name | autoweek.cz

K dekarbonizaci dopravy potřebujeme řešení, ne fantazie

30.01.2024 | | Doprava

Vítejte u nejnovějšího přehledu zpráv Euractivu o mobilitě z celé Evropy, který připravili Sean Goulding Carroll a Jonathan Packroff.

Klimatická krize vybudila řadu nových technologických řešení - od směšných až po vznešená. Příští Evropská komise bude muset při definování své dopravní politiky pro nadcházející roky dotlačit průmysl k udržitelné změně. Ve snaze drasticky snížit emise do našeho myšlení vstoupil prvek alchymie. Pomalé zkoumání, které je vlastní vědeckému a technologickému pokroku, se nevyrovná náhlé zázračné proměně. Jsou činěny skvělé rozsáhlé sliby, že si můžeme zachovat svůj životní styl – ne, zlepšit svůj životní styl! – pokud investujeme veřejné i soukromé peníze do nejnovějšího zázračného léku.

 

Doprava je nejvýraznějším příkladem odvětví, kde je vyhlídka na zázračné nové technologie příliš lákavá na to, aby se nechala stranou. Naše současné způsoby dopravy fungují téměř výhradně na špinavých technologiích. Čistou náhradu je samozřejmě třeba přivítat s otevřenou náručí. Nahradí vlaky (nebo dokonce i letadla) hyperloop, který slibuje, že se v něm budou cestující řítit neuvěřitelnou rychlostí vakuově uzavřenými trubicemi? Můžeme nahradit silnice solárními panely? Ukončí skutečně samořiditelná auta problémy v provozu? Zachrání nás vzducholodě před klimatickou katastrofou? Měly by být pro auta raženy pod zemí tunely? Budeme se brzy pohybovat po městech v dronových taxících? Bude veřejná doprava navždy proměněna tím, že... ať už to bude cokoliv?

 

Od té doby, co jsem se před třemi lety stal redaktorem dopravy pro Euractiv, jsem obdržel nespočet e-mailů slibujících technologii „měnící pravidla hry“. Ve skutečnosti se hra změnila tolikrát, že je úžasné, pokud si někdo stále pamatuje původní pravidla. Je pochopitelné, že různé společnosti chtějí získat pozornost novinářů. PR agentury (často sídlící v Londýně) doufají, že potěší své klienty nekritickým pokrytím, které by mohlo vzbudit zájem investorů. A přesto, navzdory této záplavě technologií, které mění hru, se situace na zemi zdá téměř stejná. Emise z dopravy zůstávají problematické pro dosažení cílů EU v oblasti klimatu. Možná je tento technický pokroky skutečně řešením našich potíží. Ale vzhledem k naléhavosti, které čelíme, máme jen omezený čas to zjistit. A couvání se špatným koněm by mohlo být škodlivé pro naše vyhlídky do budoucna.

 

Hyperloop například nabízí alternativu k investicím do vysokorychlostní železnice. K dnešnímu dni však tato technologie ještě nebyla zkonstruována ve velkém měřítku. A výrobci, kteří podporovali vodíková auta jako své preferované řešení, jsou na trhu daleko pozadu za výrobci elektromobilů. Toto je nebezpečí tolik vychvalovaného konceptu „otevřenosti technologiím“. V určitém bodě je třeba učinit rozhodnutí, abychom čas, který nemáme, neztráceli s falešnými pseudořešeními. Ponechat všechny naše možnosti otevřené s nadějí, že bude dosaženo průlomu, je skvělý ideál, ale není to ten, který se hodí k napjatým termínům, které vyžaduje rychle se měnící klima.

