name | autoweek.cz

Globální problém, lokální řešení

23.05.2023 | | Aktuality

Server SZ Byznys přinesl dvoudílný rozhovor s kanadským vědcem českého původu Václavem Smilem. Emeritní profesor University of Manitoba v něm opět varuje před marností snah Evropy o snižování emisí CO₂ a rozbíjí český sen o jaderná energii.

Emeritní profesor University of Manitoba Václav Smil, narozený v roce 1943 v Plzni, v rozhovoru opět tvrdí, že Evropa nedosáhne uhlíkovou neutralitu v roce 2050, a i kdyby se jí to povedlo, klimatické změně nezabrání. Jeho názory jsme přiblížili v článku Proč čistá nula nebude do roku 2050 fungovat.

 

Obě části nejnovějšího rozhovoru najdete zde a zde. Z obsáhlého textu jsme vybrali několik klíčových myšlenek, nicméně doporučujeme přečíst si text celý.

 

„Všechno, co Evropa pro rychlou dekarbonizaci zatím udělala, nemá žádnou cenu co se týče klimatu. Klimatickou změnu neodvrátíme, pokud nezačne oxid uhličitý v atmosféře každoročně ubývat. Globální emise však místo toho stoupají s tím, jak se rozvojové země snaží dotáhnout na úroveň Číny, Evropy a USA. Ekonomický růst je spjat s fosilními palivy.“

 

Politici i aktivisté se odvolávají na vědu. Chcete říct, že věda při zkoumání klimatické krize selhává?

„Jsem z toho už unavený. Sleduju tuto problematiku skoro 50 let, psal jsem o klimatických změnách už v 70. letech, to nás bylo asi tak 10, kdo o tom psali. Klimatická změna není nic nového, víme o ní od 60. let 19. století. Z vědeckého hlediska dávno víme, že když budeme mít více CO₂ v atmosféře, bude vyšší teplota. Jenomže my nevíme přesně, o kolik, kde a jaký to bude mít dopad. Oteplení o 1,5 °C v Arktidě není jako 1,5 °C v tropickém pásmu. Je to navíc spojené s vodním cyklem, s cyklem dusíku atd. Je snadné říct, že dojde ke zvýšení teploty. Ale svět je komplexní systém a v komplexním systému nikdy nemůžete spolehlivě říct, co udělá za 50 nebo 60 let. Víme jen, že teplota stoupne. Nevíme, jaké to bude mít následky, a nevíme, co lidi udělají.“

 

Není správné snažit se oteplení zabránit?

„Bohaté země mohou něco udělat. Chudé už méně. Každá bohatá země může slevit ze své spotřeby energie. Kdybychom konzumovali i o 40 % méně energie než dnes, vlastně by se nic nestalo. Loni se Evropa bála, že bez ruského plynu padne, že všichni umřou zimou. A co se stalo? Spotřebovalo se o 30 % plynu méně, Evropa to zvládla a letos zase poletí spousta Čechů na dovolenou do Thajska.“

 

Evropská unie kvůli riziku klimatické změny tlačí za cenu obrovských nákladů na rychlou dekarbonizaci. Snaží se o ni USA, i Čína staví ve velkém zelené elektrárny. Je to správné?

„Čína? Čína spaluje co může! Ale tady je základní nedorozumění. To, že instalujeme velké množství větrných turbín nebo fotovoltaiky, klimatické změně nezabrání. Klimatická změna odpovídá na jedinou věc – úbytek CO₂ v atmosféře. Klimatická změna je globální problém, který nevyřešíme lokálně. Celá EU snížila objem emisí relativně i absolutně. Oproti roku 2000 má větší podíl zelených zdrojů a za posledních 20 let snížila emise ze 4 miliard tun CO₂ na tři miliardy.“

 

Nemá to efekt?

