name | autoweek.cz

Výroba v Evropě vyžaduje čas - včetně akumulátorů

30.09.2026 | Aktuality

Evropa se rozhodla, že více toho, co potřebuje, chce vyrábět přímo u sebe doma. Evropské automobilky tento cíl sdílejí. Uvádí to informace Sdružení evropských výrobců automobilů ACEA.

Evropský automobilový průmysl po celé Evropě provozuje 250 továren a zajišťuje 14 milionů pracovních míst. Je zodpovědný za výdaje na výzkum a vývoj ve výši 85 miliard eur, což představuje třetinu celkových průmyslových výdajů na výzkum a vývoj v Evropě. V uplynulém desetiletí investoval miliardy eur do evropské výroby akumulátorů. Nikdo nechce vyrábět automobilovou technologii v Evropě více než členové ACEA.

Problémem ovšem je, že ačkoli pravidla zákona o urychlení průmyslu IAA dávají trhu jasný signál o tom, co je třeba udělat, nemění základní podmínky, které v současné době brání rozšiřování kapacit.

ACEA nedávno zadala studii společnosti Mobility Global, která zjistila, že se očekává významný růst evropské výroby článků akumulátorů, která do roku 2032 dosáhne 306 GWh. I přes tento růst se však neočekává, že by nabídka stačila pokrýt poptávku v časovém horizontu stanoveném pro požadavky na lokalizaci výroby předpokládané v rámci IAA. Existují pro to tři důvody.

Prvním je čas. Od oznámení až po plnou výrobu může zprovoznění nové továrny na akumulátory trvat téměř deset let. Je třeba vybrat lokality, získat povolení, postavit továrny, najímat a školit pracovníky, otestovat výrobní linky a postupně zvyšovat objemy výroby. Projekt oznámený dnes, i bez zpoždění, nemůže dosáhnout plný průmyslový rozsah dřív než v roce 2035.

Ohlášenou kapacitu nelze považovat za skutečnou kapacitu. Ačkoli výrobci akumulátorů ohlásili projekty a pracují na navýšení své produkce, nedosáhnou ji v termínech požadovaných dohodou IAA.

U těžkých nákladních vozidel je problém ještě větší: poptávka po akumulátorech výrazně převyšuje plánovanou kapacitu. Pokud budou těžká nákladní vozidla v rámci požadavků na lokalizaci posuzována stejně jako osobní automobily aniž by existovala jistota, že evropské akumulátory pro tato vozidla budou skutečně vyráběny v dostatečném objemu, budou výrobci penalizováni za to, že nekoupili akumulátory, které neexistují.

Druhou výzvou, kterou identifikovala společnost Mobility Global, je závislost. I kdyby se zítra otevřely desítky továren, Evropa by stále čelila skutečnosti, že dvě třetiny hodnoty v dodavatelských řetězcích článků akumulátorů leží v předcházejících fázích: v surovinách, těžbě, rafinaci a komponentách.

To samozřejmě není výzva specifická pouze pro automobilový sektor. Evropa zvažuje přidružené členství Kanady, a to v nemalé míře právě kvůli jejím obrovským zásobám surovin. Vzhledem k časovým lhůtám pro lokalizovanou výrobu požadovaným dohodou IAA však pro automobilky prostě není proveditelné přesměrovat své dodavatelské řetězce pro akumulátory a suroviny, na nichž jsou závislé zpět do Evropy.

Třetím problémem jsou náklady – výroba akumulátorů zde zůstává výrazně dražší. Institut Bruegel odhaduje, že nákup článků vyrobených v EU by mohl zvýšit náklady o 2100 eur (50 000 korun) na jeden elektromobil, a to v době, kdy cenová dostupnost zůstává jednou z největších překážek pro rozšíření elektromobilů. Evropa tak čelí nepříjemnému rozporu. Abychom splnili naše cíle v oblasti dekarbonizace, potřebujeme, aby spotřebitelé a podniky přecházeli na elektromobily rychleji. Pokud však požadavky na lokalizaci zvýší náklady na tato vozidla dřív, než evropská nabídka dosáhne dostatečný rozsah, riskujeme, že tento přechod prodražíme právě v okamžiku, kdy jej potřebujeme urychlit.

Co se tedy musí změnit? Stručně řečeno, požadujeme realističtější plán.

Zákon IAA v současné době počítá s požadavkem na tři komponenty akumulátorů pocházející z EU (včetně článků) šest měsíců po přijetí nařízení, přičemž o tři roky později se tento počet zvýší na pět komponent (včetně článků, systémů managementu akumulátorů a aktivních materiálů katod). Žádáme, aby se první požadavek posunul na tři roky po přijetí nařízení a druhý na pět let, přičemž pro nákladní automobily a autobusy, u nichž dnes neexistuje žádný věrohodný časový plán, by mělo platit zvláštní zacházení.

Evropa potřebuje víc času na rozvoj dodavatelských řetězců v předcházejících fázích a na snížení nákladů, stejně jako na řešení strukturálních nevýhod, které zdejší výrobu od samého počátku prodražují – od nákladů na energii a investice až po povolovací řízení a přístup ke klíčovým surovinám.

Ilustrační foto: NewspressUSA