name | autoweek.cz
Zelená politika německé vlády narazila na odpor občanů i firem
04.01.2024 | Aktuality
Z komentáře, který Milan Smutný zveřejnil na portálu Svět hospodářství.
Když hned po 1. lednu 2024 němečtí majitelé aut se spalovacími motory museli zase načerpat do svých aut pohonné hmoty zjistili, že budou znovu potrestáni zvýšenou emisní daní. Litr benzinu tak ke stávající ceně zdražil o 4,3 eurocentu (asi o 1,10 Kč) a litr nafty o 4,7 centu (1,20 Kč). O to se zvýšily ceny, které o Vánocích v Německu u benzinu v průměru činily 1,773 eura/litr, (tj. asi 43,40 Kč) a u nafty 1,697 eura/litr (tj. 41,60 Kč).
Je to důsledek dohody koaliční vlády kancléře Olafa Scholze, že zvýší cenu za emise oxidu uhličitého z loňských 30 eur za tunu CO₂ na 45 eur na místo původně uvažovaných 40 eur. V roce 2025 má tato daň stoupnout na 55 eur a v roce 2026 až na 65 eur za tunu CO₂. Kromě pohonných hmot to má vliv také na růst ceny topné nafty a zemního plynu, jimiž se vytápí 75 % domácností, obývaných 83 miliony německých občanů. Kromě vyšších sazeb za emise CO₂ od 1. ledna 2024 se také topení na naftu, zemní plyn a dálkové vytápění vrátilo k zatížení daní z přidané hodnoty v hodnotě 19 % místo dosavadních 7 %. Tentýž pohyb sazeb DPH platí nově pro stravování v restauracích.
Pro české řidiče je třeba dodat, že ještě neplatí základní emisní daň z auta jako Němci. Metoda výpočtu daně pro osobní automobily v Německu vychází ze základní částky 2 eura na 100 cm³ objemu motorů na benzin a 9,50 eura na 100 cm³ objemu pro vozidla s motorem na naftu. K tomu se připočte částka daně odvislá od emisí CO₂. Takže majitel běžného konvenčního auta platí emisní daň 200 až 300 eur ročně (5000 až 7400 Kč). Daň zatím neplatí ten majitel vozidla, které podle technického průkazu emituje méně než 110 g CO₂/1 km. Elektrická auta, přestože v Německu z podstatné části čerpají elektřinu produkovanou z emisního uhlí a plynu, jsou od emisní daně osvobozena.
Musíme přistupovat k cenám CO₂ s rozumem, zejména s ohledem na současný slabý růst
Scholzově vládě ústavní soud nedovolil použít 60 miliard eur (zhruba 1,5 bilionu korun) neutracených na řešení covidové pandemie na projekty zelené transformace. Takže vznikla díra 17 mld. eur pro krytí rozpočtu na rok 2024, již bylo nutno zalepit. Spolkový kabinet schválil návrh hospodářského plánu Klimatického a transformačního fondu na rok 2024 a finanční plán do roku 2027. Tento speciální fond „krmí“ mj. výnosy z národních cen/daní za emise CO₂ v sektorech dopravy a vytápění. Příjmy z toho by se měly zvýšit o zhruba 2,3 miliardy eur na zhruba 10,9 miliardy eur.
Ministr financí Christian Lindner řekl: „Musíme přistupovat k cenám CO₂ s rozumem, zejména s ohledem na současný slabý růst.“ Podle předběžných výsledků loni HDP Německa meziročně klesl o 0,4 % a letos se optimisticky očekává mírný hospodářský růst mezi 1,2 % až 1,4 %.
K záchraně děravého rozpočtu dochází nejen s pomocí nových daní, ale také prodejem státních podílů v německých telekomunikacích či logistických firmách, což vyvolalo zděšení z možného vlivu zájemců z nedemokratických zemí na kritickou infrastrukturu země. Pro veřejnost dalším překvapivým škrtem bylo okamžité zastavení dotační podpory soukromého nákupu elektromobilů s platností od 18. prosince (pro firmy skončila 30. září), která měla pokračovat ještě tento rok.
