name | autoweek.cz

Přírodní vodík dává naději na energetickou revoluci

01.07.2023 | Vladimír Rybecký | Aktuality

Obrovské zásoby přírodního vodíku ve Francii vzbuzují stále větší nadšení. Ve zvláštní zprávě Vodík: Uvolnění evropského potenciálu to uvádí Euractiv.

Přestože je vodíková ekonomika stále v plenkách, v Evropě již vznikají nové projekty, protože vlády i soukromí investoři vkládají miliardy do vývoje využití tohoto čistého paliva. Mezinárodní akce Hydrogen Business For Climate v Belfortu se zabývá nejslibnějšími oblastmi rozvoje vodíkového hospodářství v Evropě. Desítky příspěvků nabízejí nepřeberné množství možností využití vodíku. Chybí ovšem zásadní řešení jak vodík získat v potřebném objemu skutečně udržitelným způsobem.

 

Skutečnou senzací se proto stala informace francouzské energetická společnosti La Française d'Énergie (FDE). Ta oznámila, že při květnových pracích ověřování rizika výskytu výbušných kapes v opuštěných dolech v Lotrinsku objevila rozsáhlé ložisko přírodního vodíku. Výzkumníci a podniky v soukromém sektoru již léta hledají vzácný přírodní vodík, jinak známý jako „bílý“ vodík, vzhledem k jeho potenciálu jako čistého zdroje energie. Objev FDE by mohl zcela změnit pravidla hry při přechodu Evropy na bezuhlíkovou energetiku.

 

Potenciál pro energetickou revoluci

Předpokládá se, že v Lotrinské pánvi by se skutečně mohlo nacházet 46 milionů tun přírodního vodíku, což odpovídá polovině současné světové produkce vodíku. Je to dost na to, aby to významně přispělo k cílům EU v oblasti dekarbonizace. „Pokud by se to potvrdilo, jednalo by se o největší potenciál přírodního vodíku, který byl dosud v Evropě objeven,“ uvedl Philippe de Donato, spoluředitel výzkumu v laboratoři GeoRessouces na Lotrinské univerzitě.

 

„Přírodní vodík je přirozeně přítomen v zemské kůře a plášti. Nachází se na několika místech. Na oceánských hřbetech, v horách s ophiolity, zbytky dávných oceánských hornin, ale také v horninách bohatých na železo,“ vysvětluje Isabelle Morettiová, výzkumná pracovnice z univerzity v Pau a Pays de l'Adour.“

 

Tento zdroj, který lze využít při degradaci na zemském povrchu nebo při těžbě pomocí vrtů je v hledáčku vědců již delší dobu. Širší zájem o tento zdroj však vznikl v souvislosti se snahou světových států nahradit fosilní plyn palivem s čistým spalováním. Na rozdíl od vodíku vyráběného ze zemního plynu nebo elektrolýzou nepotřebuje jeho přírodní protějšek k těžbě žádnou vodu a málo energie, přičemž těžba zabírá velmi málo půdy. Jeho produkce navíc nepodléhá nestabilním podmínkám a na rozdíl od jiných takto označovaných zdrojů je dokonce skutečně obnovitelná pokud se přizpůsobí rychlost těžby rychlosti jeho uvolňování, protože Země neustále produkuje přírodní vodík jako výsledek chemických reakcí, které souvisejí především s oxidací minerálů železa.

 

Všechny tyto výhody činí z přírodního vodíku mnohem levnější zdroj energie než vodík vyráběný elektrolýzou. Cena přírodního vodíku se odhaduje na 1 euro za kilogram, zatímco cena vodíku získaného elektrolýzou s využitím bezuhlíkových zdrojů energie v současnosti dosahuje 6 eur, jak uvádí francouzská iniciativa Earth2 v analýze pro Evropskou komisi. Iniciativu Earth2vytvořilo přibližně čtyřicet subjektů zainteresovaných v projektu, včetně společností TotalEnergies, Engie , 45-8 Energy, Teréga a francouzského veřejného výzkumného orgánu CNRS.

 

„Přírodní zdroje vodíku, které vznikají na Zemi, jsou bohaté,“ tvrdí Nicolas Pélissier, předseda francouzského start-upu 45-8 Energy, který se specializuje na helium a přírodní vodík. Podle jeho odhadu mohou být větší než 90 milionů tun, které se v současnosti vyrábějí po celém světě a které jsou z 98 % založeny na fosilních zdrojích.

