name | autoweek.cz

Železná lady změnila automobilový průmysl

09.04.2013 | | Aktuality

Margaret Thatcherová zemřela ve věku 87 let. Výkonný ředitel Automotive News Richard Johnson připomíná, jak britská Železná lady zanechala trvalou stopu na evropských luxusních značkách a britském automobilovém průmyslu. 

Britský automobilový průmysl se pod dohledem Maggie Thatcherové dramaticky proměnil. Japonské automobilky začaly v 80. letech v Británii budovat montážní závody. Jako první to byl Nissan, jehož závod v Sunderlandu vznikl v severovýchodní Anglii v roce 1986. Byla to první japonská invazní továrna v Evropě a pro Železnou lady přinesla mimořádný úspěch.

Její skutečný vliv na globální automobilový průmysl ale mnohem více souvisel s osudem firem vyrábějících luxusní automobily. Jejím odkazem je rozhodnutí z roku 1989, kdy povolila vlastnictví britských automobilek zahraničními vlastníky. Jako první přišel na řadu Jaguar. V říjnu téhož roku totiž Thatcherová stáhla vládní „zlatou akcii“, která zabraňovala prodeji Jaguaru zahraniční automobilce. Tento akt okamžitě vedl k válce nabídek mezi General Motors a Fordem, které značku Jaguar považovaly za trofej téměř nevyčíslitelné hodnoty. Vítězství po několika týdnech získal Ford a zaplatil za Jaguar 2,5 miliardy dolarů (4,6 miliardy dolarů v současné měně). Automobilka GM ihned reagovala převzetím 50 % Saabu.

Ford a GM se tak náhle staly součástí evropského trhu s luxusními značkami, což mělo oběma v budoucnu přinést trvalé problémy. Od té doby se každá evropská značka luxusních vozů stala cílem zájmu: Volvo, Land Rover, Rolls-Royce, Bentley a Maserati. Na koupi a udržení těchto společností se následně vynaložilo hodně energie.

Odebrání „zlaté akcie“ Jaguaru znamenalo pro Thatcherovou zásadní změnu. V roce 1986 nedovolila, aby státem vlastněnou skupinu Austin Rover získal Ford. V roce 1985, když byl Jaguar vytažen ze skupiny Austin Rover a privatizován, to byla ministerská předsedkyně, kdo trval na tom, že si vláda v něm podrží svou „zlatou akcii“.

Platnost speciálního podílu měla skončit na konci roku 1990, ale místo jejího prodloužení se Thatcherová a její poradci rozhodli již o více než rok předtím pro její ukončení. Důvodem pravděpodobně byl rostoucí zájem o Jaguar. Změna stanoviska přišla náhle a nečekaně. Informováni nebyli dokonce ani výkonní představitelé Jaguaru.

Co by se stalo, kdyby byl Jaguar chráněn a hýčkán ještě několik dalších let? Je pravdou, že společnost byla zasažena zhroucením akciového trhu v roce 1987, ale Jaguar by možná získal pevnou půdu pod nohami v době výnosných 90. let.

Mezitím přejmenovanou Rover Group (která propojila automobilky Austin Rover a Land Rover) získalo BMW. V roce 2000 tento pokus zkrachoval. Skupina Land Rover se prodala Fordu, kde se společně s Volvem a Astonem Martinem stala součástí osudem pronásledované Premier Automotive Group.

Ford nakonec značky Jaguar, Land Rover, Volvo a Aston Martin prodal. Škoda - kdyby si Ford v 90. letech nenabral tolik luxusních značek, mohlo se dostat více potřebné pozornosti jeho Lincolnu. GM se zbavilo Saabu, který je od té doby uzavřený.

Pokud by býval Jaguar přežil jako nezávislá značka, stejnou příležitost by nejspíše měly i Land Rover a Volvo a 90. léta by se vyvíjela odlišně. Ale uzavíraly se dohody, rozvíjely se kariéry a britská ani švédská vláda nebyly ochotné chránit tyto své národní poklady.

Zdravé a energické malé firmy s luxusními značkami by mohly v rámci strategického partnerství s většími společnostmi vzkvétat mnohem lépe, než jako jejich součásti.

Maggie Thatcherová obvykle sázela na své instinkty. V roce 1989 se možná měla držet svého původního instinktu a „zlatou akcii“ v Jaguaru si ponechat.