Vládě v Berlíně rovněž nezbylo v rozpočtu 5,5 miliardy eur (asi 135 miliardy Kč), jimiž chtěla kompenzovat spotřebitelům rostoucí náklady za distribuci elektřiny, což znamená v přepočtu asi 0,80 Kč za každou kWh. Spolková vláda v důsledku rozpočtové krize ke konci loňského roku ukončila i zastropování cen elektřiny, které mělo platit ještě do konce března 2024.
Spolková síťová agentura BNA (Bundesnetzagentur) překvapivě před koncem loňského roku zablokovala předčasné uzavření německých uhelných elektráren. Jak uvedl deník Die Welt, tento krok ovlivní plány prozelené vlády socialistů z SPD, Zelených a liberální FDP, kteří chtěli posunout zákaz energetického využívání uhlí z roku 2038 už na rok 2030. BNA však několika provozovatelům elektráren zakázala odstavit uhelné bloky před 31. březnem 2031. O tom rozhodl úřad, který je podřízen Spolkovému ministerstvu hospodářství a ochrany klimatu ovládaným nejzelenějším členem vlády Robertem Habeckem. Zákaz vyřazování z provozu se týká 26 elektráren, což agentura učinila s předstihem kvůli plánování ekonomiky a zajištění personálu provozovatelů elektráren. Tím se hroutí plány na dosažení deklarovaných cílů omezení emisí.
Důvodem je, že elektrárny budou i po roce 2030 stále považovány za „systémově důležité“, a proto musí zůstat v provozu, aby byla zajištěna stabilita sítě. Uhelné elektrárny mají sloužit pouze jako záložní zdroje, které jsou k dispozici na vyžádání, a po roce 2030 již nebudou na trhu aktivní žádné uhelné elektrárny. Ovšem i pro záložní elektrárny je nutná licence k dlouhodobému provozu a musí dostávat tzv. kapacitní platby, jež by kompenzovaly ekonomické ztráty z nedostatečně intenzivního provozu.
Rozhodnutí BNA představuje jakési hlasování o nedůvěře „energetické strategii“, kterou plánoval ministr a vicekancléř Robert Habeck (Zelení). Jeho cílem bylo prosadit výstavbu až 55 velkých paroplynových elektráren (souhrnně cca 25 GW výkonu) do roku 2030 s jejich možnou přestavbou po roce 2035 na vodík s cílem nahradit ztráty výkonu již uzavřených jaderných a plánovitě zavíraných uhelných elektráren. Ovšem současná rozpočtová krize německé vlády ukázala, že Berlín nemá dostatek dotačních nástrojů, aby motivoval soukromé podnikatele budovat plynové elektrárny s nejistou budoucností a návratností. Nejistota, zda se podaří dokončit záložní plynové elektrárny včas, aby bylo možné do roku 2030 vyřadit uhlí z provozu, se tak zvyšuje.
Daně a poplatky vybírané německým státem už tvoří 75 % ceny elektřiny pro domácnosti
Vinou slepé sázky na solární a větrné zdroje Německo vybudovalo drahou paralelní energetiku, kterou logicky musí zálohovat stabilní zdroje. Ovšem obě souběžné větve energetiky musí být dotované a vyžadují obrovské náklady na posílení a správu sítě. Daně a poplatky už tvoří 75 % ceny elektřiny pro domácnosti. Systém povede v dohledné době ke stále vyšším cenám elektřiny, protože náklady zejména na distribuci a záložní zdroje budou dále růst. Kromě toho existují náklady na podporu elektromobilů, tepelných čerpadel a vodíkové strategie, které generují značné dodatečné požadavky na elektřinu. Většina těchto nákladů se promítá do ceny elektřiny, zbytek je financován z daní.
Ukazuje se, že v roce 2020 zahájená německá zelená tranzice se ocitla v pasti, protože 23 let své tzv. obnovitelné (lépe občasné) zdroje energie neustále dotuje a peníze docházejí. Celá oblast bez dotací vykazuje složitou, často nemožnou ekonomickou návratnost, přičemž náklady na suroviny a komponenty dodávané Čínou neustále rostou. Přitom Německo jako průmyslové stanoviště s drahou pracovní silou a obrovskými náklady na energii ztrácí konkurenceschopnost, což přináší útěk firem z Německa do lacinějšího zahraničí bez byrokratické zátěže a vysokých daní.
