se tak nevlastním otcem Jiřího Kodeta, později známého herce. Díky manželce se dostal do nové společnosti. Hodně se sblížil Eduardem Kohoutem, Bohušem Záhorským, Jaroslavem Vojtou a dalšími herci. V roce 1945 se jim narodila dcera Evelýna, později rovněž herečka, o dva roky dcera Julie.

Po válce Jaroslav Juhan v Československu zastupoval značky Alfa Romeo, Lancia a Cucciolo. V listopadu 1951 za dramatických okolností emigroval. Přes Německo a Itálii zamířil do Guatemaly. Tady Juhan zastupoval mimo jiné značky Jaguar a Porsche.

Aby propagoval auta, která prodával, začal závodit. Už svůj první start v Carrera Pacifico proměnil ve vítězství. V legendárním závodě Carrera Panamericana 1954, dlouhém 3000 kilometrů, skončil na Porsche 550 celkově 4., když 3. byl o 28 s (!) Hans Herrmann rovněž na Porsche. Jejich úspěch vedl Porsche k označení svých sportovních vozů jménem Carrera.

V 50. letech Juhan úspěšně startoval na mnoha jihoamerických závodech na Porsche, kde s jedenapůllitrovým vozem zle zatápěl jezdcům v podstatně silnějších vozech. Stal se jezdcem továrního týmu Porsche, za nějž startoval v řadě závodů mistrovství světa prototypů. V roce 1955 dojel na Porsche na celkově 6. místě v závodě 24 hodin Le Mans. Zcela jistě patří k našim nejúspěšnějším automobilovým závodníkům poválečné éry (vzhledem k jeho umístěním v závodech mistrovství světa vůbec nejúspěšnějším), aniž by o něm v Československu kdy padla zmínka.

Juhan skončil se závody v roce 1958, nadále však zůstal v automobilovém oboru. Byl blízkým přítelem řady závodníků, některým dělal i manažera, mimo jiné i mistrům světa F1 Jimu Clarkovi a Jochen Rindtovi. Patřil k nejbližším spolupracovníkům a přátelům slavného konstruktéra vozů Lotus Colina Chapman, dobře se znal s Ferrym Porsche a Huschkem von Hansteinem. Ve Švýcarsku zastupoval značky Aston Martin a Lotus. Za svůj patent zdvojené pneumatiky na společném ráfku dostal mezinárodně ceněný Zlatý volant.

Životní oporou se mu stala druhá manželka Denise, Švýcarka, kterou poznal v Guatemale a s níž od počátku 60. let žil v Ženevě.

Sám se podílel na řadě projektů, měl blízko jak ke světu Formule 1, tak k automobilovému průmyslu od Japonska po Ameriku. Malá perlička: Ferdinandu Porsche ho jako patnáctiletého kluka představila Eliška Junková při Velké ceně v Brně, což mu po letech otevřelo dveře k dovozu automobilů této značky do Guatemaly.

Žil ve Švýcarsku v Ženevě, po roce 1989 často i v Praze. Inicioval a sponzoroval plochodrážní závody \"Memoriál Franty Juhana\" na Markétě, uspořádal rovněž první závody Grand Prix Bohemo na Masarykově okruhu, na nichž se zúčastnili jezdci na historických i nedávno provozovaných vozech F 1. Jeho projekt na záchranu automobilky Tatra ale bohužel nedostal šanci k realizaci.