name | autoweek.cz
Zemřela Johanna Quandtová
06.08.2015 | Vladimír Rybecký | Aktuality
Ve věku 89 let zemřela Johanna Quandtová, vdova po zachránci BMW Herbertu Quandtovi. Johanna Quandtová spolu se svými dětmi kontrolovala 46,8 % akcií automobilky BMW. Její podíl bude rozdělen mezi děti.
V Bad Homburgu zemřela ve věku 89 let Johanna Quandtová, třetí manželka Herberta Quandta. Johanna Quandtová spolu se svými dětmi vlastnila 46,8 % akcií BMW. Její podíl bude nyní rozdělen mezi obě její děti, Stefana Quandta a Susanne Klattenovou (na fotografii jsou s Johannou Quandtovou). Podíl Stefana Quandta se ze 17,4 % zvýší na 25,75 % a podíl Susanne Klattenové ze 12,6 % na 20,95 %. Quandtová byla s majetkem ve výši 11,5 miliardy dolarů osmým nejbohatším občanem Spolkové republiky a 11. nejbohatší ženou světa. Celková hodnota akcií BMW činí 59,9 miliardy eur.
Narodila se jako Johanna Maria Bruhnová v Berlíně roku 1926 v rodině kunsthistoriků. Pracovala jako zdravotní asistentka. Poté, co rok 1955 strávila v Detroitu jako pomocnice v domácnosti, se vrátila do Německa a v Kolíně n. R. byla sekretářkou v bance. Odtud odešla do Bad Homburgu, aby se stala sekretářkou průmyslníka Herberta Quandta. Stala se jeho osobní asistentkou se zásadním vlivem na rozhodování o řízení Quandt-Gruppe. V roce 1960 se stala jeho manželkou. Quandt už byl před tím dvakrát ženat - s první ženou měl dceru a se druhou tři děti, které po jeho smrti zdědily výrobce baterií firmu Varta (jeho syn Sven Quandt byl soutěžním jezdcem, startoval na Dakaru, roku 1998 byl mistrem světa ve vytrvalostních soutěžích a v letech 2002 až 2004 vedl závodní oddělení Mitsubishi).
Herbert Quandt i jeho rodina byl úzce spojen s nacistickým režimem. V roce 1940 se stal členem NSDAP. Jako člen představenstva výrobce baterií AFA (od roku 1962 Varta) vedl dceřinou firmu Petrix. V roce 1946 jej Spojenci zatkli a byl dva roky ve vyšetřovací vazbě. Nakonec ale, stejně jako mnoho dalších německých průmyslníků, nebyl v rámci Norimberského procesu souzen pro nedostatek dokumentů.
V roce 2007 německá televize ARD uvedla dokument dokládající, že v Quandtem řízených továrnách se během války využívala práce vězňů koncentračních táborů, mj. polských vězeňkyň z Osvětimi, a jako personální ředitel osobně udal Gestapu několik svých zaměstnanců. Na Quandta byla podána žaloba i v Nizozemsku, ale nikdy nebyla projednána. Později se ukázalo, že doklady o Quandtově činnosti během války byly založeny v britských archivech. Quandtova rodina se k obvinění odmítla vyjadřovat.
V roce 1954 Herbert Quandt založil Quandt-Gruppe, spravující různé firmy v čele s firmou AFA a kontrolující akcie mnoha společností, mj. BMW a Daimler-Benz. V roce 1959 Quandt se proti doporučení bankéřů nechal přesvědčit zaměstnanci a prodejci BMW aby navýšil svůj podíl v krachující automobilce na 50 %. Do nákupu vložil vlastní prostředky Quandt-Gruppe. Tím zabránil převzetí BMW koncernem Daimler-Benz. Podařilo se mu získat bankovní úvěry a automobilku zachránil před zánikem.
S novým vedením a uvedením nové generace automobilů v čele s modelem 1500 (premiéru měl v září 1961) odstartoval velký vzestup mnichovské automobilky. Přitom ale v roce 1961 Quandt sehrál velmi kontroverzní roli při likvidaci potenciálního konkurenta automobilky Borgward, když využil svého vlivu, aby Carl Borgward nedostal od bank úvěr pro financování další činnosti své firmy. Mnoho Borgwardových zaměstnanců, především konstruktérů, později přešlo k BMW. Quandtova restrukturalizace hroutící se automobilky BMW byla úspěšně završena v roce 1964.
Rozhodující roli při dalším vzestupu BMW sehrál Eberhard von Kühnheim, který v roce 1965 přišel do Quandtovy společnosti a v roce 1970 se stal předsedou představenstva BMW. V této funkci setrval až do roku 1993, kdy přešel na místo předsedy dozorčí rady. Tu vedl do roku 1999, přičemž vždy automobilku vedl v plné shodě s Johannou Quandtovou.