„Zatímco Evropa nebo USA dekarbonizují jak relativně, tak v absolutních číslech, celý svět dekarbonizuje pouze relativně. Před 20 lety pocházela primární energie ve světě z fosilních paliv z 87 %, loni z asi 81 %. Ale zároveň svět spotřebovává o 60 % víc fosilní energie než před těmi 20 lety, protože celková spotřeba stoupá. Takže globálně žádná dekarbonizace neprobíhá. A klimatická změna reaguje jenom na absolutní množství CO₂ v atmosféře. Evropa sice mluví o rychlé dekarbonizaci, ale všechno, co pro ni zatím udělala, nemá vůbec žádnou cenu co se týče klimatu. Jestli dnes Čína instaluje nejvíc solárních a větrných zdrojů, nemá to žádnou cenu pro klima. Protože na celé zeměkouli se vypouští každý rok o 60 % víc karbonu než před 20 lety. Celková tonáž karbonu v atmosféře celosvětově stoupá, protože Čína, Indie, Saúdská Arábie, JAR, Brazílie spotřebují o 60 % víc energie. Když chudé země budou chtít ekonomicky jen z poloviny dohonit Čínu, máme před sebou růst CO₂ o dalších 40 % na příštích 20 let. Žádná absolutní dekarbonizace! Množství CO₂ v atmosféře bude stoupat pokud nezastavíte rozvoj těchto zemí a nenecháte je v bídě. To chce Evropská unie?“

 

Slyšela jsem teorie, že rozvojové země mohou přeskočit éru spalování uhlí a ropy a přejít rovnou k obnovitelným zdrojům.

„To může říct jen někdo absolutně technicky nevzdělaný. Je to nesmysl. Co ty země potřebují? Především jídlo. Jak vyrobím jídlo? Evropa na hektar používá 10x až 15x víc hnojiv než Afrika. Hnojiva jsou různá, ale nejdůležitější je dusík. Jak vyrobíme dusíkaté hnojivo? Nejdřív potřebujete čpavek. Jak vyrobíme amoniak? Ze zemního plynu. Máme nějaký zelený amoniak? Nemáme. Jak by Afrika, která potřebuje desetkrát víc hnojiv, mohla vyrábět zelený čpavek, kde by na to brala energii? A k tomu Afrika potřebuje silnice, železnice, vodu, řešit odpad. Na to všechno potřebuje beton, cement, ocel. Jak chcete vyrábět zelený cement a zelenou ocel po milionech tun?“

 

Mluví se o tom, že v ocelárnách může v budoucnu nahradit zelený vodík vyráběný z přebytečné solární nebo větrné elektřiny.

„Kdo dneska vyrábí zelený vodík, kdo z něj dělá ocel? Nikdo! Švédové tvrdí, že v tom budou první. Že do roku 2030 možná budou vyrábět 40 milionů tun oceli. OK? I kdyby se to povedlo, nic to nezvrátí. Dnes se třetina oceli na světě vyrobí tavením šrotu v elektrické peci, na to můžeme použít i zelenou elektřinu ze solárů a větrníků. Dvě třetiny se dělají ze surového železa. Této oceli se vyrábí 1,2 miliardy tun. Jestli Švédové vyrobí do roku 2030 těch 40 milionů tun, co to v tom globálním množství znamená? Přitom Číňani, největší výrobci oceli na světě, nic takového neplánují. Potřebují víc oceli rychle a co nejlevněji. Nebo si vemte elektromobily. Na světě jich loni bylo 27 milionů. Ale na světě je 1,5 miliardy aut. Od 27 milionů k 1,5 miliardy elektromobilů se nedostaneme do roku 2030, ani 2040, ani 2050.“

 

Evropská unie rozhodla, že po roce 2035 zakáže prodej aut se spalovacími motory. Nemůže to přechod k elektromobilitě urychlit?

„Samozřejmě, když stát rozhodne, dají se prosadit ohromné nesmysly. Za dob SSSR neměli lidi co jíst a měli 6000 raket. Vezměte si Norsko, má 100 % elektřiny z hydroelektráren. A stala se zajímavá věc, lidi se rozhodli před 30 lety, že vodní energie není zelená. Přesto, že je to celosvětově největší výroba čisté elektřiny, Norové se rozhodli, že velké vodní elektrárny, velké přehrady, jsou ošklivé a nejsou dost zelené. Norové jsou bohatí. Vydělali přes bilion dolarů z těžby ropy a zemního plynu, to uložili do státního fondu a rozhodli se podporovat zelená auta. Před dvěma lety vyplatili víc na podporu elektromobilů než na podporu žen na mateřských dovolených. Chápete takové priority? Ale i kdyby dnes byla Evropa totálně zelená, neovlivní klimatickou změnu dokud nebude celosvětové množství CO₂ klesat. A když se podíváte blíž na další země, je to někdy úplná fraška. Třeba Dánsko.“

 

Proč Dánsko?

