name | autoweek.cz

Zákon EU o kritických surovinách

17.03.2023 | Vladimír Rybecký | Aktuality

Evropská komise představila strategii, která má zajistit, aby evropský průmysl mohl konkurovat Spojeným státům a Číně při výrobě čistých technologických produktů a v přístupu k surovinám potřebným pro ekologický přechod. EU chce vyrábět 40 % zařízení pro „čisté“ projekty.

Dlouho očekávaný zákon, který představila Evropská komise, obsahuje řadu ambiciózních cílů, jako jsou urychlení povolovacích řízení a posílení evropské strategické autonomie tím, že 25 % evropské poptávky po strategických surovinách bude uspokojeno na domácí půdě prostřednictvím těžby a recyklace. Komisaři EU Valdis Dombrovskis a Thierry Breton, kteří společně vedli tento spis, ale přiznávají, že všechny cíle jsou pouze aspirační.

 

Zatímco EU posiluje své ambice v oblasti výroby čisté energie, závislost na dovozu kritických materiálů je v mnoha členských státech důvodem k obavám. Zákon o nulovém průmyslu a zákon o kritických surovinách, které jsou součástí průmyslového plánu Green Deal, mají zajistit, aby byla EU nejen lídrem v oblasti snižování emisí uhlíku, ale také získala náskok v technologiích, které jsou k tomu zapotřebí. V tomto ohledu totiž zaostává.

 

EU si rovněž stanovila cíl vyrábět do roku 2030 40 % výrobků, které potřebuje pro „čisté“ technologie, jako jsou solární energie nebo palivové články, a to i zefektivněním udělování povolení pro ekologické projekty. EU rovněž oznámila cíl pro zachycování uhlíku ve výši 50 milionů tun do roku 2030.

 

Velké ambice EU

„Podstatné je, že chceme být lídry v zelených odvětvích budoucnosti,“ řekl na tiskové konferenci místopředseda Valdis Dombrovskis, lotyšský politik, který od roku 2019 působí jako místopředseda Evropské komise pro ekonomiku fungující pro lidi a od roku 2020 jako evropský komisař pro obchod. Předtím byl v letech 2016-2020 evropským komisařem pro finanční stabilitu, v letech 2009-2014 předsedou lotyšské vlády a v letech 2004-2009 europoslancem. Je členem nacionalistické strany Jaunais laiks (v EU patří do lidovecké frakce EPP) s nejasným ekonomickým stanoviskem.

 

Exekutiva EU stanovila, že region má těžit 10 % kritických surovin, které spotřebovává, jako jsou lithium a poprvé i měď a nikl, a recyklace by měla přidat dalších 15 %. Rovněž si klade za cíl zvýšit zpracování na 40 % svých potřeb do roku 2030. Komise uvedla, že z jedné třetí země by nemělo pocházet více než 65 % jakékoli klíčové suroviny. Dodávky nerostných surovin, které jsou pro ekologický přechod zásadní, jsou problém, neboť Čína zpracovává 90 % vzácných zemin a 60 % lithia.

 

„Nejsme kontinent bohatý na zdroje. V případě mnoha materiálů je Evropa závislá na malém počtu partnerů. To není stabilní ani spolehlivý způsob, jak budovat průmysl budoucnosti. Naléhavě tedy potřebujeme diverzifikovat. Ruská invaze na Ukrajinu posílila lekci, kterou jsme se naučili během pandemie Covid-19, a sice že EU se nemůže spoléhat na jediného dodavatele základních materiálů,“ řekl Dombrovskis.

 

Výkonná moc EU by uznala plány na těžbu nebo zpracování surovin jako strategické projekty, což umožní využívat zjednodušená povolení a přístup k financování. V oblasti obchodu EU usiluje o rozšíření své sítě partnerství s Austrálií, Kanadou a Chile.

 

Reakce průmyslu

Velká většina průmyslových subjektů návrh uvítala jako nástroj, který má kritické suroviny vrátit do centra pozornosti EU. Přesto drobné detaily toho, jak by nové nařízení skutečně fungovalo, vzhledem k tomu, že Evropská komise nemá žádný mandát v oblasti průmyslové politiky, vyvolávají řadu otázek.

 

Nově předložený zákon o kritických surovinách sklidil pochvalu za ambiciózní přístup k zajištění dodávek tolik potřebných surovin, ale přetrvávají obavy, že může zůstat bezzubý. Několik zdrojů z těžebního průmyslu pro Euractiv uvedlo, že „to, co vidíme, jsou ambiciózní kritéria, ale zatím není jasné, jak by tyto cíle měly být v praxi skutečně plněny.“

 

Jochen Eickholt, generální ředitel největšího světového výrobce turbín Siemens Gamesa, pro agenturu Reuters uvedl, že zákon má potenciál podpořit odpovědné dodavatelské řetězce v oblasti těžby, které evropský průmysl potřebuje: „Takové regulační rámce jsou důležité - nyní je třeba rychle jednat a prosazovat je.“

 

„Akt o kritických surovinách velmi vítáme. Většina myšlenek, které jsme předložili v rámci veřejné konzultace na konci loňského roku, se do zákona dostala. Ve skutečnosti je v něm mnohem více, než jsme požadovali,“ řekl Euractivu Rolf Kuby, ředitel sdružení Euromines. Kuby nicméně upozornil: „Je to velmi důležité. EU nemá možnost rušit národní legislativu. Musíme ji vidět v kontextu, v jakém je dnes: Akt je popisem ambice a nebude právně závazný.“

 

Švédská těžební a hutní skupina Boliden uvedla, že Evropa musí udělat mnoho práce, aby zlepšila svou špatnou výchozí pozici, a že prioritou by měly být velké projekty v oblasti mědi a niklu.