Herbert Quandt zemřel v roce 1982. Johanna Quandtová poté zaujala jeho místo a jako největší akcionářka BMW se stala členkou dozorčí rady BMW. V té působila až do roku 1997, ale i po svém odstoupení se stále zajímala o dění v automobilce a měla na něj vliv.
Johanna Quandtová založila vlastní nadaci pro podporu studentů žurnalistiky a podporovala pomoc dětem s rakovinou. Institutu berlínské kliniky Charité věnovala 40 milionů eur na výzkum zdravotní péče. Byla také významnou sponzorkou CDU a financovala různé kulturní aktivity.
Narodila se jako Johanna Maria Bruhnová v Berlíně roku 1926 v rodině kunsthistoriků. Pracovala jako zdravotní asistentka. Poté, co rok 1955 strávila v Detroitu jako pomocnice v domácnosti, se vrátila do Německa a v Kolíně n. R. byla sekretářkou v bance. Odtud odešla do Bad Homburgu, aby se stala sekretářkou průmyslníka Herberta Quandta. Stala se jeho osobní asistentkou se zásadním vlivem na rozhodování o řízení Quandt-Gruppe. V roce 1960 se stala jeho manželkou. Quandt už byl před tím dvakrát ženat - s první ženou měl dceru a se druhou tři děti, které po jeho smrti zdědily výrobce baterií firmu Varta (jeho syn Sven Quandt byl soutěžním jezdcem, startoval na Dakaru, roku 1998 byl mistrem světa ve vytrvalostních soutěžích a v letech 2002 až 2004 vedl závodní oddělení Mitsubishi).
Herbert Quandt i jeho rodina byl úzce spojen s nacistickým režimem. V roce 1940 se stal členem NSDAP. Jako člen představenstva výrobce baterií AFA (od roku 1962 Varta) vedl dceřinou firmu Petrix. V roce 1946 jej Spojenci zatkli a byl dva roky ve vyšetřovací vazbě. Nakonec ale, stejně jako mnoho dalších německých průmyslníků, nebyl v rámci Norimberského procesu souzen pro nedostatek dokumentů.
V roce 2007 německá televize ARD uvedla dokument dokládající, že v Quandtem řízených továrnách se během války využívala práce vězňů koncentračních táborů, mj. polských vězeňkyň z Osvětimi, a jako personální ředitel osobně udal Gestapu několik svých zaměstnanců. Na Quandta byla podána žaloba i v Nizozemsku, ale nikdy nebyla projednána. Později se ukázalo, že doklady o Quandtově činnosti během války byly založeny v britských archivech. Quandtova rodina se k obvinění odmítla vyjadřovat.
V roce 1954 Herbert Quandt založil Quandt-Gruppe, spravující různé firmy v čele s firmou AFA a kontrolující akcie mnoha společností, mj. BMW a Daimler-Benz. V roce 1959 Quandt se proti doporučení bankéřů nechal přesvědčit zaměstnanci a prodejci BMW aby navýšil svůj podíl v krachující automobilce na 50 %. Do nákupu vložil vlastní prostředky Quandt-Gruppe. Tím zabránil převzetí BMW koncernem Daimler-Benz. Podařilo se mu získat bankovní úvěry a automobilku zachránil před zánikem.
S novým vedením a uvedením nové generace automobilů v čele s modelem 1500 (premiéru měl v září 1961) odstartoval velký vzestup mnichovské automobilky. Přitom ale v roce 1961 Quandt sehrál velmi kontroverzní roli při likvidaci potenciálního konkurenta automobilky Borgward, když využil svého vlivu, aby Carl Borgward nedostal od bank úvěr pro financování další činnosti své firmy. Mnoho Borgwardových zaměstnanců, především konstruktérů, později přešlo k BMW. Quandtova restrukturalizace hroutící se automobilky BMW byla úspěšně završena v roce 1964.
Rozhodující roli při dalším vzestupu BMW sehrál Eberhard von Kühnheim, který v roce 1965 přišel do Quandtovy společnosti a v roce 1970 se stal předsedou představenstva BMW. V této funkci setrval až do roku 1993, kdy přešel na místo předsedy dozorčí rady. Tu vedl do roku 1999, přičemž vždy automobilku vedl v plné shodě s Johannou Quandtovou.
Herbert Quandt zemřel v roce 1982. Johanna Quandtová poté zaujala jeho místo a jako největší akcionářka BMW se stala členkou dozorčí rady BMW. V té působila až do roku 1997, ale i po svém odstoupení se stále zajímala o dění v automobilce a měla na něj vliv.
Johanna Quandtová založila vlastní nadaci pro podporu studentů žurnalistiky a podporovala pomoc dětem s rakovinou. Institutu berlínské kliniky Charité věnovala 40 milionů eur na výzkum zdravotní péče. Byla také významnou sponzorkou CDU a financovala různé kulturní aktivity.
Další články
© 2025 autoweek.cz. Veškerá práva vyhrazena | O autoweek.cz