name | autoweek.cz

Zelený vodík z Afriky je neokoloniální projekt EU

17.04.2023 | Vladimír Rybecký | Aktuality

Podle analytiků hrozí, že evropská „zelená vodíková horečka“ způsobí v Africe odvedení produkce z tamních zdrojů obnovitelné energie. Německo buduje v Namibii, kde žije polovina obyvatel bez elektřiny, produkci „zeleného“ vodíku v národním parku na čtyřnásobné ploše Berlína.

EU považuje vodík vyráběný s využitím obnovitelných zdrojů energie, tzv. „zelený“ vodík, za nákladově efektivní způsob snižování emisí pro průmyslová odvětví, která se obtížně dekarbonizují, jako jsou těžký průmysl, letectví a těžká pozemní doprava. Evropské plány na výrobu zeleného vodíku vyvolaly mezi rozvojovými zeměmi v Africe závod o to, kdo se stane pro EU prvním dodavatelem. Ohrožují tak energetické potřeby vlastního obyvatelstva. Informují o tom Climate Home News.

Obnovitelná energie pro Evropany a ne pro místní

Analytici Climate Home News upozorňují, že evropská průmyslová produkce vodíku je teprve v plenkách, takže naděje na splnění krátkodobých cílů závisí na výrobě v zámoří. Země, zejména v severní a subsaharské Africe, lákají investice a věří ve vytvoření nových pracovních míst.

Odborníci varují, že toto nadšení přináší značná rizika. Pobídky v předpisech EU znamenají, že masivní rozšíření vývozu zeleného vodíku by mohlo v rozvojových zemích zabrat drtivou většinu elektřiny z obnovitelných zdrojů na úkor potřeb místního obyvatelstva. To může být problém pro země, jako je Namibie. Ta je jedním z klíčových partnerů EU v oblasti vodíku, jenže přístup k elektřině zde má jen něco málo přes polovinu obyvatel.

Podle analytika z African Climate Foundation Godrje Rustomjeeho musí země najít správný kompromis mezi vlastními potřebami a exportním potenciálem. Jinak hrozí, že se zelený vodík promění v další neokoloniální projekt: „Hrozí reálná možnost, že ze zahraničí přijdou přímé investice, ale všechny přínosy a přidaná hodnota se nakonec vytěží a pošle do Evropy.“

Analytička vodíkových technologií ve společnosti Bellona Marta Lovisolová varuje: „Riziko, že rozvojové země přesměrují zdroje na výrobu energie pro vývoz, je extrémně vysoké. Zelený vodík je něco, co Evropa zoufale potřebuje a co by rozvojové země mohly potenciálně masově vyrábět pro lukrativní trh. Stejně jako v případě fosilních paliv jsou země připraveny vsadit vše na to, že se stanou vývozci, aniž by jim byly poskytnuty potřebné záruky.“

Přehnaný cíl EU

Přestože „zelený“ vodík je neexistujícím zdrojem energie, který se stal základním kamenem evropských plánů na dekarbonizaci. Zelený vodík se vyrábí elektrolýzou, při níž se voda rozděluje na vodík a kyslík za použití elektřiny vyrobené z obnovitelných zdrojů.

EU si stanovila cíl dosáhnout do roku 2030 roční domácí výrobu 10 milionů tun obnovitelného vodíku a stejné množství dovážet. Je to vysoký cíl uvážíme-li, že v loňském roce činila celosvětová produkce ekologického vodíku 109 000 tun, tedy jen zlomek toho, čeho chce EU dosáhnout. V současné době se většina vodíku vyrábí z fosilních paliv v procesech, při kterém vzniká obrovské množství oxidu uhličitého. Přibližně tři čtvrtiny se získávají z metanu a čtvrtina z uhlí. Výroba zeleného vodíku je dražší a představuje méně než 1 % světové produkce.

Aby EU podpořila své ambice, vkládá do tohoto odvětví miliardy eur. Vedle investic do budování domácích kapacit jsou vyčleněny prostředky na partnerství s budoucími exportními zeměmi. EU mj. podepsala dohody s řadou zemí včetně Egypta, Kazachstánu, Maroka a Namibie. Tato partnerství označuje za výhodná pro obě strany.

Zelený vodík jen s novými zdroji energie - ale s výjimkou

Evropská komise nedávno stanovila pravidla týkající se vodíku z obnovitelných zdrojů. Mezi různými ustanoveními zahrnují kritérium pro rozvoj obnovitelné elektřiny zvané adicionalita. Výrobci budou muset v budoucnu zajistit, aby se k výrobě zeleného vodíku využívaly pouze nové kapacity na výrobu elektřiny z obnovitelných zdrojů. To má zajistit, aby výroba vodíku neodebírala ze sítě stávající energii z obnovitelných zdrojů, což by zvýšilo závislost na fosilních palivech v jiných oblastech. Adicionalitu lze dosáhnout buď přímým připojením solární nebo větrné farmy k zařízení na výrobu vodíku, nebo prostřednictvím dohod o výkupu s výrobci čisté energie.