 

A tam musí zasáhnout regulátoři. Úkolem Evropské komise je orientovat trh k řešení, která nás dovedou tam, kam potřebujeme. Je to obtížný podnik, který vyžaduje zvážení řady konkurenčních aspektů (zaměstnanost, ekonomika, mezinárodní konkurenceschopnost atd.). Doposud se Komisi dařilo balancovat na laně tím, že nutila průmysl k takovým technologickým rozhodnutím a přitom zdánlivě respektovala hranice technologické otevřenosti. Stanovením lhůt pro snížení emisí tlačí společnosti, aby se zaměřily na osvědčenou technologii - viz postupné vyřazování spalovacích motorů, které orientovalo investice do elektricky poháněných vozidel. Společnosti často vyzývají Komisi, aby předložila svou „vizi“ klimaticky neutrální budoucnosti dopravy. Chytrým používáním právních předpisů Komise může dát najevo svou vizi.

 

Technologie mohou zachránit svět, pokud jim dáme šanci

Pokud se řídíte řekněme dopravní politikou EU, existuje jeden termín, který budete slýchat znovu a znovu: technická neutralita. Jak zní argument, politici by měli uznat své omezené znalosti světa tím, že si nevyberou to, co považují za vítězné technologie, ale místo toho to přenechají mnohem chytřejším inženýrům, výzkumníkům a spotřebitelům, kteří nejlépe vědí, co je potřeba. Existuje trochu jiná německá verze termínu „technická otevřenost“ (Technologieoffenheit), která ještě víc poukazuje na to, že zůstáváme otevřeni inovacím, které by mohly vyřešit některé z našich současných problémů dřív, než bychom čekali.

 

Oba termíny se používají zejména na pravé straně politického spektra – včetně německých liberálů – a jsou prezentovány jako alternativa k „politice zákazů“ (jak to nazývá frakce evropských lidovců EPP ve svém nedávném návrhu manifestu), ze které jsou podezřelí zelení a socialisté. „Potřebujeme víc nadšení pro vynalézání než pro zákazy,“ řekl šéf FDP (Renew) Christian Lindner při obhajobě Technologieoffenheit. Bavorský premiér Markus Söder (CSU/EPP) uvedl „ANO autu – NE zákazům“ a vyzval k „inovaci a technologické otevřenosti.“

 

Tragicky to vedlo k protireakci na levé straně politického spektra, kde každý, kdo volá po technologických řešeních k vyřešení naléhavých problémů, jako je změna klimatu, je posuzován skepticky a považován za potenciálního popírače skutečných řešení.

 

Když berlínský starosta Kai Wegner (CDU/EPP) navrhl magnetický vlak, který by vyřešil problém s přetížením města, setkal se s posměchem – sociální demokraté mu řekli, aby místo toho budoval potřebnou infrastrukturu jako jsou cyklostezky. Pokud ale potkáte představitele holandského start-upu, který pracuje na reálném hyperloopu, tedy magnetickém vlaku v tubusu, řekne vám, jak jsou pro ně taková oznámení motivující. Tito lidé každé ráno vstávají a pracují na nové technologii (o které si mnoho lidí myslí, že je to pouhý sen), což je přístup, který naléhavě potřebujeme a který bychom měli podporovat.

 

Upřímně řečeno, nikdo s jistotou neví, zda technologie jako hyperloop přispějí k výraznému snížení emisí z dopravy, zda totéž udělá pro zemědělství laboratorní maso nebo malé jaderné reaktory pro energetický sektor nebo jaderná fúze nebo hmyzí hamburgery nebo… Ale je pravděpodobné, že některé z nich uspějí. A vzhledem k velikosti výzvy stát se klimaticky neutrální během příštích 26 let bychom jim měli dát šanci.

 

Možná ještě tragičtější je, že středopravice, která tento přístup zastává, plně nepřijala otevřenost inovacím. Například konzervativní vlády Itálie a Rakouska nedávno spolu s Francií vedly útok na „buněčné maso“, laboratorně vypěstovanou alternativu skutečných krav nebo kuřat, což by mohlo potenciálně pomoci vyřešit emise skleníkových plynů jako je metan v zemědělském sektoru. V dokumentu předloženém na zasedání ministrů zemědělství EU vznesli otázky o potenciálním dopadu laboratorního masa, ale ve skutečnosti již předcházejí diskusi závěrem, že „nepředstavuje udržitelnou alternativu k primární zemědělské produkci.“

 

Nezapomínejte, že za současného stavu věcí naše klimatické cíle dosáhneme pouze tehdy, pokud technologie, jako jsou elektrická auta, tepelná čerpadla, vodík, e-paliva, zachycování a ukládání uhlíku, přímé čištění vzduchu a – především – vítr a solární energie porostou tempem, které dosud nemá obdoby. Ale nemusí to být nejlevnější nebo nejrychlejší ani ten nejúžasnější způsob.

