name | autoweek.cz

Světlo pomáhající řidičům

19.04.2017 | Vladimír Rybecký | Doprava

Tým výzkumníků společnosti Daimler AG zkoumá vliv dodatečného světla na mentální stav a výkonnost řidičů nákladních vozidel. Zkušební jízdy probíhají v zimní tmě u polárního kruhu. Na základě vědeckých kritérií byly získány údaje o vlivu biologicky účinného světla na pracovní podmínky

Má biologicky účinné světlo pozitivní vliv na dobré zdraví a výkonnost řidičů nákladních vozidel? Odpověď na tuto zajímavou otázku se snažil ve finské polární noci nalézt tým výzkumníků společnosti Daimler.
 
Celkem osm zkušebních řidičů společnosti Daimler proto simulovalo v okolí města Rovaniemi dva typické pracovní týdny řidičů nákladních vozidel. Vždy po dobu jednoho týdne řídili střídavě v kabině nákladního vozidla s aktuálně používaným osvětlením, resp. s modulem Daylight+, který za jízdy i během přestávek k odpočinku vytvářel v kabině dodatečné denní světlo.
 
Vedoucí projektu a zkoušek Siegfried Rothe z výzkumného oddělení společnosti Daimler definoval v rámci výzkumu možných přínosů aplikace denního světla v kabinách nákladních vozidel jako pracovní hypotézu výrok, že aplikace biologicky účinného světla s vlnovou délkou 460 až 490 nanometrů má na práci řidičů pozitivní vliv. Připravil pokusnou řadu s náročnými kritérii a na základě jejich výsledků byly získány relevantní poznatky.
 
Světlo strukturuje život
Světlo patří mezi jevy, o kterých většina lidí nijak zvlášť nepřemýšlí – přinejmenším do té doby, než začnou v důsledku nedostatku světla strádat. Světlo přitom výrazně ovlivňuje život na Zemi. Střídání dne a noci jako krátkodobý cyklus a střídání ročních dob mimo jiné strukturuje čas.
 
Evoluce se těmto okolnostem přizpůsobila velkým počtem vnitřních hodin, které synchronizují náš životní rytmus. Mimořádně důležité je v této souvislosti pravidelné střídání dne a noci.
 
Vědci již mnoho let zkoumají komplexní souvislosti mezi přítomností biologicky účinného světla a fyzickým i mentálním stavem člověka. V této souvislosti lze definovat různé příznaky nemocí. Nejčastější jsou patrně „deprese závislé na ročním období“.
 
Nedostatek světla je například v severoevropských zemích, v nichž se v zimě sotva pořádně rozední, vážným problémem pro mnoho lidí, který může vést ke špatné náladě, snížené výkonnosti i ztrátě životní energie a chutě do života. Tyto symptomy jsou úspěšně odstraňovány světelnou terapií, která je standardizovanou lékařskou léčebnou metodou.
 
Řidiči jsou porovnáváni jen sami se sebou
Nápad vyrobit modul Daylight+ vznikl v průběhu pokusné řady v laboratoři pro výzkum spánku na univerzitě v Řezně. Vývojový pracovník společnosti Daimler Siegfried Rothe, který se četnými projekty zasazuje za zlepšování pracovních a životních podmínek řidičů nákladních vozidel, a tím za lepší akceptaci tohoto povolání, následně zjistil, že především v důsledku tvaru siluety běžné kabiny nákladních vozidel, se k receptorům světla řidiče dostane jen relativně nízké procento přirozeného denního světla.
 
Pro Rotheho byl tento poznatek popudem k tomu, aby se zamyslel nad možnými řešeními. Výsledky první pokusné řady s inženýry z oddělení jízdních zkoušek byly jednoznačné. Subjektivní vnímání zdravotního stavu všech pokusných osob se výrazně zlepšilo vlivem dodatečných dávek světla, bez ohledu na denní dobu. Překvapivý byl další výsledek: Zkušební řidiči řídili hospodárněji, pokud bylo v kabině více denního světla.
 
Při pokusech v Rovaniemi byli testující řidiči porovnáváni vždy pouze sami se sebou. Sledovalo se tedy, jak se mění výkony řidičů, pokud za jasně definovaných podmínek dostanou navíc biologicky účinné denní světlo. Dodatečné dávky světla byly podávány ve třech podobách s různou intenzitou:
- Při trvalém osvětlení během jízdy, přičemž intenzita byla přizpůsobena venkovnímu jasu
- Jako intenzivní „světelná sprcha“ s maximální intenzitou během testu před a po jízdě
- Ve formě „osvětleného lůžka“, rovněž s maximální intenzitou, během přestávek k odpočinku, při nichž se řidič uvolní v poloze pro zdřímnutí či krátký spánek na svém sedadle.
 
V nočních hodinách spaly pokusné osoby v normálně zatemněném nákladním vozidle. Pro testovací řidiče byly zkoušky v blízkosti polárního kruhu tvrdou zatěžkávací zkouškou. Výsledky pokusů zaznamenával tým za podpory výzkumníka Dr. Michaela Schraufa pomocí elektroencefalografie (EEG), elektrokardiografie (EKG) a elektrookulografie (EOG) a dalších fyziologických měření, jakož i rozborem vzorků slin (pro zjištění koncentrace hormonu spánku – melatoninu).
 
Mentální stav a s ní úzce propojená profesionální výkonnost byly sledovány standardizovanými psychologickými testovacími metodami (testy trvalé pozornosti a reakční testy na počítači), stejně jako zaznamenáváním provozních dat vozidla telematickým systémem FleetBoard.
 
Na konci dvoutýdenních cyklů se uskutečnilo dotazování jednotlivých řidičů, kteří si před tím zaznamenávali své subjektivní dojmy. Richard Schneider a Philippe Strasser, oba zkušební řidiči nákladních vozidel ve společnosti Daimler, byli na polárním kruhu v nejtemnějším ročním období, krátce před zimním slunovratem. Oba byli nezávisle na sobě nadšeni modulem Daylight+. Také pro Siegfrieda Rotheho přinesly reakce zkušebních řidičů nákladních vozidel nový poznatek. Řidiči souhlasně hovořili o výrazně příjemnějším vnímání prostoru v kabině s dodatečným osvětlovacím zařízením.
 
„Na aspekt virtuálního zvětšení prostoru jsme při koncipování pokusné řady vůbec nepomysleli,“ přiznává vedoucí zkoušek.
 
Rothe počítá s tím, že po ukončení pokusné řady v oblasti polárního kruhu bude trvat několik měsíců, než bude rozsáhlý soubor dat prozkoumán a analyzován. „Teprve pak můžeme vydat doporučení, zda mají výsledky testů smysluplně vyústit ve změnu koncepce osvětlení interiéru.“