Evropští zákonodárci však připojili klauzuli o postupném zavádění, aby se toto odvětví urychlilo pro splnění cílů do roku 2030. Podle ní zařízení na výrobu zeleného vodíku, které zahájí výrobu před rokem 2028, bude vyňato z pravidel adicionality na následujících deset let, tedy do roku 2038. To znamená, že projekty vzniklé před tímto datem budou moci využívat již instalovanou kapacitu, například odebírat čistou energii přímo ze sítě. Tato pravidla odstartovala závod mezi vyvážejícími zeměmi o dodržení termínu 2028. Například Namibie doufá, že začne vyvážet zelený vodík v roce 2026.

Hlavní politická poradkyně E3G Maria Pastuchová varuje, že pravidla umožňují vodíkovým projektům „kanibalizovat“ stávající místní infrastrukturu za účelem výroby na vývoz. „Pro mnoho zemí, zejména v Africe, je tato energie potřebná doma, kde je třeba dekarbonizovat sítě nebo kde místní občané vůbec nemají přístup k elektřině.“

Naděje pro Namibii ale ne pro její obyvatele

V roce 2022 mělo přístup k elektřině pouze 56 % Namibijců a země dovážela 60-70 % své poptávky po elektřině, přičemž většina elektřiny pocházela z fosilních zdrojů. Nyní se tato jihoafrická země snaží stát prvním africkým centrem exportu zeleného vodíku. Namibijský prezident Hage Geingob považuje zelený vodík za „motor růstu“, který ze země udělá průmyslovou ekonomiku a vytvoří velké množství pracovních míst.

V roce 2021 začala namibijská vláda předkládat svou nabídku evropským lídrům a láká je na příslib dodávek až tří milionů tun obnovitelného vodíku ročně. Jako první na výzvy zareagovalo Německo, které se rychle stalo partnerem své bývalé kolonie. Německý soukromý společný podnik nyní spolupracuje s namibijskou vládou na projektu výroby ekologického vodíku v hodnotě 9,4 miliardy dolarů. Obrovská infrastruktura má v národním parku Tsau Khaeb zabrat 4000 km² půdy (zhruba čtyřikrát víc než je plocha Berlína). Cílem je zahájit výrobu vodíku do konce roku 2026.

Po vzoru Berlína podepsala Evropská komise s Namibií memorandum o porozumění o obnovitelném vodíku, což učinila i v dalších třech rozvojových zemích. Cílem dohod je usnadnit výrobu a vývoz obnovitelného vodíku. Evropská investiční banka se zavázala poskytnout Namibii půjčku ve výši 500 milionů eur na financování investic do obnovitelného vodíku a obnovitelných zdrojů energie. Prezident EIB Werner Hoyer uvedl, že „rozvoj zeleného vodíkového hospodářství sblíží Namibii a Evropu - jako partnery.“

Obnovitelné zdroje pro EU, pro místní fosilní elektrárny

Podobné memorandum o porozumění bylo podepsáno mezi Evropskou unií a Egyptem s cílem přispět k budoucím plánům EU na dovoz vodíku z obnovitelných zdrojů a urychlit přechod egyptského energetického sektoru a jeho dekarbonizaci. Dohoda ale neobsahuje žádný závazek ze strany EU. Místopředseda Evropské komise Frans Timmermans uvedl, že Egypt má ideální pozici pro přepravu zeleného vodíku do Evropy, protože disponuje neomezeným potenciálem solární a větrné energie, který přesahuje místní potřeby elektrické energie, a proto jej lze využít i pro výrobu zeleného vodíku. Navzdory tomuto potenciálu ale v Egyptě stále výrazně převažují fosilní paliva, přičemž pouze 6 % produkce energie pochází z obnovitelných zdrojů.

Marta Lovisolová z Bellony říká: „Dohody jsou plné hezkých slov, ale nemají žádné právní záruky, které by zabránily tomu, aby evropské zájmy byly na prvním místě. Rozvojové země jsou obzvláště přitažlivé, protože Evropská unie chce poskytnout velké dotace potřebné pro zelený vodík.“

Brusel pracuje na dotačním programu, který by měl snížit cenu vodíku. Zelené prémie by pokryly rozdíl v nákladech na obnovitelný vodík vyráběný v zahraničí a na fosilní paliva, která by nahradil. Očekává se, že peněžní fond bude velký – „zelené prémie“ na dosažení cílů pro rok 2030 v oblasti vodíku by měly přijít na 115 miliard eur.