 

Takže spíše než házet vidle do vývoje nových technologií ještě předtím, než se pořádně rozběhnou, nebo je stavět proti sobě, bychom měli nechat výzkumníky a vývojáře aby dělali svou práci a posuzovat je až poté, jestli bude něco k posouzení. Výchozí postoj k technologii, která může potenciálně pomoci vyřešit důležité problémy, by se měl naléhavě změnit z „ne“ na „ano“. (A přesto můžeme budovat i cyklostezky).

 

A až vám příště politik řekne, že musíme zůstat „otevření technologiím“, abychom vyřešili náš problém s klimatem, připomeňte mu prosím, že takový postoj – z definice – zahrnuje i technologie, které se vám nelíbí.

 

Cíle EU pro ekologičtější lety ohrožuje nedostatek investic

Ekologické organizace a ropné společnosti ve vzácné shodě varují, že hrozí, že cíle EU pro zelená paliva do proudových motorů nebudou dostupná, protože investice do výroby syntetických paliv se zatím nenaplňují.

 

Zpráva nevládní organizace Transport & Environment (T&E) varuje, že z 25 plánovaných průmyslových závodů pro výrobu petroleje na bázi vodíku, známého jako e-kerosen, v Evropě dosud žádná nedosáhla konečné investiční rozhodnutí. Cíl EU, který byl kritizován jako příliš nízký, je mít do roku 2030 ve skladbě paliv na evropských letištích 1,2 % e-kerosenu. Zástupci ropných společností varovali, že kvůli nízké kvótě by mnoho investic nezískalo bankovní podporu a tudíž by nebylo zajištěno jejich financování. „K odstranění této mezery by bylo zapotřebí víc dotací,“ řekl Niels Anspach z BP.

 

Financování však bylo právě omezeno v rámci německé rozpočtové krize, která způsobila, že vláda jen pro rok 2024 snížila finanční prostředky na výrobu alternativních paliv ve výši 74 milionů eur. „Pro Evropu je to určitě problém,“ řekla Jane Amilhatová z Evropské komise.

 

Souhrn těch nejdůležitějších zpráv z dopravy

 

Většina aut na silnicích EU vypouští stejné množství uhlíku jako před 12 lety

Nařízení EU nedokázalo za posledních 12 let smysluplně snížit úroveň emisí uhlíku z vozidel se spalovacími motory, takže využívání vozidel s nulovými emisemi je pro klimatické cíle bloku nezbytné, zjistil audit ECA.

 

BP tlačí na rozšíření definice „pokročilých“ biopaliv pro zelené letectví

Ropný gigant BP Europe prosazuje revizi pravidel EU pro biopaliva, alternativy fosilních paliv vyráběné z plodin, živočišných tuků a odpadu, aby bylo možné do evropské definice „pokročilých“ biopaliv, která lze použít pro letectví, začlenit víc plodin.

 

Zelený vodík je jedinou schůdnou cestou pro letectví a lodní dopravu

„Vzhledem k jeho omezené dostupnosti musí být zelený vodík vyhrazen pro odvětví, která se obtížně dekarbonizují, jako jsou letectví a lodní doprava, a nikoli směřovat do odvětví, která mohou být elektrifikována,“ píše Aoife O'Leary, zakladatelka a generální ředitelka Opportunity Green, nevládní organizace zabývající se klimatem a součást koalice SASHA (Skies and Seas Hydrogen-fuels Accelerator Coalition).