name | autoweek.cz
Rozstřel na iDnes odhaluje jen špičku ledovce
13.10.2017 | | Autoservis
Informace ASEM upozorňuje, že podvody při falšování údajů na emisním protokolu jsou největším byznysem v ČR. Mnoho STK na tom založilo své podnikání. Záhadně je nechce účinně kontrolovat ani státní dozor, ani Policie ČR. Proč asi?
„Koupil jsem ojeté auto z dovozu, ale začalo jezdit v nouzovém režimu…“ Tak to většinou začíná. Pak se zákazník napoprvé obrátí obvykle na toho, kdo mu auto prodal a tvrdil, že je vše v pořádku. Na kupní smlouvě vozidla to tak ovšem nestojí. Reklamaci řeší prodejce tak, aby mu nevznikly žádné náklady. Většinou je v autě v obálce přiložen protokol z provedené STK, a to může znamenat, že zákazník bitvu o vyřízení reklamace předem prohrál…
ASEM bývá osočována, že kritikou podvodů u SME/STK hází všechny do jednoho pytle. Nehází. Jsou poctivé výjimky, ale ty jsou minoritní a nehrají zrovna první housle. V konkurenčním boji je totiž porážejí jiní, kam zákazníci chodí rádi, protože nejspíš vyhoví. Kromě jiného si nová metodika svou nedokonalostí šizení emisními mechaniky téměř vynucuje.
Jednoznačnou obětí je v tomto systému technických kontrol normální občan. Jednou za dva roky mu hrozí, že nevyhoví. Předepsaná procenta nevyhovujících aut se totiž obvykle hledají u těch, kteří se většinou nebrání. No a když občan pojede jinam, tak se z toho nestřílí. Jinak tomu ale je u individuálního dovozce, který se prodejem aut, která na STK musí dostat "VYHOVUJE" každý den živí.
Případy, kdy se na členy ASEM obrací takoví majitele nových dovezených ojetin, kteří nakoupili až nyní odhaleného „Černého Petra“ původně v dobré víře, patří ke všední praxi. Cestu ke spravedlivé nápravě stavu, kdy by opravu měl platit dovozce, však hatí kladný protokol z SME/STK, který má dnes v České republice sice hodnotu cáru papíru, soud k němu ale s naivní dávkou věrohodnosti ještě stále přihlíží.
Důkazy, že se na SME/STK podvádí, „hledá“ Ministerstvo dopravy tak, že opakuje dokola: „Tak nám přineste konkrétní důkaz a my to okamžitě budu řešit.“ Nabádání k jakémusi udavačství jednotlivců není ten nejúčinnější způsob, obzvláště když si všimneme dvou indicií, které přímo statistiky dokazují, že podvádění v minulosti mělo doslova masový charakter a že se v něm i po zavedení nové metodiky měření emisí pokračuje. Navíc k oběma indiciím má Ministerstvo statistické podklady od svých pověřených zkušeben a může konkrétně pozorovat a zjišťovat, kde že se to podvádí. Je otázkou, zda by nestřílelo do vlastních řad.
1) Po zavedení focení na STK se u některých podnikatelských subjektů snížila denní kapacita zkontrolovaných aut až na jednu pětinu! Takže u které a o kolik? Kam směřovat pozornost? Není to důkaz, že stát zde svěřil přenesenou působnost státu někomu, kdo ke kontrole vozidla nepotřeboval vozidlo ani fyzicky mít na stanici?
2) Dne 1. 1. 2015 zakázalo Ministerstvo dopravy ke štítkové hodnotě korigovaného součinitele absorpce světla hodnotu přičítat nezákonnou a v Evropě zcela ojedinělou a neopodstatněnou „rezervu“ 0,5 [m-1], kterou přičítaly všechny emisní stanice ca 15 let dozadu. Statisticky a logicky očekávaný skok podílu nevyhovujících vozidel od 1. 1. 2015 však nenastal, přesněji řečeno, nenastal vůbec žádný rozdíl v počtu nevyhovujících vozidel. Obyčejným rutinním výpočtem by se takové procento navýšení dalo dopředu spočítat. Ale Česká republika je prostě zázrak, kde nefunguje logika a statistiky, ale asi ani matematika.
