name | autoweek.cz

Odolnost dodavatelských řetězců jako strategická priorita

21.09.2026 | Vladimír Rybecký | Aktuality

Jaké důsledky by pro Českou republiku mělo náhlé přerušení dodávek energií, léčiv, strategických technologií či vojenského materiálu v době krize? Primárním cílem je prosazování aplikovatelných a strategických řešení.

Iniciativa SecureSupply upozorňuje, že zajištění bezpečnosti státu dnes přesahuje tradiční ochranu hranic či kyberprostoru. Z tohoto důvodu poslanec Ivan Bartoš uspořádal diskuzi zástupců státní správy, armády, obranného průmyslu a technologického sektoru, která proběhla v pražské Malostranské besedě. Osobní záštitu nad konferencí převzal Josef Flek, člen Výboru pro obranu Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR.

Stěžejní myšlenku celého setkání, se kterou se iniciativa SecureSupply plně ztotožňuje, formuloval v úvodním bloku organizátor akce Ivan Bartoš: „Stát, který neví, na kom a na čem je kriticky závislý, nemůže svoje rizika skutečně řídit a chránit své občany. Globální pandemie a válečný konflikt na Ukrajině jasně demonstrovaly, s jakou rychlostí se narušení dodavatelských řetězců stává přímou hrozbou pro celou společnost. Skutečná odolnost státu tak vyžaduje precizní mapování zranitelných míst a strategické plánování dlouho předtím, než případná krize eskaluje.“

Konference úspěšně propojila klíčové aktéry z různých sektorů. Na nezbytnost užší integrace obranného plánování s evropským průmyslem poukázal expert na evropskou regulaci a CEO organizace GLOBSEC Daniel Braun: „Ekonomická bezpečnost dnes není samostatná agenda vedle obrany, technologií a průmyslu. Je to prostor, kde se tyto oblasti potkávají a společně určují odolnost státu i Evropy. Úkolem státu i firem je vědět, které závislosti jsou kritické, kdo je může využít proti nám a jak rychle je dokážeme nahradit.“

Významná pozornost byla věnována problematice kybernetických a hybridních hrozeb. Odborníci Ondřej Vlček (Aisle), Lukáš Kintr (NÚKIB) a Jan Balatka (Semantic Visions) se shodli na imperativu využití umělé inteligence, analýzy otevřených dat a moderních analytických nástrojů pro včasnou detekci bezpečnostních rizik. Iniciativa SecureSupply v tomto kontextu silně podporuje jejich apel na vybudování funkčního národního systému včasného varování.

Jan Balatka na příkladu výrobce čipů Nexperia připomněl, že když nad ním nizozemská vláda loni 30. září převzala kontrolu, hrozilo vážné ohrožení výroby pro evropské automobilky i dodavatelé. Pokročilá analýza otevřených zdrojů (OSINT) přitom dokázala zachytit varovné signály s ročním předstihem, nikoliv však u samotné Nexperie, ale u jejího čínského vlastníka Wingtech. Systém tehdy evidoval stovky signálů, drtivou většinu v čínštině, zatímco v češtině nebyly téměř žádné.

„Signál byl vidět rok předem, jen nebyl tam, kam se běžně díváme, ne u dodavatele, ale u jeho vlastníka, a navíc v čínštině. Právě to by měl stát systematicky sledovat. Z milionů denních zpráv lze automatizovaně vytřídit relevantní signály a identifikovat uzly, o kterých se rozhoduje. Technologie existují, ale dnes chybí jasné zadání, aby se tím někdo včas začal zabývat,“ shrnul Balatka.

Samostatný panel se zaměřil na technologickou a ekonomickou suverenitu Evropy. Nutnost bezpečné diverzifikace dodavatelských řetězců reflektovali Miroslav Podrábský (Škoda Auto), Lenka Axlerová (Microsoft) a investorka Diana Rádl Rogerová (2ET) společně se zástupci Ministerstva průmyslu a obchodu.

Miroslav Podrábský uvedl: „Dostupnost surovin již není čistým nákupním tématem průmyslových společností. Vidíme, že se téma surovin stává předmětem geopolitického vlivu. Proto úzkou spolupráci mezi veřejným a soukromým sektorem spolu s implementací inovativních ekonomických nástrojů vnímáme jako nezbytné pro zajištění ekonomické bezpečnosti a konkurenceschopnosti celé Evropy.“ 

David Navrátil doplnil: „Polykrize je pro Česko stejně velká příležitost jako hrozba: obranné výdaje, návrat výroby do Evropy i umělá inteligence hrají do karet zemi s jednou z nejdiverzifikovanějších ekonomik světa. Pokud ji promarníme, nebude to vinou Hormuzu ani Pekingu, ale rozpočtového určení daní, které nemotivuje investovat, a naší neschopností pochopit urgenci a dotahovat.“

„Nejde o to, abychom si všechno vyráběli sami. Jde o to, abychom věděli, bez čeho se v krizi neobejdeme, odkud to bereme a jakou máme alternativu,“ shrnul základní paradigma konference Ivan Bartoš.

Praxe jasně ukazuje, že proaktivní prevence je vždy nákladově i strategicky nesrovnatelně levnější než řešení následných dopadů a ad hoc hašení krizí, jak ostatně demonstrovala nedávná čipová krize nebo současný konflikt v Íránu.

Foto: V. Rybecký