Německo po letech zelené tranzice nadále produkuje čtvrtinu energetického znečištění Evropské unie oxidem uhličitým, tedy stejně jako Itálie a Polsko dohromady. Důvodem je především závislost německé výroby elektřiny na fosilních palivech, kterou není s to ani stále větší jmenovitý výkon solárních a větrných zdrojů efektivně nahradit. Německá vládní koalice chtěla v parlamentu prosadit zákon o povinném přechodu na tepelná čerpadla od roku 2024 s tím, že by zakázala topení plynem a topnou naftou. Odpor voličů a konzervativních médií tyto plány zmírnil. Přitom se ukázalo, že německé emise CO₂ by se zavedením dotovaných 6 milionů tepelných čerpadel snížily jen o 1,4 %.
Německo se stalo osamoceným ostrovem klimatické politiky
I podle vnitroněmeckých kritiků se stalo Německo osamoceným ostrovem klimatické politiky, zatímco ostatní svět jedná daleko pragmatičtěji. V politické debatě v Berlíně nehrají zvláštní roli fakta ani finanční možnosti občanů. Německo od roku 1990 snížilo emise CO2 jako žádná jiná průmyslová země – o 36 %. Francie, Japonsko a USA ani dohromady percentuálně o tolik emise nesnížily. To vše nestačí k zastavení globálního oteplování, protože za stejné období vzrostly emise v Číně o 362 % a v Indii o 369 % s tendencí dalšího silného růstu v důsledku otevírání zejména nových uhelných kapacit.
Scholzova vláda je se svou přehnanou energetickou politikou de facto mezinárodně izolována, ale zásadně ovlivňuje i celou enviromentální politiku vedení Evropské unie.
Stále větší neoblíbenost politiky vlády v klíčovém tématu Energiewende, kdy tento pojem už nechce ani slyšet 80 % německých občanů, dokumentoval poslední volební průzkum, který 29. prosince 2023 zveřejnil deník Handelsblatt. Klíčová strana vládní koalice, Scholzovi sociální demokraté SPD, by obdržela jen 15 %, kdežto před dvěma lety dostala 25,7 %. Kdyby se koncem prosince konaly volby do Spolkového sněmu, vyhrál by blok opozičních konzervativních stran CDU/CSU se 32 %, tedy tolik, co by dostaly s SPD dohromady její koaliční partneři Zelení (12 %) a liberální FDP u hranice 5 %. Jako stále posilující politická síla se ukazuje Alternativa pro Německo (AfD), kterou by si u moci přálo už 23 % Němců. Nevadí jim nálepka AfD jako krajně pravicové strany, zato se jim líbí její drtivá kritika dosavadní imigrační a zelené politiky.
Pokud by někdo ze čtenářů viděl určité paralely ve vývoji německého hospodářství i politiky s tím, co se nyní děje v Česku, nepochybně se nemýlí. Ostatně Česká republika je v energetice i ekonomice považována v podstatě za 17. spolkovou zemi Německa. Přes tři pětiny všech českých exportérů dodávají na německý trh a více než šestina je na německém trhu 100% závislá. Export se přitom z 80 % podílí na tvorbě HDP Česka.
Důležitá je současně také vysoká vlastnická provázanost českých a německých podniků. Téměř tři čtvrtiny českého vývozu realizují podniky pod majetkovou kontrolou zahraničního kapitálu. Z pohledu konečného vlastnictví českých firem je Německo s velkým odstupem nejvýznamnějším přímým investorem v ČR. Na hospodářském i politickém vývoji našeho západního souseda bude tedy záviset to, co se letos i v dalších letech stane také v české ekonomice, daleko víc, než o čem by mohly a chtěly rozhodovat kabinet premiéra Petra Fialy či vedení České národní banky.
Milan Smutný
Další články
© 2025 autoweek.cz. Veškerá práva vyhrazena | O autoweek.cz