Velmi závažné je i to, že po zavedení „Nové metodiky Měření emisí“, která byla spuštěna bez jakéhokoliv předchozího testování rovnou naostro, stojí emisní mechanici často ve slepé uličce, i když vozidlo přistavené ke kontrole je zcela v pořádku, ale strojové vyhodnocení, ze kterého na SME nelze nijak uhnout, tiskne do nejdůležitějšího řádku „NEVYHOVUJE“. Překvapení v očích emisního mechanika by se dalo pak přirovnat k bezradnosti pilota přistávajícího letadla, kterému při silném bočním větru „věž“ rezolutně zakáže vypnout autopilota.
Ano, rozumíte tomu správně - ministerstvo dopravy těm, kterým svěřilo kontroly emisí vozidel, věří natolik, že jim paušálně zakazuje zásah do konečného vyhodnocení i v případě, jedná-li se o procedurální nedostatek, kvůli kterému jeden z kroků byl strojově vyhodnocen nesprávně. Pro pilota by podobné nesmyslné nařízení znamenalo téměř jistou smrt pro něho i pro posádku, takže se zařídí podle pudu sebezáchovy a s letadlem přistane sám. Podobně pudově se zachová emisní mechanik, který to „nějak“ udělá, aby vozidlo v tomto nespravedlivém strojovém vyhodnocení vyhovělo. Pokud to neudělá, bude za debila. Přede všemi.
Shora popsaným se však stalo přesně to, co nikdo nechce - a pokud ano, tak je co celé podvodný mechanismus k vydělávání peněz a ne kontrola. Tedy to, že emisní mechanik se v rámci pudu sebezáchovy naučil a časem osvojil a natrénoval spolehlivý způsob, jak strojové a občas omylné vyhodnocování obcházet. Obcházet tak, že si „podvůdkem“ či „výhybkou“, nazvěme to jak chceme, našel cestu, jak z nespravedlivě nevyhovujícího auta udělat protokol „VYHOVUJE“. Teď už to díky nové metodice umí. Zda a jak často tyhle triky použije, záleží na pocitu jeho zaměstnavatele, zda jeho STK/SME vydělává dost peněz a zda jsou v lokalitě úspěšnější než konkurence. Být v kraji oblíbenou STK je v tomto podnikání za současných pravidel zcela zásadní…
Video z diskuse o měření emisí zde.
ASEM bývá osočována, že kritikou podvodů u SME/STK hází všechny do jednoho pytle. Nehází. Jsou poctivé výjimky, ale ty jsou minoritní a nehrají zrovna první housle. V konkurenčním boji je totiž porážejí jiní, kam zákazníci chodí rádi, protože nejspíš vyhoví. Kromě jiného si nová metodika svou nedokonalostí šizení emisními mechaniky téměř vynucuje.
Jednoznačnou obětí je v tomto systému technických kontrol normální občan. Jednou za dva roky mu hrozí, že nevyhoví. Předepsaná procenta nevyhovujících aut se totiž obvykle hledají u těch, kteří se většinou nebrání. No a když občan pojede jinam, tak se z toho nestřílí. Jinak tomu ale je u individuálního dovozce, který se prodejem aut, která na STK musí dostat "VYHOVUJE" každý den živí.
Případy, kdy se na členy ASEM obrací takoví majitele nových dovezených ojetin, kteří nakoupili až nyní odhaleného „Černého Petra“ původně v dobré víře, patří ke všední praxi. Cestu ke spravedlivé nápravě stavu, kdy by opravu měl platit dovozce, však hatí kladný protokol z SME/STK, který má dnes v České republice sice hodnotu cáru papíru, soud k němu ale s naivní dávkou věrohodnosti ještě stále přihlíží.