 

Francouzské naděje

„Všechny tyto argumenty znamenají, že by se jednalo o nejlevnější vodík s nejnižšími emisemi uhlíku na světě. Francie by nakonec mohla produkovat tři miliony tun ročně, pokud se vezmou v úvahu zdroje v Lotrinské pánvi a potenciál, který se v současné době zkoumá v Alpách, Nové Kaledonii a Pyrenejích. To představuje necelou polovinu z 6,5 milionu tun nízkouhlíkového vodíku, které chce země vyrobit do roku 2030. Ve Francii si lze představit takové množství, že by se země mohla stát vývozcem,“ uvedl Mikaa Mered, profesor na Science-Po Paris a odborník na vodík, který zasedá v expertním výboru konference Forum Hydrogen Business for Climate ve Francii.

 

Zdroje však existují i jinde v Evropě – ve Španělsku, Německu, Kosově, Islandu, Finsku, Švédsku, Polsku, Srbsku, Norsku, Ukrajině, Rusku a Kazachstánu. Mimo Evropu od roku 2014 se provozuje vrt v Mali, zájem projevují Namibie, Brazílie, Kanada i Spojené státy, které v současnosti mají zkušební vrt v Nebrasce.

 

„V současné době jsme ve fázi vyhodnocování průmyslového potenciálu přírodního vodíku. Musíme pokračovat ve vývoji a přizpůsobování nových technologií, zejména průzkumných, abychom se mohli touto problematikou řádně zabývat,“ říká Pélissier Euractiv.

 

Společnost 45-8 Energy pracuje na odstranění některých technologických překážek prostřednictvím senzoru pro detekci a monitorování přírodního vodíku pod zemí.

 

V únoru 2022 zahájila francouzská energetická skupina Engie ve spolupráci s univerzitou v Pau a regionem Adour průmyslovou katedru, která se zabývá studiem chování podzemního vodíku. Společnost je rovněž součástí

 

Cíle EU a potenciální komplikace

EU chce do roku 2030 dovézt 10 milionů tun vodíku a vyrobit 10 milionů tun obnovitelného vodíku, který by nahradil fosilní zemní plyn dovážený z Ruska. Pro rok 2050 je cílem produkce 60 milionů tun ročně.

 

Právní předpisy EU se prozatím zabývají pouze vodíkem z „obnovitelných“ a nízkouhlíkových zdrojů, které jsou definovány v řadě prováděcích pravidel známých jako akty v přenesené pravomoci. Mikaa Mered se však domnívá, že „přírodní vodík by spadal do oblasti působnosti mandátu Evropské komise a může být nutné zavést nové normy.“

 

Na vnitrostátní úrovni se Francie už v dubnu 2022 rozhodla zahrnout přírodní vodík do svého horního zákoníku pro využívání nerostných zdrojů, tedy ještě před termínem stanoveným EU. Citelný zájem je také ve Španělsku, kde skupina připravená využívat zdroje v Pyrenejích lobbuje u zákonodárců za uvolnění pravidel těžby. Evropská komise se k přírodnímu vodíku dosud veřejně nevyjádřila.

 

V každém případě je nepravděpodobné, že by přírodní vodík významně přispěl k dosažení klimatických cílů EU pro rok 2030. „Před koncem desetiletí se přírodní vodík nebude těžit ve velkém měřítku. Programy, o nichž se tvrdí, že jsou nejpokročilejší, nebudou v provozu před rokem 2028,“ upozorňuje Mikaa Mered.

 

„Z dlouhodobého hlediska však přírodní vodík stojí za prozkoumání, protože by, stejně jako jiné zdroje, pomohl snížit tlak na elektrickou soustavu, který bude vyvolán výrobou vodíku elektrolýzou,“ řekl Simon Pujau, vedoucí oddělení pro vztahy s institucemi v průmyslovém sdružení France Hydrogène.

 

Kromě toho bude možná ještě nutné překonat některé překážky, jako je přesvědčení veřejného mínění o výhodách těžby přírodního vodíku. Ještě se netěží a francouzská nevládní organizace Les Amis de la Terre (Přátelé Země) už varuje: „Jsme velmi opatrní, pokud jde o spotřebu vytěžené energie, která může vyvolat řadu problémů: vysídlování obyvatel, monopolizaci ekonomických příjmů a další,“ řekla Euractivu Anna-Lena Rebaudová, která má na starosti problematiku fosilních paliv.

 

Situaci komplikuje neznámý rozsah ložisek, který by vyžadoval mezinárodní konsenzus o těžbě.

 

Článek Paula Messada z Euractivu, z něhož text čerpá, vznikl za podpory konference Forum Hydrogen Business for Climate.