 

Povolování v nejistotě

Jedním z hlavních pilířů zákona o kritických surovinách je drastické urychlení povolování projektů klasifikovaných jako strategické. Dosud povolování dolů trvá v průměru kolem 10 let. Plán Komise uvádí, že na dokončení povolování těchto projektů jsou maximálně dva roky. Různé organizace však varují, že to pravděpodobně nebude dodrženo. „Předchozí zkušenosti ukázaly, že dvouletý povolovací proces pro těžební operace je neslýchaný. Většina velkých těžebních operací vyžaduje mnohem delší dobu - 10 a více let,“ uvedla pro Euractiv Corina Hebestreitová, generální tajemnice Evropského sdružení pro uhlík a grafit.

 

„Návrh Komise na zefektivnění povolovacího procesu má zásadní význam pro zabránění zpožděním, kterým se lze vyhnout u strategických projektů,“ uvedl v reakci Guy Thiran ze společnosti Eurometaux. Také pro Svaz německých obchodníků s kovy (VDM) jsou rychlé schvalovací postupy rozhodující pro jakékoli fungující surovinové hospodářství v EU. To však může být v rozporu s místní realitou.

 

„Pokud jde o časové plány provozovatelů a orgánů v Portugalsku jsou ambice zákona o kritických surovinách jednoduše nerealistické. Povolování by mělo být spojeno také s řádným plánováním a odpovídajícím posouzením dopadů na životní prostředí. Zákon podkopává klíčová ustanovení o ochraně přírody a účasti veřejnosti tím, že předpokládá, že prioritní projekty a těžební činnosti jsou v převažujícím veřejném zájmu,“ uvedl pro Euractiv Nik Völker, výzkumný pracovník z organizace MiningWatch Portugal.

 

Recyklační ambice

Zatímco EU usiluje o pokrytí 10 % své poptávky po strategických surovinách těžbou, 15 % celkové poptávky EU by mělo být pokryto recyklací, i když si komisař Breton stěžoval, že tento cíl není dostatečně ambiciózní. Kromě toho bude 40 % poptávky EU po surovinách zpracováno a zušlechtěno také v rámci EU. Ačkoli jsou tyto cíle dobrovolné, Komise je připravena na ně tlačit a snaží se ještě více urychlit povolovací procesy, a to na méně než jeden rok pro klíčové recyklační projekty.

 

„Předpokládaná lhůta 12 měsíců pro zpracování a recyklaci bude v mnoha případech pravděpodobně velmi náročná. To by se mohlo stát jedním ze sporných bodů s členskými státy,“ uvedl pro Euractiv André Wolf, vedoucí oddělení pro technologie, infrastrukturu a průmyslový rozvoj ve Středisku pro evropskou politiku.

 

Splnění 15% cíle v oblasti recyklace bude náročné. Recyklátoři varují, že by si Evropa neměla dělat příliš velké naděje pokud jde o recyklaci, alespoň ne v krátkodobém horizontu. Pro většinu strategických surovin je trh silně zaostalý a většina odpadu, který by mohl být recyklován, se v současné době vyváží jako odpad do jiných zemí.

 

Čínská doložka

Jednou z hlavních obav je závislost EU na Číně a její kvazimonopolní postavení na světovém trhu. Tyto závislosti již způsobily narušení v roce 2021, kdy Čína omezila vývoz hořčíku, který je nezbytným prvkem pro výrobu hliníku. Vzhledem k tomu, že EU je z 87 % závislá na dovozu hořčíku z Číny, vedly tyto výpadky dodávek k vážným narušením v Evropě. „Není to proto, že by se hořčík nacházel pouze v Číně. Je to proto, že si jeho zpracování monopolizovala prostřednictvím dumpingu a ničí evropský průmysl i další subjekty ve světě,“ vysvětlil Rolf Kuby z Euromines.

 

EU se svým Aktem o kritických surovinách snaží tyto závislosti zmírnit. Komise v něm stanovila cílový strop 65 % dovozu jakéhokoli jednoho strategického kovu do EU z jedné země. Dosažení tohoto cíle však bude pravděpodobně náročné. Příkladem je grafit, který je nezbytnou součástí akumulátorů pro elektromobily. Přibližně 60 až 80 % celosvětové poptávky se v současnosti těží v Číně, která má dominantní postavení v celém hodnotovém řetězci.

 

„Cíl 40 % rafinace se zdá být nešťastným cílem pokud jde o přírodní grafit. Vzhledem k tomu, že celý hodnotový řetězec - od těžby až po výrobu akumulátorů pro elektromobily - se v současné době nachází v Číně, existuje vysoké riziko, že investice pro tento účel nebudou k dispozici jednoduše proto, že je mnohem snazší zpracovat materiál tam. Zpracování v Evropě se všemi jejími právními požadavky prostě nebude konkurenceschopné pokud se nezastaví dovoz polotovarů nebo finálních výrobků, které jsou v jiných částech světa silně dotovány,“  uvedla Corina Hebestreitová z ECGA.