„Dánsko je zelená země, příklad pro celý svět. Dánsko už nevyrábí ani čpavek, ani ocel, ani žádné jiné kovy. Žádný cement, žádné plasty, nemontují auta. Je pěkné být zelený, když nic nedělám a všechno dovezu z Německa nebo Číny. Oni jsou tak zelení, že mají 50 % elektřiny z větru. A kdo je nejvyšším dovozcem elektřiny v Evropě? Dováží až 25 % spotřeby. Musí - když nefouká, musí importovat. A kdo má největší cenu elektřiny v celé Evropě? Dánsko. Kdyby nemělo Norsko na severu a Německo na jihu, zašlo by na nedostatek elektřiny. Ale všichni nemohou být jako Dánsko, na světě musí být někdo, kdo vyrábí elektřinu, čpavek, ocel a plasty.“

 

Závazek na konec spalování uhlí v západním Německu do roku 2030 - věříte mu?

„To může být. Německu stálo už půl bilionu dolarů aby dosáhli to, co Amerika dosáhla zadarmo. Amerika relativně dekarbonizovala tak, že zavřela staré elektrárny na uhlí a místo toho vyrábí elektřinu plynovými turbínami. Snížila tak produkci CO₂ o 8 %. Německo taky zhruba o tolik, ale za obrovské peníze, protože všude stavěli větrníky. V Německu bývá i v létě zataženo a prší. Když postavíte solární elektrárnu v Arizoně, pracuje 35 % roku. Na Sicílii 32 %. Ale v Německu má solární elektrárna průměrný kapacitní faktor 11 %, plných 89 % roku nepracuje. Siemens v roce 2008 publikoval interní zprávu, kde vypočítali, že kdyby se německá solární kapacita postavila v Itálii a propojila vysokonapěťovým vedením s Německem, hodně by se ušetřilo. Amerika staví solární elektrárny v Arizoně, v Kalifornii, v Mexiku. Evropa by je měla stavět v jižním Portugalsku, jižním Španělsku a jižní Itálii. Ne u Berlína.“

 

Část Evropy včetně Česka chce dekarbonizaci řešit jádrem. Vy jste k jádru skeptický. Proč?

„Jaderná energie je mrtvá, mrtvá, mrtvá, mrtvá. Nejsem skeptický, jen popisuju situaci. Jaderná energie je mrtvá a nevidí to jen ten, kdo nechce. Kdy Francie postavila naposledy jadernou elektrárnu? Dokončují nový blok ve Flamanville, ale ten se stavějí už asi 20 let a pořád je nedokončený. Finské Olkiluoto dokončili po 17 letech. Kdopak dnes staví v Evropě nové reaktory? Když jsem byl naposled v Čechách před 10 lety, byla tu konference, kde Američani a Rusové nabízeli své reaktory pro Temelín. A já jsem tehdy říkal: „Pánové, to nepostavíte ani vy, ani vy.“ Já mívám v těch věcech pravdu, protože vidím jasná čísla. Nemám žádnou ideologii, nejsem nikomu zavázaný. Je snadné vidět svět, když člověk vidí fakta. Většina lidí nechce slyšet fakta. Takže si zapište: Žádná jaderná energie tu nebude.“

 

A nezmění to právě modulární reaktory?

„Alvin Weinberg se v mládí se podílel na projektu Manhattan. V 70. letech si Američani mysleli, že roku 2000 bude veškerou energetiku zajišťovat jádro a že se elektřina bude vyrábět v rychlých reaktorech. Kongres dal na jejich vývoj v dnešních penězích miliardy dolarů. Ale po těch miliardách Kongres zarazil další vývoj. Rychlý reaktor vyvíjely Francie, Rusko, Čína… Dodneška žádný komerční nepracuje, je to mrtvé. Ale právě tam začíná geneze modulárních reaktorů. Roku 1982 jsem byl na konferenci, kde Alvin poprvé řekl: „Toto je cesta, uděláme malé modulární reaktory.“ Teď je rok 2023. Kolik máme modulárních reaktorů? Nulu. Nepracuje ani jeden.“

 

Když nevěříte na jádro, jak se díváte na obnovitelné zdroje?

„To je něco jiného. Není špatné mít soláry. Fotovoltaický panel je tichý, nemá žádné pohyblivé součástky, můžu ho schovat v poušti, někde v Arizoně. Je to vynikající vynález. Jsem na 100 procent pro, ale myslet si, že během 10 let nahradím světovou energetiku obnovitelnými zdroji, je naivní. To není otázka kvality té technologie. Je dobře, že se v Evropě větrné parky staví na moři a nepokračuje se v katastrofálním ničení krajiny. Jen si lidé neuvědomují, že tyto zdroje dlouho nevydrží, že mají životnost jen 20 let. A problém je, že cena těchto technologií je špatně nastavená. Jsou nesmyslné.“

 

Není to tak, že je výroba ze solárů a větrníků levná?

