name | autoweek.cz

Když většina nahradí argumenty

22.12.2025 | Aktuality

Komentář Petera Schwerdtmanna pro Auto-Medienportal.

Debata o zákazu spalovacích motorů již není pouze technickou nebo klimaticky politickou otázkou. Stala se příkladem debatní kultury, v níž se počítá spíš s vnímanou většinou než s lepšími argumenty. Kdokoli dokáže mobilizovat větší podporu – politicky, mediálně nebo morálně – je považován za toho, kdo má pravdu. Nesouhlas není vyvrácen, ale delegitimizován.

Tento vývoj v debatní kultuře je obzvláště problematický pokud jde o ochranu klimatu. Zde záleží na rychlosti, nikoli na ideologické konzistenci. Emise se musí snižovat – rychle a měřitelně. Diskuse se však stále více zužuje na jediné technologické řešení. Elektrická mobilita s akumulátory je všeobecně považovaná za jedinou možnost. Pochybnosti jsou odsuzovány jako morálně nepřípustné a alternativy jsou zdiskreditovány jako nepřípustná úchylka.

Toto zužování diskuse je posíleno inflačním využíváním vědeckých studií. Téměř žádná politická oblast v současné době produkuje více zpráv, metastudií a odborných prací než nakládání s fosilními palivy. Místo získávání nových poznatků však dominuje výběr: každá strana cituje jen to, co odpovídá jejímu vlastnímu postoji. Věda se tak nestává korektivní silou, ale nástrojem politické legitimizace. Množství důkazů nahrazuje jejich kvalitu.

Dalo by se očekávat, že média zde poskytnou kontext. Ve skutečnosti však většina redakcí zaujalo jednoznačný postoj k otázce spalovacích motorů versus elektrické mobility. Hranice mezi analýzou a názorem se rozmazala. Nesouhlasné perspektivy jsou rychle označeny za zastaralé nebo řízené osobními zájmy. To může poskytnout orientaci, ale k řešení složitého problému to přispívá jen málo.

Pařížské referendum proti SUV ukázalo, jak snadno lze vytvořit většinu. Účast kolem 2 % stačila k prohlášení politického signálu za „vůli lidu“. Mediální pokrytí se zaměřilo na souhlas účastníků, nikoli na masivní neúčast. Čísla byla uváděna, ale nebyla zasazena do kontextu. Výsledek se v jiných zemích dodnes používá jako argument.

Debata o vodíku je podobně selektivní. V logistice, letectví a lodní dopravě je považován za nepostradatelnou součást dekarbonizace. Pro individuální mobilitu je však odmítán jako příliš drahý a neefektivní. Vodík je však v současné době ve všech aplikacích nákladově náročný – stejně jako každá nová technologie v raných fázích. Rozdíl spočívá méně v samotné technologii než v politické vůli ji rozšiřovat.

Německo pravidelně dodává přebytečnou elektřinu z větrné a solární energie, místo aby ji využívalo k výrobě vodíku – jako úložiště, jako palivo nebo jako syntetické palivo. Zároveň se omezená dostupnost zeleného vodíku používá jako argument proti jeho použití. Debata končí ještě předtím, než vůbec začne.

Vytváří se tak technologická monokultura. Poskytuje to politickou jasnost a jistotu regulačního plánování. S sebou to ale nese také rizika. Pokud by byl náběh čistě elektrických vozidel pomalejší, než se doufalo, budou chybět účinné krátkodobé alternativy ke snižování emisí. Právě o tom je třeba otevřeně diskutovat.

Klimatická politika vzkvétá z výsledků, nikoli z prohlášení většiny. Každý, kdo chce rychleji snížit emise v dopravním sektoru, musí počítat s technologickou rozmanitostí: elektrické pohony s akumulátory, palivové články, vodík ve spalovacích motorech, syntetická a biopaliva. Které řešení převáží, by nemělo být rozhodnuto křikem ale efektivitou.

Transformace mobility nebude přímočará. Pokud má být úspěšná, musí zůstat otevřená.

     Peter Schwerdtmann

Ilustrační foto: Kia