Důkazy, že se na SME/STK podvádí, „hledá“ Ministerstvo dopravy tak, že opakuje dokola: „Tak nám přineste konkrétní důkaz a my to okamžitě budu řešit.“ Nabádání k jakémusi udavačství jednotlivců není ten nejúčinnější způsob, obzvláště když si všimneme dvou indicií, které přímo statistiky dokazují, že podvádění v minulosti mělo doslova masový charakter a že se v něm i po zavedení nové metodiky měření emisí pokračuje. Navíc k oběma indiciím má Ministerstvo statistické podklady od svých pověřených zkušeben a může konkrétně pozorovat a zjišťovat, kde že se to podvádí. Je otázkou, zda by nestřílelo do vlastních řad.
1) Po zavedení focení na STK se u některých podnikatelských subjektů snížila denní kapacita zkontrolovaných aut až na jednu pětinu! Takže u které a o kolik? Kam směřovat pozornost? Není to důkaz, že stát zde svěřil přenesenou působnost státu někomu, kdo ke kontrole vozidla nepotřeboval vozidlo ani fyzicky mít na stanici?
2) Dne 1. 1. 2015 zakázalo Ministerstvo dopravy ke štítkové hodnotě korigovaného součinitele absorpce světla hodnotu přičítat nezákonnou a v Evropě zcela ojedinělou a neopodstatněnou „rezervu“ 0,5 [m-1], kterou přičítaly všechny emisní stanice ca 15 let dozadu. Statisticky a logicky očekávaný skok podílu nevyhovujících vozidel od 1. 1. 2015 však nenastal, přesněji řečeno, nenastal vůbec žádný rozdíl v počtu nevyhovujících vozidel. Obyčejným rutinním výpočtem by se takové procento navýšení dalo dopředu spočítat. Ale Česká republika je prostě zázrak, kde nefunguje logika a statistiky, ale asi ani matematika.
Velmi závažné je i to, že po zavedení „Nové metodiky Měření emisí“, která byla spuštěna bez jakéhokoliv předchozího testování rovnou naostro, stojí emisní mechanici často ve slepé uličce, i když vozidlo přistavené ke kontrole je zcela v pořádku, ale strojové vyhodnocení, ze kterého na SME nelze nijak uhnout, tiskne do nejdůležitějšího řádku „NEVYHOVUJE“. Překvapení v očích emisního mechanika by se dalo pak přirovnat k bezradnosti pilota přistávajícího letadla, kterému při silném bočním větru „věž“ rezolutně zakáže vypnout autopilota.
Ano, rozumíte tomu správně - ministerstvo dopravy těm, kterým svěřilo kontroly emisí vozidel, věří natolik, že jim paušálně zakazuje zásah do konečného vyhodnocení i v případě, jedná-li se o procedurální nedostatek, kvůli kterému jeden z kroků byl strojově vyhodnocen nesprávně. Pro pilota by podobné nesmyslné nařízení znamenalo téměř jistou smrt pro něho i pro posádku, takže se zařídí podle pudu sebezáchovy a s letadlem přistane sám. Podobně pudově se zachová emisní mechanik, který to „nějak“ udělá, aby vozidlo v tomto nespravedlivém strojovém vyhodnocení vyhovělo. Pokud to neudělá, bude za debila. Přede všemi.
Shora popsaným se však stalo přesně to, co nikdo nechce - a pokud ano, tak je co celé podvodný mechanismus k vydělávání peněz a ne kontrola. Tedy to, že emisní mechanik se v rámci pudu sebezáchovy naučil a časem osvojil a natrénoval spolehlivý způsob, jak strojové a občas omylné vyhodnocování obcházet. Obcházet tak, že si „podvůdkem“ či „výhybkou“, nazvěme to jak chceme, našel cestu, jak z nespravedlivě nevyhovujícího auta udělat protokol „VYHOVUJE“. Teď už to díky nové metodice umí. Zda a jak často tyhle triky použije, záleží na pocitu jeho zaměstnavatele, zda jeho STK/SME vydělává dost peněz a zda jsou v lokalitě úspěšnější než konkurence. Být v kraji oblíbenou STK je v tomto podnikání za současných pravidel zcela zásadní…
Video z diskuse o měření emisí zde.
Další články
© 2024 autoweek.cz. Veškerá práva vyhrazena | O autoweek.cz