name | autoweek.cz

Palivové články ve vozidlech Opel

07.11.2009 | Vladimír Rybecký | Auto archív

Opel v roce 1970 začal s výzkumem pohonu osobních automobilů elektromotory. Nejprve to byl model GT vybavený Ni-Cd akumulátory. Počátkem 90. let vznikly tři vozidla Impuls na bázi Kadettu a Astry. Poté následovala série zkušebních vozidel na palivové články (Fuel Cell).

Prvním vozidlem poháněným palivovými články byl GM Electrovan z roku 1966, vybavený elektromotorem o 160 kW. Ve voze byly nádrže na tekutý vodík a tekutý kyslík podobného typu jako jsou v raketách.

U Opelu se palivové články začaly zkoušet ve vanu Sintra. Zkušební vozidlo mělo nádrže na metanol a vodu, jejichž reakcí se získával vodík přímo ve voze.

Reálnou podobu dostal vývoj tohoto systému až v roce 1997, kdy byl představen experimentální automobil vytvořený na bázi Opelu Zafira. Vystaven byl poprvé v Paříži v říjnu 1998. Byl postaven jediný třímístný exemplář. Jednalo se především o ukázku možností této technologie a nikoliv o prakticky využitelný automobil.

V roce 2000 se v Ženevě veřejnosti představil první Hydrogen. Opět vznikl na bázi Zafiry, ale k jeho pohonu už byl používán tekutý vodík z nádrže. Byl pětimístný a s elektromotorem o výkonu 55 kW měl už dojezd 400 km.

Nedlouho poté se v Bruselu představil podobný Hydrogen 1, který ukázal, že použití palivových článků a vodíku v osobním voze v běžném provozu je zcela reálné. Bylo s ním vytvořeno i 15 mezinárodních rekordů a proslavil se jako doprovodné vozidlo při maratonu během olympijských her v Sydney roku 2000. Vodík se zde opět získával z metanolu reakcí s vodou v reformeru přímo ve voze. Hydrogen 1 měl 200 palivových článků produkujících 125 až 200 V a dodávajících výkon až 94 kW. Trakční elektromotor měl výkon 56 kW.

Hydrogen 2 byl jen zkušebním vozidlem, o němž nesou k dispozici žádné bližší informace.

Další významný krok představoval HydroGen3, opět vycházející z Opelu Zafira. Představil se na autosalonu ve Frankfurtu na podzim 2001. HydroGen3 už byl zcela využitelný jako normální automobil. Prokázalo se to i tím, že jako první automobil na světě na veřejně přístupné čerpací stanici doplňoval vodík o tlaku 700 bar, tedy dvojnásobný, než měla předchozí vozidla. Jeho dojezd je 270 km. Bylo jich vyrobeno 20. V roce 2004 jeden z nich absolvoval maratonskou jízdu, při níž bez sebemenších problémů absolvoval 9696 km za různých klimatických podmínek. V roce 2005 také zvítězil ve speciální soutěži Rallye Monte Carlo. Především ale byla tato vozidla využívána k demonstračním jízdám s obchodními partnery jako běžný osobní automobil. Dnes jsou vystavena v muzeích a prodejnách Opelu, nicméně po určité přípravě jsou stále provozuschopná.

Připomeňme ještě jedno zajímavé vozidlo GM s palivovými články. Koncept HyWire z roku 2002 naznačoval možnou podobu vozidla budoucnosti. Měl články o výkonu 94 kW zásobované z nádrže na vodík používající tlak 350 bar. Především ale používal bezkontaktní systémy přenosu (drive-by-wire) pro ovládání vozidla, tedy nejen pedál akcelerátoru, ale i řízení a brzdy. Svou provozuschopnost GM HyWire prokázal např. účastí na Challenge Bibendum.