„Do nákladů na větrné turbíny na okraji Severního moře musíme započítat i cenu vysokonapěťového propojení do vnitrozemí. Stavba těchto sítí například v Německu je o desítky let opožděná. Větrné turbíny se dají stavět rychle, ale německý průmysl není v Meklenbursku, elektřina se musí dostat do Stuttgartu a do Mnichova. To už tak snadné a rychlé není, náklady jsou hned třikrát vyšší.“

 

Vyřešíme v dohledné době ukládání elektřiny?

„Až to bude, pošlete mi e-mail. Nejlepší způsob ukládání elektřiny je dnes stejný, jako v roce 1895. Voda, jedna nádrž dole, nad ní strmá hora, druhá nádrž nahoře. Dnes představují 95 % světového ukládání elektřiny přečerpávací elektrárny. Energetická intenzita baterií při tempu, jak se dnes vyvíjejí, by se vyrovnala energické intenzitě fosilních paliv asi tak roku 2300. Vodík můžeme vyrábět z přebytečné elektřiny z obnovitelných zdrojů a z vodíku pak vyrábět energii. Podle politiků je v tom obrovský potenciál. Pro elektrolýzu nejdříve musíte tu elektřinu vyrobit. Pak musíte z vodíku vyrobit zpátky elektřinu. A při tom procesu máte energetickou ztrátu –⁠ ztrátu –⁠ ztrátu.“

 

Takže bychom na výrobu zeleného vodíku potřebovali obrovské množství elektřiny?

„Je tu idea, že vyrobíme elektřinu z větru v Severním moři, povedeme ji podvodním vysokonapěťovým kabelem a pak nad zemí třeba do Ludwigshavenu, kde sídlí německá chemička BASF. A tam budeme vyrábět vodík a čerpat ho tady do aut? To nedává smysl. Pro člověka, který zná fakta, to jsou chiméry. Můžu mít auto na benzin –⁠ ale s tím nemůžu jezdit, protože jinak přijde konec světa. Tak můžu mít auto na elektřinu, auto na zelený amoniak, auto na vodík nebo na e-fuels. To budu vyvíjet čtyři různé systémy najednou? Kdo bude platit za čtyři různé infrastruktury, nabíječky, potrubí… Nechme toho.“

 

Říkáte, že klimatickou změnu zbrzdí jen snižování CO₂ v atmosféře, což by si vyžádalo zastavení ekonomického růstu a spotřeby. Není to cesta, kterou se lidstvo stejně bude muset vydat?

„Evropská unie v průměru spotřebuje asi 135 gigajoulů primární energie na osobu na rok. Subsaharská Afrika pět až 10 gigajoulů. Když lidi v Africe necháte na této úrovni, budou putovat do Evropy ještě víc než dnes. Představa, že jejich ekonomický růst může stát na obnovitelných zdrojích, je nereálná. Potřebují čistou vodu, čističky, potrubí, tedy ocel, cement, hliník. To se nedá zajistit jen z větrné nebo solární elektřiny. A i kdyby, kdo jim to obrovské množství obnovitelných zdrojů postaví? A kdo jim vypěstuje potraviny, kdo jim dá zelený čpavek k výrobě hnojiv?“

 

Zásoby fosilních paliv ale nejsou nekonečné. Jednou budeme muset jejich náhradu stejně vyřešit.

„Ropy máme na stovky let. Těžíme jí víc než kdykoliv v historii, ale pořád objevujeme nová ložiska. Taková Guayana může být za 20 let druhou Saúdskou Arábií. Ve Středozemním moři jsou velké zásoby zemního plynu. Jen Izrael ho může během deseti let těžit čtvrtinu, co dnes těží Katar. Libanon, Kypr, Izrael, Turecko se mohou stát velkými těžaři. Mosambik před pár měsíci otevřel obrovskou LNG stanici. USA jsou dnes největším producentem ropy na světě. USA, ne Saúdská Arábie, ne Rusko. A to před 15 lety byly největší dovozce. V Kanadě v Albertě máme víc ropy než Saúdská Arábie. Objevuje se víc nových ložisek, než kolik globálně stíháme těžit. Nedostatek zdrojů nehrozí.“

 

Jak tedy reagovat na hrozbu klimatické změny?

