name | autoweek.cz
Xenony - čtvrt století ve službách motorismu
30.05.2017 | Vladimír Rybecký | Autoservis
Technologie xenonového osvětlení, donedávna vyhrazena pouze pro luxusní automobily, se stále častěji používá i u běžných modelů.
Xenonové světlomety jsou synonymem lepší viditelnosti na silnici, snížení spotřeby energie v automobilu a, což je také velmi důležité, jedinečného stylu a vzhledu.
Technologie xenonového osvětlení se začala u automobilů používat na začátku 90. let. Nejdříve se xenony objevovaly u modelů vyšší třídy. Prvním vozidlem vybaveným tímto typem svítidel bylo BMW řady 7 v roce 1991. Koncepce používání světlometů se silným homogenním světelným paprskem, aby se docílilo lepšího osvětlení silnice před vozidlem, se dostala do světa motorismu z kina. Dříve se totiž xenonové lampy používaly u filmových projektorů v kinech.
Xenonové svítidlo není typickou žárovkou, protože nemá wolframové vlákno. Proto se nazývá výbojka. Světlo se zde tvoří v důsledku výboje v elektrickém oblouku. Tento oblouk vzniká mezi elektrodami v prostředí vzácného plynu xenonu, od něhož je odvozeno pojmenování tohoto svítidla.
Automobilová halogenová žárovka s výkonem 55 W generuje více než o polovinu méně světla než xenonové svítidlo s výkonem 35 W. Kromě toho se barevná teplota xenonových výbojek - standardně 4200 K - velmi přibližuje teplotě pro člověka přirozeného slunečního světla. V kombinaci s lepším kontrastem barev a jasným výřezem paprsku světla ve světle xenonů lépe a rychleji rozeznáme např. chodce na kraji silnice, dopravní značky nebo cyklisty. Další výhodou xenonových světel je jejich delší životnost ve srovnání s halogenovými žárovkami. Délka fungování tradiční halogenové žárovky, např. Philips X-tremeVision, se odhaduje na 450 hodin, u Philips LongLife EcoVision je to více než 1000 hodin, avšak xenonová svítidla mohou fungovat až ke 3000 hodinám.
Výbojky fungují zcela jinak než žárovky. Zapálení elektrického oblouku a následné ustálení napětí ve svítidle způsobuje generátor proudu – startér. Je třeba zdůraznit, že i když k zapálení oblouku je potřebné napětí cca 25 000 V (startér dodá přesně tuto hodnotu napětí), tak v pozdější fázi fungování světla stačí k udržení oblouku 85 V.
V počátcích používání této technologie se xenonové výbojky používaly pouze jako potkávací, u dálkových světel se montovala ještě halogenová žárovka. Postupně tento systém nahradila bi-xenonová světla, která lze díky pohyblivým clonám používat jako potkávací i dálková světla.
České a evropské silniční předpisy obsahují dost restriktivní normy ohledně montáže a používání xenonových světlometů. Ty nejpodstatnější z nich stanovují, že světlomety musí být vybaveny samonivelačním systémem a vysokotlakým čisticím systémem čoček světlometů. Je to proto, aby se přesný paprsek xenonového světla nerozptyloval na špinavé čočce světlometu. Je třeba mít to na mysli třeba při dovozu automobilu např. z USA, kde takové předpisy neplatí. Na druhé straně se na trhu objevila xenonová svítidla, která vydávají slabší paprsek světla, do 2000 lm (např. Philips D5S), která nevyžadují vyrovnání ani čištění. Je to jeden z důvodů, proč se toto řešení stalo tak populární i u levnějších modelů automobilů.
Technologie xenonového osvětlení se začala u automobilů používat na začátku 90. let. Nejdříve se xenony objevovaly u modelů vyšší třídy. Prvním vozidlem vybaveným tímto typem svítidel bylo BMW řady 7 v roce 1991. Koncepce používání světlometů se silným homogenním světelným paprskem, aby se docílilo lepšího osvětlení silnice před vozidlem, se dostala do světa motorismu z kina. Dříve se totiž xenonové lampy používaly u filmových projektorů v kinech.
Xenonové svítidlo není typickou žárovkou, protože nemá wolframové vlákno. Proto se nazývá výbojka. Světlo se zde tvoří v důsledku výboje v elektrickém oblouku. Tento oblouk vzniká mezi elektrodami v prostředí vzácného plynu xenonu, od něhož je odvozeno pojmenování tohoto svítidla.
Automobilová halogenová žárovka s výkonem 55 W generuje více než o polovinu méně světla než xenonové svítidlo s výkonem 35 W. Kromě toho se barevná teplota xenonových výbojek - standardně 4200 K - velmi přibližuje teplotě pro člověka přirozeného slunečního světla. V kombinaci s lepším kontrastem barev a jasným výřezem paprsku světla ve světle xenonů lépe a rychleji rozeznáme např. chodce na kraji silnice, dopravní značky nebo cyklisty. Další výhodou xenonových světel je jejich delší životnost ve srovnání s halogenovými žárovkami. Délka fungování tradiční halogenové žárovky, např. Philips X-tremeVision, se odhaduje na 450 hodin, u Philips LongLife EcoVision je to více než 1000 hodin, avšak xenonová svítidla mohou fungovat až ke 3000 hodinám.
Výbojky fungují zcela jinak než žárovky. Zapálení elektrického oblouku a následné ustálení napětí ve svítidle způsobuje generátor proudu – startér. Je třeba zdůraznit, že i když k zapálení oblouku je potřebné napětí cca 25 000 V (startér dodá přesně tuto hodnotu napětí), tak v pozdější fázi fungování světla stačí k udržení oblouku 85 V.
V počátcích používání této technologie se xenonové výbojky používaly pouze jako potkávací, u dálkových světel se montovala ještě halogenová žárovka. Postupně tento systém nahradila bi-xenonová světla, která lze díky pohyblivým clonám používat jako potkávací i dálková světla.
České a evropské silniční předpisy obsahují dost restriktivní normy ohledně montáže a používání xenonových světlometů. Ty nejpodstatnější z nich stanovují, že světlomety musí být vybaveny samonivelačním systémem a vysokotlakým čisticím systémem čoček světlometů. Je to proto, aby se přesný paprsek xenonového světla nerozptyloval na špinavé čočce světlometu. Je třeba mít to na mysli třeba při dovozu automobilu např. z USA, kde takové předpisy neplatí. Na druhé straně se na trhu objevila xenonová svítidla, která vydávají slabší paprsek světla, do 2000 lm (např. Philips D5S), která nevyžadují vyrovnání ani čištění. Je to jeden z důvodů, proč se toto řešení stalo tak populární i u levnějších modelů automobilů.
Další články
© 2025 autoweek.cz. Veškerá práva vyhrazena | O autoweek.cz