„Řekněme si, jak na ni kdo reaguje. Největší aktér v emisích je Čína, sama slibuje uhlíkovou neutralitu v roce 2060, ale to je příliš daleko. Zato Čína poskytuje všemožně půjčky na stavby uhelných elektráren, třeba v Pákistánu. Takže Čína nereaguje vůbec. Číslo dvě je Amerika, největší výrobce zemního plynu a ropy na světě. Sice reaguje, ale ne tak silně jako číslo tři – Evropská unie. Číslo čtyři je Rusko, pak máme Indii a pak Saúdskou Arábii. A teď mi řekněte, kdy přijde pohádkový svět, kdy Rusko, Čína, Indie, Saúdská Arábie, EU a USA budou táhnout za jeden provaz?“ Emise jsou globální problém, který se nedá řešit lokálně. Můžete dekarbonizovat Evropu, ale pokud nebude dekarbonizovaná Čína a Indie, globální teplota bude stoupat. Pokud nezačne těch 37 miliard tun CO₂ vypouštěných globálně do ovzduší rok po roce klesat, nedá se to řešit. Uvědomte si, že 94,5 % světové populace žije mimo Evropu. Evropa není svět. Svět chce mít víc jídla, čistou vodu, lepší hygienu. Toho všeho dosáhla Evropa pomocí fosilních paliv. A pokud toto lidem z rozvojových zemí neumožníme, přijdou sem.“

 

Máme tedy pasivně přijmout riziko klimatické změny?

„Nejvíc, co můžeme udělat, je to, co lidé nechtějí pochopit. Omezit plýtvání energií. Kdyby lidem opravdu záleželo na tom, co udělat, tak by nelétali z Evropy na dovolenou do Thajska. Letecká doprava je aktivita nejvíc náročná na spotřebu uhlíku. Zároveň je nejtěžší ji dekarbonizovat. A co je nejrychleji stoupající aktivitou v dnešním světě? Dálkové lety. Když vystoupím v Bruselu na letišti, první co vidím, jsou odlety do Cancúnu. Proč musí tolik lidí z Bruselu létat do Mexika? Aby tam leželi na pláži, která je stejná jako pláž ve Španělsku, kde by byli z Bruselu za hodinu? A ono se tam létá čím dál víc.“

 

Mělo by smysl kdyby politici zakázali mezikontinentální lety na dovolenou jako zakazují auta?

„Ano a ne. Když dáte dohromady všechno, co souvisí s cestováním – auta, lodě, letadla, hotely, restaurace, služby, celý turismus –⁠ to je dnes největší průmysl na světě. Když cestování zakážete, máte ztrátu desítek milionů pracovních míst. My už jsme zničili zaměstnání v průmyslu, tam práci nahradily stroje nebo Číňani. Teď zničíme zaměstnání ve službách? Co budou lidé dělat? Všichni budou dostávat podpory od státu? Všechno souvisí se vším. To máte jako s těmi elektromobily.“

 

Jak to myslíte?

„Zakázat spalovací auta a tlačit elektromobily znamená vytvářet katastrofální závislost na komunistické Číně. Na elektromobilitu potřebujete třeba měď, ale 60 % světové dodávky mědi zajišťuje Čína. Největším výrobcem je sice Chile, ale koncentrát se odváží ke zpracování do Číny na lodích, poháněných největšími dieselmotory na světě. Před 50 lety byla v chilské rudě obsažena asi tři procenta mědi, ale kvalita rudy klesá, dnes je v ní jen asi 0,7 % mědi. Kolik rudy musíme obrátit, abychom dostali tunu mědi? A čím jsou poháněna rypadla, která tu rudu těží? Solárním pohonem asi ne. Jenomže normální auto má v sobě asi 15 až 20 kg mědi. Elektrické auto 85 až 100 kg. Znásobte si, kolik mědi bude potřeba, kdyby elektroauta měla nahradit 1,5 miliardy aut, která na světě jezdí. To je cena zelenosti, k níž směřujeme. Nedává to smysl.“

 

Tak jak žít s hrozbou klimatické změny?

„Žijte nejlépe, jak umíte. S vědomím, že život je nevypočitatelný a nedá se plánovat. Že nikdy nevíte, co vás potká. Tak jako nevíte, jestli nedostanete rakovinu, kterou nejde vyléčit. Ale víte co? Ono je úplně jedno, co říkám a píšu. Já jsem starý, plešatý člověk, nějaký blbý realista z Kanady. Ptejte se Grety Thunbergové. Nebo Ursuly von der Leyenové, to je vůdce Evropy.“